Turek

Tento kopec je se svými 308.5 m druhým nejvyšším bodem Jeníkovic a mohl by být prvním, pokud by hranice katastru této obce nevedly přes kopec Vackovská, který dosahuje 317 m. Nachází se na západ od výše zmíněné obce, přibližně na půl cesty mezi Kalvárií (279,4 m) s třebechovickým vodojemem a Velkým kopcem (305.8 m) a znám je tím, že z jeho temene je rozhled ke Krkonoším a k Orlickým horám. Geologicky leží na vápnitých jílovcích jizerského souvrství (střední turon).

Přímo o kopci nalezneme zmínku v knize "Hory a nížiny. Zeměpisný lexikon ČSR", jejímž editorem byl Jaromír Demek: "Turek 309 m, význ. bod Černilovské tabule, 1 km jz. od obce Jeníkovice; výrazný plochý svědecký hřbet, krytý spraší, spočívající na říčních štěrcích a píscích staropleistocenní terasy Dědiny (v podloží slínovce a jílovce svrchního turonu až koniaku); sz. svahy zalesněné dubovými a borovými porosty; výhled."

O tom, jak tato výšina, zvaná i jako Turecký kopec, získala své pojmenování, hovoří Vilém Koleš ve své publikaci "Třebechovické kroniky. Starobylé i novější, smutné i veselé":

"Kterak "turecký" kopec přišel ke svému jménu.

Když Turci a podobní Asiaté po krvavém zdolání slovanských států na Balkáně jako nezadržitelná povodeň valila se dále do Evropy, zabloudil nějaký jejich oddíl i do naší krajiny. Kam noha těchto divochů vstoupila, všude luzný kraj proměnila v pouhou pustinu. Proto obyvatelstvo před nimi prchalo a skrývalo se v lesích a nedostupných místech. I osada Třebechovice byla před nimi obyvatelstvem opuštěna a lid ve hrůze očekával další svůj osud, neboť došla zvěst, že massy tureckých hord se sem již valí širokým proudem od Výravy a Újezda. Již dospívají opuštěných Jeníkovic, odkud divoká vlna přižene se do Třebechovic a zaplaví hradeckou krajinu.

A aj! Z nenadání vystoupila jako by z temna lesa nad kopec v modrém obláčku - přímo proti divochům - Panna Maria, která tak určitě zahrozila vetřelcům, že ihned obrátili se zpět a v divém spěchu prchali nejen z naší krajiny, ale i z celé české země. Lid vzdával dík P. Marii, a cizincům ukazoval kopec, kam až turecká noha vkročila. Na památku této události dosud bezejmennému kopci dáno jméno "turecký" kopec, kteréžto jméno zůstalo mu až podnes."

Obdobné pověsti nalezneme i jinde, např. zde: http://geovfs2014.g6.cz/historie/turek.povest.htm, ale jde o novodobé pověsti, protože třeba v indikační skice stabilního katastru z roku 1840 je zván jako "Jenkowitzer Berg". V tomto mapovém díle od adjunkta 2. třídy Franze Matieky a geometra 4. třídy Josepha Terruggiho rovněž vidíme, že z původního lesního porostu nezbylo již nic a nacházela se zde již pouze pole, přičemž přímo vrchol náležel k čp. 350 v osadě Cihelna (vzniklé po roce 1562, kdy město Třebechovice pod Orebem koupilo v Jeníkovicích dvorec, aby mělo hlínu pro svoji cihelnu, kterou si zde zřídilo) a následně k čp. 29. 21. června 1904 byla tato pole zničena přívalovým deštěm s krupobitím a 4. července 1929 známá větrná smršť, jež zničila přilehlé lesy i budovy v Cihelně.

Na závěr ještě dodejme, že se zde koncem 19. století a možná i dříve našly pozůstatky osídlení z doby kamenné, z nichž se do dnešní doby nezachovalo skoro nic. Později se jihozápadně od kopce nalezly ještě zbytky rovinného sídliště z doby kultury s lineární keramikou, o čemž píše Alena Rybová v roce 1968. Jednalo se o nález různých střepů při stavebních úpravách bývalého JZD, prováděných roku 1956. Jeho svahy směrem k obci s rozsáhlým pokryvem spraše a sprašové hlíny posloužily také ke vzniku zdejších cihelen, z nichž nakonec zbyly pouze Ludvíkova, Matějíčkova a Jánského, přičemž v 50. letech 20. století z nich byla částečně způsobilá pouze ta první, ostatní byly zdemolovány. V roce 1963 sloužila bývalá Ludvíkova kruhová cihelna jako skladiště výkupního skladu v Třebechovicích pod Orebem, a to stropy, spodek pece využíval Státní statek jako skladiště pro brambory a spodek druhé pece „Patentky“ sloužil pro umělá hnojiva statku. Teprve roku 1970 se přišlo s plánem obnovy cihelny, i když druhá pec byla zbourána.