Tovačovský kostel sv.Václava
Na hlavní městský kostel narazíme jen asi po sto metrech chůze od tovačovského autobusového nádraží. K nám návštěvníkům je otočen zády, neboť jeho honosný barokní vstupní portál je orientován směrem k náměstí. I tak působí poněkud bizarně, poněvadž směřuje ke štítu novodobého stavení a je vidět jen při pohledu zblízka. Jeho 47 metrů vysoká věž je zato nepřehlédnutelná a spolu se štíhlou věží zámku dominuje celému městu.
Na místě dnešního barokního chrámu zasvěcenému sv.Václavu stával jeho gotický předchůdce, který je zmiňován již roku 1359. Stavbu nového si objednala hrabata z Kuhnburgu a probíhala pod dohledem stavitelů J. Herburgera a F.Schwarze. Dokončena byla roku 1793 a v témže roce byl starý nevyhovující kostel stržen.
Ten nový je jednolodní barokní stavbou s členěným západním průčelím. Interiér vyniká cennou uměleckou výzdobou z období pozdního baroka, na níž se podíleli D.Winderman, vyškovský Kristian Richter a sochař Ondřej Schweigl. Okolo starého kostela se původně nacházel hřbitov, který byl po dokončení nového zrušen. Všechny lidské pozůstatky ale přestěhovány nebyly – ty, náležející tovačovskému zámeckému panstvu byly umístěny do krypty pod podlahou kostela.
Okna kostela se až do druhé světové války pyšnila pěknou barevnou výzdobou, jenže pak byla při náletu zničena a poškozen byl i chrám. Při jeho opravě byla zbudována tzv. „Sarkandrovka“, kaple připomínající zajetí a krátké věznění sv.Jana Sarkandera v Tovačově, odkud byl převezen do Olomouce.
K velikým pozoruhodnostem kostela patřila vzácná skulptura Tovačovské Madony.
Jedná se o dřevěnou sošku z druhé poloviny 14.století (autor neznámý), která zdobila interiér chrámu až do roku 1998 a nyní je umístěna v olomouckém Arcidiecézním muzeu.