Uherskohradišťské kino Hvězda

Každoročně o prázdninách v médiích proběhne zpráva, že byl v tomto slováckém městě právě odstartován známý festival Letní filmová škola. Děje se tak v kině Hvězda, jež je sice budovou letitou, leč její exteriér a hlavně interiér stále drží krok s dobou. Je totiž, mírně řečeno, nadčasový. Na tento velmi kvalitní stavební počin narazíme na severním konci Smetanových sadů, u Sokolské ulice.

V šedesátých letech se Uherské Hradiště stalo jedním z posledních okresních sídel, které ještě nemělo širokoúhlé filmové plátno. I bylo rozhodnuto tento nedostatek napravit zbudováním kina nového, nejlépe ultramoderního a umístěného mezi novým sídlištěm Na Rybníku a centrem města. Zároveň měly být zabity dvě „mouchy“ jednou ranou: budova totiž měla sloužit nejen jako kino, ale zároveň měla plnit funkci civilního protiatomového a protichemického krytu. Musela ale bezpodmínečně splnit jeden důležitý požadavek. A sice ten, že tato druhá funkce objektu na něm nesmí být nezasvěcenému jakkoliv patrna.

 

Úspěšný návrh vypracoval Zdeněk Michal, architekt z Brna. Kinosál měl mít tvar podkovy pro 550 sedících diváků a v případě napadení měl spolu se suterénem sloužit jako kryt pro přežití. Ochranu před venkovním zamořeným prostředím by umožnilo uzavření neprodyšných tlakových dveří.

Horní část budovy vyplňuje velmi zdařilý a prostorný foyaer s provozním zařízením. Celá stavba má tvar obdélníku a v ní se nachází vnitřní kruhové atrium, jehož klenba je osázena trávou. Pod ním se ukrývá (rovněž kruhový) promítací sál nahoře zaklenutý světlíkem. Atrium bylo po obvodu vyzděno a prolomeno spoustou nepravidelně rozmístěných různých otvorů. Hlavní vstup do budovy byl vyprojektován od severu a východu, přes předsunuté schodiště s terasou. Fasády nadzemní části objektu jsou po celé ploše proskleny a členěny svislými pilířky podoby uzoučkých žeber.

Provoz Hvězdy byl s velkou slávou zahájen v říjnu roku 1967 a prvním filmem, který v něm mohli diváci shlédnout, byla Vláčilova Markéta Lazarová.

 

Roku 2011 prošla celá budova důslednou rekonstrukcí. Ta sice obešla zařízení potřebná pro provoz krytu (což by bylo v dnešní době asi dost aktuální) a soustředila se na vše ostatní. Kinosál se změnil na multifunkční sál a proběhla výměna akustických obkladů, osvětlení i ozvučení. Čímž od té doby vznikla možnost pořádat zde různé semináře, školení, konference a hudební i dramatické produkce. V respíriu bylo zbudováno malé pódium s hledištěm a v suterénu zase víceúčelový klub.

 

Z hlediska architektury je kino Hvězda dodnes velmi kvalitní stavbou (však ji také tak trochu „okopčili“ i Prostějováci), ale v seznamu Kulturních památek se – bůhvíproč, ještě neobjevila...