Trnava – Západoslovenské muzeum (Západoslovenské múzeum)

Nejen kostel, hospoda či starostův – jistě nejen z obecního rozpočtu a nechtěně přijatých úplatků postavený – skromný příbytek, ale také muzeum může být významnou vizitkou města. A minimálně z tohoto úhlu pohledu na sebe může být slovenská Trnava hodně pyšná. Zdejší krajské muzeum je přitom přitažlivé nejen pestrostí a rozsahem sbírek, ale také historickým prostředím kláštera, neobvykle dlouhou otevírací dobou i milým a vstřícným personálem. K absolutní spokojenosti zde tak chybí jen zpřístupnění klášterního kostela (ty klenební konzoly s „ksichtíky“ fakt zamrzely) a trošku více gotických artefaktů (což je ovšem jen subjektivní pocit autora tohoto článku).

V každém případě patří trnavské Západoslovenské muzeum mezi nejdůležitější budovy trnavského regionu i slovenská muzea. Podle mnohých odborníků se dokonce jedná jistě o jedno ze tří největších a nejkrásnějších muzeí na Slovensku. Hlavní muzejní budova se nachází na adrese Muzejní náměstí 3 (Múzejné námestie 3), v objektu Klariského kláštera, založeného ve 13. století, a tedy při historických hradbách města. Nějakou dobu pak klášterní komplex sloužil jako armádní nemocnice i coby sklady, aby se v roce 1954 stal Západoslovenským muzeem. To se stalo pokračovatelem více než stoleté muzejní tradice v Trnavě a nabídlo svým návštěvníkům jedenáct expozic představujících život na území města a regionu v období od pravěku po 20. století.

Mimo hlavní budovu, kde se nachází i muzejní pracovny a depozitář, pod toto regionální vlastivědné muzeum spadá také Muzeum knižní kultury v Oláhově semináři (expozice je zaměřena hlavně na dějiny knihtisku na Slovensku), Dům Schneidera-Trnavského a Knihovna pro odbornou veřejnost v Šándorově domu. Klášterní budova muzea je slovenskou národní památkou, je zde schraňováno přibližně 160.000 sbírkových předmětů a ročně si expozici prohlédne více než 40.000 návštěvníků.

V rámci úvodních informací je potřeba ještě zmínit, že otevírací doba je zde od 8,00 do 17,00 hod. ve všední dny (v pondělí je zavřeno) nebo od 11,00 do 17,00 hod. o víkendu. Vstupné přijde na 3 eura (studenti a důchodci to mají za 1,5 eura, děti do 15 let za 1 euro) a fotografování je za 3,5 eura (s tím, že je focení dražší než samotné vstupné, jsem se v minulosti setkal snad jen na některých českých hradech a zámcích). Základní expozice byla rozdělena na sekce Archeoologie, Gotická Trnava, Umělecké řemeslo v Číně a Japonsku (rodová sbírka), Lidová keramika, Lidový oděv západního Slovenska, Kampanologická expozice (sbírka zvonů), Sakrální expozice, Oratoř a Sbírka Štefana Cyrila Parráka.

Pro ty, kteří by se chtěli o Západoslovenském muzeu dozvědět ještě více, slouží následující informace, pocházející „přímo od pramene“.

Západoslovenské muzeum vzniklo v roce 1954 jako vlastivědné Krajské muzeum. O rok později v něm vzniklo oddělení přírodovědné a historické. V roce 1957 uspořádalo muzeum první výstavu (keramika), roku 1960 se stalo Západoslovenským a v roce 1974 se pochlubilo první stálou expozicí, která byla, bohužel, zaměřena na téma silně neatraktivní (Dějiny dělnického hnutí na Komunistické strany na okrese Trnava). Naštěstí hned za dva roky přibyla expozice národopisná.     

Klášter, kde se muzeum nachází, je poprvé písemně zmiňován již v roce 1239. Jeho současná podoba však vznikla až po požáru v 17. století. Klášter klarisek v roce 1782 zrušil Josef II. a celý komplex pak sloužil až do roku 1850 jako Všeobecná vojenská nemocnice. Z té se později stala Léčebna pro psychicky choré vojáky. V současnosti má celý komplex dvě nádvoří a jeho součástí je i někdejší klášterní kostel, který na svou rekonstrukci ještě stále čeká.

Na úplný závěr se ještě několika slovy vrátíme k muzejní expozici. Zdejší Archeologická sbírka patří k těm největším na Slovensku. Nejznámější je malovaná keramika z mladší doby kamenné, železné zbraně a nástroje, bronzové šperky nebo nálezy z germánského sídliště i halštadského hradiska. Část nazvaná Etnografie je zaměřena převážně na předměty ze dřeva, kovu, proutí nebo slámy a související se zemědělstvím, chovem domácích zvířat, výrobou textilií a vinohradnictvím. Patří sem, pochopitelně, také lidové kroje, dřevěné plastiky, malby na skle a malovaný nábytek.

Samozřejmostí je sekce zvaná Historie. Ta se pak dělí na několik částí, kterými jsou Všeobecná historie (sem patří mj. sbírka hodin, relikviářů nebo předmětů cechovních), Technické sbírky (fotoaparáty, rádia, televize, gramofony, psací stroje apod.), Umělecká historie (plastiky, obrazy, grafiky, fotografie i lidové řezby pocházející z období 16. a 20. století), Numizmatika (téměř 17.000 mincí, bankovek a medailí z období od 4. století př.n.l. po současnost), Dějiny knižní kultury (středověké inkunábule i tisky z 16. až 20. století, tiskařské stroje), Literární historie (zaměření na Antona Barnoláka) a Muzikologická sbírka (hlavně skladatel Mikuláš Schneider Trnavský).

Přírodní vědy pak zastupují celkem tradiční sbírkové předměty z oblasti botaniky geologie a zoologie. Samostatnou kapitolou je tzv. Parrákova sbírka, což je kolekce předmětů (zejména slovenské lidové umění a předměty uměleckohistorické), kterou soustředil trnavský pekař, cukrář a sběratel Štefan Cyril Parrák. Ten si dokonce v roce 1935 otevřel vlastní muzeum, ale z finančních důvodů svou sbírku nakonec roku 1951 odprodal státu. Z celé jeho sbírky je zde nejobdivovanější tzv. slovenská fajáns, malovaný a vyřezávaný nábytek, dřevěné sakrální plastiky, cínové a měděné nádoby, formy na medovníky, fajky nebo klíče a zámky či vycházkové hole.

Samostatnou expozici zde mají trnavští hasiči i sportovci (aby ne, když místní Spartak zase po čase vyhrál první fotbalovou ligu) a zajímavé bývají také krátkodobé výstavy (v létě roku 2018 to byl např. výtvarnický Salón ZVUZS).