Loading...
Turistické cíle • Památky a muzea • Zřícenina
Kaleücagiz, podle průvodce malá rybářská vesnička, kde se téměř zastavil čas. Ale skutečnost je zcela jiná. Městečko se velice rychle přizpůsobilo turistickému ruchu. Obchody s potravinami, nápoji, starožitnostmi či šperky, restaurace, kavárny a penziony. Příjezdovou cestu lemují obchodníci nabízející výlety lodí do nádherné zátoky s ostrovy. Možná v zimě nebo v případě špatného to tady může působit ospale, ale dnes? Auta i autobusy plné turistů a hlučné výzvy oznamující nastoupení na lodě. Slyšet je opět především ruština. Malebná zátoka trochu ztrácí své kouzlo.
Zdejší část pobřeží bývá označována jako „Kekova-Simena“. Kekova znamená v turečtině „pláň tymiánu“ a je to neobydlený ostrov, který vidíme v dáli před sebou. V dobách starobylé Lýkie se jmenoval Dolichiste. Ve vodách kolem ostrova leží pohřbené Trosky starověkého města Simena, kvůli kterým sem většina lidí přijíždí. Nejlépe by měly být viděny z lodi.
Návštěvníkům se nabízí různé varianty, jak zde strávit čas. Většina organizovaných skupin volí plavbu na velké turistické lodi. Další možností je menší člun s místním člověkem, ale cena 100 TL se může jevit celkem drahá. Když je tady méně lidí, tak by se dala cena asi usmlouvat a člověk si pak také tu plavbu lépe užije. Následuje možnost projížďky na kajaku, která má však „několik vad“ na kráse. Jednak je potřeba alespoň maličko zvládat techniku jízdy, samozřejmě mít s sebou fotoaparát do vody, když chce člověk fotografovat a především kajaky sem vozí na objednání. Většinou až druhý den po vznesení požadavku. Cena záleží asi na vytíženosti. Nám bylo nabídnuto 19,50 TL na osobu, ke které je ale potřeba připočíst 90 TL za dvoulůžkový pokoj se snídaní u tohoto člověka, který by nám vše zajistil.
Kdo se rozhodne nevyužít nabídky plavby, nemusí také litovat. Na pevnině, východně od vesnice se nachází starověká část města, které je na mapě označeno jako Teimiussa. Jedná se o původní antické pojmenování vesnice Ücagiz. Moc lidí sem asi nechodí a tudíž se ani neplatí vstupné. O historii zdejšího osídlení toho moc známo není. Podle archeologů by se mělo jednat o čtvrté století před naším letopočtem. Osada neměla patrně obranné hradby ani mnoho veřejných budov. Snad jenom na kopci jsou pozůstatky menší věže nebo pevnosti.
Člověk se zde může libovolně toulat podél pobřeží od jednoho lýkijského sarkofágu k druhému. Vhodné místo pro přemýšlení o smrtelnosti a pomíjivosti života. Několik stovek hrobek nejrůznějších tvarů a velikostí je tady rozeseto podél moře i nad ním v kopcích. Často vedle sebe, mnohde i přes sebe leží mohutnou silou zemětřesení vyzdviženy kamenné sarkofágy. Jejich víka vážící i několik tun jsou ve výjimečných případech na svých místech, ale většinou sesuta k zemi nebo dokonce rozlámána. Vykradači hrobek měli tudíž svou úlohu značně ulehčenou. Nejpočetněji jsou zde zastoupeny hranaté sarkofágy stojící volně na kamenných základech. Na většině z nich je vidět sochařská výzdoba i čitelné nápisy. No čitelné? Jak pro koho. Většině toho moc neřeknou, ale odborníkům objasnily celkovou skladbu zdejšího obyvatelstva.
Oblast poznamenaly ničivé údery při několika zemětřeseních, o něž nebyla ve zdejším kraji nikdy nouze. Po tom posledním, které smetlo ve 12. století město do vody, již nikdy toto nedosáhlo svého bývalého rozkvětu. Starobylá ostrovní Simena zůstala opuštěna a upadla v zapomnění. Člověk tady může toulkami strávit i několik hodin. A myslím, že bude spokojen, jelikož je toho k vidění více než by na první pohled očekával.
A když vyleze na nějaký menší kopeček či skalku, bude si užívat výhledů na moře s krásnou tyrkysovou barvou. Kromě pozůstatků potopeného města Simena dominují zátoce červené turecké vlajky na stěžních lodí a ve vesnici se tyčí minaret. Klasická tvář současné Lýkie. Lze též zahlédnout název Simena - Batik Şehir. Ale patrně se nejedná o žádné historické označení, pouze to v turečtině znamená „Simena – potopené město“. Obdobně je možné vidět anglický překlad „Sunken City“.
Nasytiv zraky své a znaven paprsky žhavého slunce, se po návratu může vydat návštěvník do některé zdejší restaurace. Také procházka po městečku a podél pobřeží na opačné straně má své kouzlo. Na co však je asi potřeba zapomenout, je koupání. Nikoho tady ve vodě není vidět, že by tak činil. Není se, co divit, místní koupání v zátoce nedoporučují. Dotyčný by tím mohl porušit turecké zákony, jelikož je v Ücagiz zákaz koupání a potápění v blízkosti starověkých památek.
Nejlepší spojení je k tomuto místu z autobusového nádraží v Demre (Kale). Vzhledem k blízkosti archeologického areálu zde stojí také celkem dost taxíků.
Cestopis o mém putování po části Turecku je zde:
Turecko – I. část = něco o Turecku, přípravy na cestu, přílet do země, Dalaman, začátek putování: https://www.turistika.cz/cestopisy/turecko-i-cast-neco-o-turecku-pripravy-na-cestu-prilet-do-zeme-dalaman-zacatek-putovani
Turecko – II. část = Saklikent, Kalkan, Gömbe, Yeşil Göl: https://www.turistika.cz/cestopisy/turecko-ii-cast-saklikent-kalkan-gombe-yesil-gol
Turecko – III. část = Yeşil Göl, Subaşi yaylasi, Ak Dag - Uyluk Tepe, Gömbe: https://www.turistika.cz/cestopisy/turecko-iii-cast-yesil-gol-subasi-yaylasi-ak-dag-uyluk-tepe-gombe
Turecko – IV. část = Gömbe, Arykanda, Arif, Finike: https://www.turistika.cz/cestopisy/turecko-iv-cast-gombe-arykanda-arif-finike
Turecko – V. část = Finike, Gökliman, Demre – Kale, Myra, Ücagiz, Kekova-Simena, Teimiussa, Ağullu: https://www.turistika.cz/cestopisy/turecko-v-cast-finike-gokliman-demre-kale-myra-ucagiz-kekova-simena-teimiussa-agullu
Turecko – VI. část = Ağullu, Kaş, Gelemiş, Patara, Fethiye: https://www.turistika.cz/cestopisy/turecko-vi-cast-agullu-kas-gelemis-patara-fethiye
Turecko – VII. část = Fethiye, Kayaköy, Fethyijská stezka, Ölüdeniz, Lýkijská stezka: https://www.turistika.cz/cestopisy/turecko-vii-cast-fethiye-kayakoy-fethyijska-stezka-oludeniz-lykijska-stezka-fethiye
Turecko – VIII. část = Fethiye, Dalaman, odlet ze země, Lýkie: https://www.turistika.cz/cestopisy/turecko-viii-cast-fethiye-dalaman-odlet-ze-zeme-lykie