Ukrajinské Černovice

Černovice, ukrajinsky v transkripci Černivci, známé často jako Czernowitz (německy), je čtvrtmilionové město v ukrajinské části Bukoviny. Město, jemuž blízké hranice přivodily vzestup i zkázu, patří k jedinečným nejen na Ukrajině. Poprvé se zmiňuje roku 1408 v listině moldavského knížete Alexandra Dobryje. V této době zde byla zřízena celní stanice.

V průběhu více než šesti století patřily Černovice k různým státním útvarům. Nejdůležitějším pro nás je samozřejmě čas mezi lety 1774 a 1918, kdy bylo město včleněno k habsburské monarchii. Vlídné panství rakouské zanechalo tu mnoho stop, které může návštěvník spatřit dodnes. Zvláště v architektuře jsou tyto známky nejvíce markantní. Ještě zmiňme čas mezi světovými válkami, kdy Černovice spočívaly v Rumunsku, na což nás upomíná osud Paula Celana, jenž dokázal, že i po Osvětimi lze psát básně. Jeho poéma Todesfuge (Fuga smrti) je snad nejznámější básní minulého století. Na příkladu tohoto německy píšícího autora izraelitského vyznání lze demonstrovat i časté změny poměrů v Černovicích.

Ještě než pojednáme o stavitelských jedinečnostech sídla, zmiňme mnohonárodnostní a do jisté míry i liberální ovzduší 19. století. Protože na hranici monarchie s Ruskem, bylo obyvatelstvo značně heterogenní. Židé, Rusové, Rumuni, Rusíni, Němci se tu potkávali, hráli divadlo a navzájem samozřejmě značně ovlivňovali. Nad vším pak spočíval dlouhých 68 let císař z Boží milosti František Josef I., jenž svou nesmírnou vzdáleností musel působit jako někdo neskutečný, kdo možná ani není z tohoto světa. Jeho kuratela se povětšinou vyjadřovala obrazem na všech světských úřadech. Symbol moci, co svým poddaným ale zaručoval mnoho svobod. Žial pohádka skončila výstřely v Sarajevu.

Srdce rakouské zástavby se utvořilo okolo hlavního náměstí. Zde se nacházejí architektonické perly města. Tou je kupříkladu radnice. Z náměstí vychází proslulá ulice Olhy Kobyljanské. Jde o oblíbenou klidovou zónu s nesčetnými kavárnami. Zkrátka místo k pomalému promenádování se a setkávání se s přáteli. Před pár lety byly zrestaurovány domy na ní se nacházejícící a ulice tak působí opravdu representantivně.

Divadelní náměstí je taktéž oblíbenou odpočinkovou stanicí obyvatel a návštěvníků. Odtud není daleko k bývalé residenci metropolity v Bukovině. Komplex v sobě uchovává romanticko-byzantské prvky. Najdeme zde ale i znaky renesance, gotiky. Za dílo vděčíme našemu krajanovi, Josefu Hlávkovi. Nyní se v překrásných budovách nachází místní universita. Tu dal založit starý Procházka roku 1875. V té době se jednalo samozřejmě o německou vysokou školu. Do dnešní doby slouží tomuto účelu jako ukrajinská a je právem považována za jedinečný symbol města.

Za Vaši pozornost stojí i současná budova kina. Jestliže však přijedete do Černovic vlakem, setrvejte pár okamžiků na stanici. Nepochybně objevíte, že velice podobné budovy stojí i u nás. Železniční svatostánek pochází taktéž z habsburské monarchie a takové stavby nesly tehdy shodné architektonické prvky. Tedy od severní Itálie po západní Ukrajinu máte úžasnou jistotu, stejná nádraží!

Bývalý sovětský režim jistě něco vymazal z úžasného genia loci Černovic, ten současný se též nezdá příliš přívětivým. Ale to nic nemění na faktu, že město je ideálním turistickým cílem, je na návštěvníky zařízeno a potěší nízkými cenami. Jen se, prosím, připravte na jedno. Počínaje nádražím budete chodit do kopce, zpět dolů a opět nahoru. Do San Francisca tak rozhodně nemusíte letět přes oceán!