Újezd u Valašských Klobouk - interiér chrámu sv.Mikuláše
O tomto jediném klasicistním kostele v oblasti jižního Valašska už jsem tady na Turistice psal, bohužel při několika návštěvách v minulosti nespatřil jeho vnitřní prostory, jenž byly vždy neprodyšně uzavřeny. Za malý zázrak proto považuji závěr jedné letošní letní túry, kdy byl vchod do chrámu konečně otevřen a celý interiér si bylo možno dobře prohlédnout přes uměleckou kovovou mříž.
Před tím, než se zmíním, co vše tady mé zraky viděly, dovolím si historii svatostánku zasvěceného sv.Mikuláši krátce připomenout:
Původně tady na návrší v horní části obce (a v sousedství terénních pozůstatků tvrze Hradištěk) stával kostel nepřívětivý, se kterým byl místní farář Tobiáš Tomaštík hrubě nespokojen. Neustále snil o chrámu větším, důstojnějším a hlavně prostornějším, až se rozhodl nahradit vize reálnými skutky.
Dle hesla „Snaž se a Bůh ti pomůže“ přikázal zedníkovi pobořit klenbu starého kostela a oznámil škodu nadřízeným. Přijevší církevní komise po obhlídce nakonec velkoryse rozhodla o stavbě kostela nového. Jeho proporce zřejmě nebyly podle Tomaštíkových představ, a tak farář za nocí při svitu luny posunoval přes den vytyčené stavební kolíky. Nikdo si změny nepovšiml a díky „švindlu“ vzniklo impozantní sakrální dílo.
Velkému požáru roku 1884, který postihl celou dědinu, kostel odolal, ale čtyři roky před koncem století, zrovna když v něm probíhaly bohoslužby (!), začala hořet hranolová věž zvonice. I přes usilovné hašení se ji zachránit nepodařilo a všech pět zvonů bylo ohněm notně poškozeno. Nebyly to zvony jen tak ledajaké – byly spolu totiž naladěny do souzvuku v A-Moll, a jejich lahodné vyzvánění pak vesničanům už navždy chybělo. Přelité zvony, zavěšené roku 1900 do dostavěné věže, už totiž byly naladěny do vyzvánění v tónině A-Dur.
Roku 1956 k nim přibyly další dva zvony – sv.Cyril a sv.Metoděj. LP 1970 zakoupen ještě zvon Marie a o 12 let později „zvonový park“ doplněn ještě o většího sv.Václava a menšího sv.Josefa – to kvůli celkové harmonizaci.
A nyní už, co je k vidění v kostelním interiéru:
Původní vnitřní prostory chrámové lodi měly tři oltáře - hlavní zasvěcen svatému Mikuláši, boční sv.Anně a sv.Janu Nepomuckému. Nad hlavním visel obraz Panenky Marie „Vysocké,“ přenesený sem ze zrušené kaple na Bojatíně u Vysokého Pole. Po strašlivém požáru byl tento hlavní oltář s obrazem „vysockého zázraku“ změněn na boční a nový hlavní oltář ozdobila skulptura Panny Marie, přenesená rovněž z kaple u Vysokého Pole. V roce 1975 byly staré věžní hodiny nahrazeny novými se svítícími ciferníky a rovněž staré varhany vyměněny za nové. O rok později podlahu chrámu pokryla nová mramorová dlažba a 1977 byly elektrifikovány zvony. Od roku 1978 osvětluje vnitřní prostory osm křišťálových lustrů.
Po rekonstrukci z roku 1986 se pak interiér proměnil takto: byl znovu vymalován, staré kazatelny vyměněny za dvě dubové nové, totéž se stalo s kostelními lavicemi. Bývalé obrazy okolo oltáře nahradily mozaiky na téma Narození a Zmrtvýchvstání Páně a pod klenbu hlavního oltáře přibyla velká mozaika sv.Mikuláše. Okna ve tvaru lunet zkrášlily nová prosklená s vitrážemi a kovovými rámy.