Válečný zajatec Vincent Gilber na Sovinci - diskuse

Dnes našla dcera email od pana Daňka... víte přece - toho pána Daňka z výboru, který pracuje na restaurování onoho pomníku. Tak už se ví, že kapitán byl skvělý voják (i přes nějaký ten odpor k autoritám se vždy staral skvělé o své vojáky) Zná se i jméno paní Thérèse Lemasson, provdané Vincent, jména čtyř dětí a jakkoli jsou zmatky okolo mluvnického rodu u dítěte jménem Jean... Moment, prosím.... Poslední zpráva - našel se Jean Vincent a odpovídá datum narození. Pan Daněk kontaktoval místní orgány s žádostí o pomoc při pátrání... Víme i kde žila rodina mezi válkami (Lannion). Víme, že madame Vincent posléze žila jinde... A leccos, co brzy uveřejníme tu i na FB, neboť jde nejen o pomník a desku. Ale i o desku dřevěnou, na níž je vyřezán Anděl pro lepší svět - Dětská Mírová cena pro pana kapitána. A o tom často píšeme spolu s dětmi z projektu (bývalými i dnešními) Navíc konečně máme v ruce i francouzskou ručně psanou listinu, která zakládá posmrtné právo starého vojáka na dekret Mort pouť la France. A také původní doklady k původnímu pohřbu na Sovinci, podepsané páterem Karlem Schrammelem (Schrammt byla asi špatně načtená verze podpisu v jmenném registru církevní knihy úmrtí.) Nyní bylo možno podle nových předpisů nečekat do roku 2049. Nyní mohla pracovnice matriky přečíst doklad, od jehož vzniku uplynulo více než 30 let. A zde je zajímavý i onen katolický kněz. Narozený 1907 ve Frýdku, církevní pedagog mj v Bruntále, posléze vojenský kaplan Bruntálské posádky Wemachtu. Obřad pro ostatky kapitána Vincenta tedy vykonal jako vojenský kaplan. V létě 1941 byl zatčen pro své humanistické postoje. I v Dachau "si nedal pokoj". Byl zachycen jeho dopis "ven", kde popisoval praktiky esesáků. S "NÁVRATEM NEŽÁDOUCÍM" odeslán do Buchenwaldu. Zemřel 5.2 1945.... A přitom stačilo jen tak... pro dobrého kněze Karla Schrammela příliš dlouho. Němci ho označovali z nebezpečného buřiče. Neboť tváří v tvář Říši a jejím bestiím neochvějně za ovál věrnost ideálů humanity i zásadám křesťanství a kněžství. V objektu bývalého katolickeho semináře v Bruntále má pamětní desku. Opravdu by se mělo vědět i v historii Sovinec, potažmo Jiříkova, že hrob kapitána Vincenta vysvětlil muž čestný a věrný svému poslání. Stejně jako byl čestný a věrný své vlasti, svobodě, rovnosti a bratrství kapitán Vincent. Proto - pokud postojíte nejen před pomníkem nebo i před prázdným hrobem s mřížkou v horní části starého hřbitova v Sovinci, vzpomeňte obou jmen. A kdo to umí, po modlete se. Oni si to oba zaslouží. Děkuji za pozornost. ... a sledujte další zprávy. Zde i na FB.

Dovolíme si prosit co nejdůrazněji : zapamatujte si jméno tohoto muže a opatrujte je ve své paměti. Jako jedno, zatím z nemnohých, z historie, v níž sice některým chybí jména těch, kteří z tohoto kraje odešli proto, že se svého času dovolávali jediné říše jedineho národa. Poněkud na náš účet. A k odchodu doutili mnohé z nás. Pravda, přišli mnozí noví. Z míst, kde zanechali svou paměť, pokud nějakou měli. A paměť tech, kteří odejít museli, nepřijali. A novou - nevytvořili. Proto a i nehledali a neuchovali v paměti lidstva to, co sr stalo v době II. Světové války. Vždyť se to netýkalo jich. Udělali to Němci . A udělali to jen nějakému Francouzovi... A o těch víme svoje, že? A o kom, prosím vás, o jejich politicích, kteří se podělali před "pánem světa" nebo o vojácích, kteří chtěli bojovat za svoji zemi? O těch neví český turista na Sovinci nic. A jakkoli je doba, v níž se zase někdo někomu klaní a omlouvá, že ti, kteří. Zradi rodnou zemi, museli pryč - tak nějak pro klid v Evropě.... Prý.. A co o tom vědí jejich soukmenovci? A vědí to vůbec potomci těch bývalých? Že v této libezné končině zemřel člověk, odvlečený z vlasti jen proto, že nedovolil, aby mu upřeli právo být člověkem a milovat svou vlast a národ vice, než svůj holý - a v oné chvíli zotročovaný život? Jeden starý moudrý aztécký vládce kdysi řekl, že nejsvobodnějsí byl jako zajatec odsouzený k smrti. Protože vzít mu mohli už jen jeho život. A dvakrát nikoho zabít nelze. Proto asi i starý francouzský voják zvolil cestu sebeúcty tváří v tvář nacistické zrůdnosti. Aby všem dokázal, že zůstal člověkem. Každého lze zotročit - jen člověka ne. Sleduji úsilí slečny Heleny Vaculíkové a jejích malých žáků. Rozhodli se vrátit jménu tvář. Ano - věk si dovedete spočítat. Ale koho z Vás napadla otázka "Kdo byl Vincent Gilbert"... Napadla žáky Školičky základů umělecké práce pro děti z Malé Morávky při Galerii U Šťastných Bobtailů. Nyní, díky jim a jejich umělecké vedoucí víte, jak se správně jmenoval. A vězte, že to nebyl nějaký oficírek, jakého si představíte pod vlivem kinematografie - hejsek nebo fanfarón. Byl to voják, který si svou šarži zasloužil celoživotní službou vlasti. Bobtailata - děti z projektu Anděl pro lepší svět - Dětská Mírová cena, získala prostřednictvím Francouzského velvyslanectví v Praze vojenskou dokumentaci kapitána Vincenta. Do armády vstoupil jako voják 2.třídy v roce 1903. Bojoval ve Světové válce. Dvě pochvaly před nastoupenou jednotkou! Od roku 1933 kapitán. V roce 1939 mobilizován jako rezervista. V roce1940 zajat. 17.1.1941 zemřel. Neni jasné jak. Němci tvrdí, že na zápal plic. Francouzi(zajatci s ním a po něm) , že zastřelen, dokonce popraven. R. Rác z Německého Řádu tvrdí, že.to je zkreslené, že ho drželi tři týdny! na samotce. V cele pod hlavní věží. V zimě a v podmínkách vskutku "hradních". A to proto, že ho nedokázali za celých 7 měsíců zotročit. Jakkoli se to zdá divné, vítězem toho boje o lidství byl, ač mrtev, kapitán Vincent. Dokázal se 4x dostat na svobodu, kterou mu náckové upřeli. A popáté už mu ji vzít nemohli. Inu-2x zabít nelze. Po válce byly ostatky vojáka navráceny rodné zemi. A rodině předán dekret Mort pour la France. Dokument o cti a statečnosti. Nezasloužil by si, aby krom úprku z parkingu na páté nádvoří, kde se bude co hodinu odehrávat historický šerm bez umírání, se aspoň ze slušnosti lidé zastavili a přečetl i si jeho jmeno? Tam, kde leží naši legionáři - aspoň v Itálii a Francii se to tak dělá. A starší muži, kteří pamatují i u nich povinnou vojenskou službu i zasalutují. Tolik po dnešním našinci nežádáme. Jen - snad - aby si....pro budoucnost.... zapamatovali aspoň to jedno jméno. A příběh, který...výjimečně...nepochází z Hollywoodu.