Tomar - klášter Řádu Kristova (Convento de Cristo)

Opevněný klášterní komplex je nejvýznamnější historickou památkou čtyřicetitisícového středoportugalského města Tomar. Plným právem byl také již v roce 1983 zapsán mezi památky UNESCO, zatímco portugalskou národní památkou se stal již roku 1907. Dodnes je zde patrné, že klášter Řádu Kristova (Convento de Cristo) byl původně templářskou pevností, dokončenou v roce 1160 na oslavu „reconquisty“, tedy vytlačení Maurů z Pyrenejského poloostrova. Skutečnám klášterem se stal až na počátku 14. století. Budování klášterního komplexu trvalo dohromady více než pět století, takže nepřekvapí, že v jeho podobě dnes najdeme nejen prvky románské architektury a manuelské gotiky, ale také něco ze španělské gotiky zvané plateresco, renesance, manýrismu i baroka. Přesto působí rozlehlý klášter velmi příjemným a harmonickým dojmem.

Hned na úvod si ještě můžeme prozradit, že prazákladem kláštera Mosteiro de Cristo  se stala románská templářská oratoř, kolem které pak vznikl vlastní chrám s krásným velkým chórem. Ten postavil v manuelském stylu, kombinujícím gotiku s maurskými vlivy, Diegu de Arruda a v jeho díle později pokračoval Diego de Torralvo. Současná podoba pevnostního kláštera většinově odpovídá 16. století a je podle portugalských „pravidel“ restaurována vždy a pouze za použití původních materiálů.

Toliko úvodní shrnutí a následuje informační pelmel pro fajnšmekry a znalce.

Stavba původní hradní pevnostil templářských rytířů byla dokončema roku 1160 nárožní hradní oratoří v podobě rotundy s „kopulí Šalamounova chrámu. Hrad se stal nedílnou součástí obranného systému, který měl chránit hranice království proti Maurům. Templarský řád byl v roce 1319 zrušen a od roku 1357 zde sídlili příslušníci nového Kristova řádu, který ovšem z řádu templářů vycházel a z peněz templářských rytířů také v podstatě vznikl. Práce na proměně rytířského hradu na klášterní komplex byly víceméně dokončeny na konci I. poloviny 15. století, kdy byl také vybudován klášterní svatostánek s kaplí São Jorge a sakristií, která je dnes Průchozí síní. Na počátku 16. století vzniká Kapitulní síň a je rozhodnuto o dostavbě či částečné přestavbě chrámové lodě, tentokrát již ve stylu renesančním. Práce na úpravách klášterního komplexu v tomto stylu jsou pak zahájeny v roce 1557 a roku 1614 je dokončen klášterní akvadukt.

Za zmínku snad ještě stojí fakt, že původní templářský hrad byl postaven na strategickém místě, tedy na kopci nad městem a v blízkosti řeky Nabão. Jeho základnou byla obytná a obranná věž, tedy donjon, jedna z nejstarších v zemi. Po francouzském vzoru se také součástí opevnění hradu staly odolnější nárožní kulaté věže.

Co se týče klášterního kostela, tak ten je zvenku polygonální (šestnáctihran) stavbou s opěráky, rozetami a zvonicí, zatímco uvnitř se jedná o centrální osmibokovou strukturu, spojenou oblouky s ambitem. Hlavice sloupců jsou zde ještě románské, pocházejí z konce 12. století a zdobí je rostlinné i zoomorfní motivy. Předpokládá se, že by mohlo jít o dílo umělců, pracujících na katedrále v Coimbře. Interiér kulatého kostela je nádherně vyzdobený pozdně gotickými – v Portugalsku tedy manuelinskými - sochami a malbami pocházejícími z přelomu 15. a 16. století. Sochy (zřejmě původem vlámský sochař Oliviero de Ganda a Španěl Hernán Muñoz) jsou polychromovány a fresky (Portugalec Jorge Afonso) většinou zobrazují Kristův život. Klenotem kláštera je však hlavně slavné kapitulní okno (Janela do Capítulo), zvané Tomarské nebo Manuelské, které vytvořil Diogo de Arruda v letech 1510 až 1513. Sám sebe zde zpodobnil ve spodní části okna

Ještě během I. poloviny 15. století byla ke kruhovému kostelu přistavěna gotická loď a z původního svatostánku se vlastně stalo apsidové kněžiště. Ta pak byla – od roku 1510 a za vlády krále Manuela I. – opět přestavěna. Vznikla manuelská stavba, pod kterou byli podepsání dva významní stavitelé své doby – již zmíněný Portugalec Diogo de Arruda a Španěl Joao de Castilho. Tehdy také vznikly krásné chrliče, gotické fiály a sochy, Kristův kříž nebo královský erb. O Tomarském okně již jsme se zmínili, dodat je třeba ještě např. to, že kolem něj najdeme jedinečné zobrazení rostlinných motivů i námořních lan, nad oknem pak menší rozetu a balustrádu. Nachybí ani alegorie Podvazkového řádu s úžasnou „opaskovou přezkou“.

Do kostela se vstupuje nádherným postranním portálem, bohatě zdobeným nejen manuelskými motivy, ale také sochami Panny Marie s dítětem a proroků Starého zákona. Tento portál vznikl v roce 1530 a jeho podobu navrhl španělský architekt João de Castilho. Manuelskou loď s krásnou žebrovou klenbou spojuje s románským kulatým kostelem velký oblouk. Součástí chrámového interiéru je také vysoký pěvecký chór, jehož výzdoba byla většinově zničena na počátku 19. století napoleonskými vojsky.

Součástí kláštera byl již v 15. století také hřbitov, ale návštěvníka zde asi nejvíce zaujme jeho osm nádvoří či ambitů (tzv. Claustro), postavených v průběhu 15. a 16. století (minimálně jeden z nich však působí podstatně mladším dojmem). A mezi nimi není opravdu žádný problém se ztratit, a to v čase i prostoru. Za nejznámější z nich jsou považovány Claustro da Lavagem (ambit „prádelna“ je dvoupodlažní a pochází z roku 1433), Claustro do Cemitério (někdejší gotické pohřebiště řádových rytířů a mnichů charakterizují arkády na dvojitých sloupcís nádhernými hlavicemi nebo nástěnné dlaždice azulejos z 16. století), Claustro de Santa Bárbara (sv. Barbora vznikla v 16. století a právě tady se nachází slavné Tomarské okno) nebo Claustro de D. João III (nádherný dvojpodlažní ambit Jana III. byl dokončen až za vlády Filipa I., jeho stavba probíhala v letech 1557 až 1591 a na jeho podobě se postupně podíleli architekti Diogo de Torraiva (Portugalec) a Filippo Terzi (Ital); jeden z nejdůležitějších příkladů manuelské architektury v Portugalsku charakterizuje čtveřice pozoruhodných nárožních šroubovitých schodišť, spojujících obě podlaží ambitu.

Vstup do kláštera je zpoplatněn (6 €) a v sezóně (červen – září) je zde otevřeno od 9,00 do 18,30 hod. Po zbytek roku se zavírá o hodinu dříve.