Velešín, zřícenina královského hradu u Sedlc

Zřícenina – nebo možná spíše ruiny – románsko-gotického hradu krále Václava I. patří svým způsobem mezi unikáty přesahující hranice jihočeského regionu, a to minimálně svou romantickou polohou. Hrad Velešín byl zřejmě založen již v I. třetině 13. století, ale poprvé je písemně zmiňován až v roce 1266. A je zajímavé, že se sice všechny informační prameny shodují na tom, že hrad byl založen jako královský, ale liší se v jeho zakladateli. Uvádí se totiž Václav I. i jeho otec Přemysl Otakar I.

Úkolem hradu zřejmě bylo posílení královské moci v okrajové části říše i ochrana obchodní stezky do hornorakouského Freistadtu. Královský rod však Velešín vlastnil pouze do roku 1265, kdy jej král Přemysl Otakar II. vyměnil s Čéčem z Budějovic za Hlubokou a Budějovice (podle některých pramenů však skutečným panským sídlem - ve smyslu královský hrad nebo manství královské - byl hrad do konce 14. století, konkrétně do roku 1391). Zanedlouho se majitelé opět měnili a hrad více než století – s jednou krátkou přestávkou – patřil pánům z Michalovic. V roce 1387 hrad odkoupil Oldřich z Rožmberka a tomuto rodu poté Velešín patřil až do smrti Petra Voka, tedy do roku 1611. Opuštěný a chátrající byl však Velešín zřejmě již na konci 15. století, nejpozději však od poloviny 16. století.

V čele hradu se nacházelo rozsáhlé předhradí chráněné lehkým opevněním a příkopem. Za předhradím se rozkládal velmi široký příkop, na který navazovalo hradební opevnění (na skále se zde dochovala část valu s fragmentem čelní hradby). Následoval třetí příkop, který již chránil samotné hradní jádro. Boční hradby byly níže ve svahu.

Hradní jádro obíhal parkán, nad nímž se tyčil mohutný okrouhlý bergfrit (tato věž byla později záměrně pobořena). Jižně od věže byla umístěna brána, která vedla do střední části hradního jádra. Na severní straně stál hradní palác, k jehož nádvorní straně přiléhala románská kaple s půlkruhovou apsidou. Podle některých informačních pramenů však dochované zdivo pochází z kaple podstatně mladší. Zadní část hradu se nachází až o deset metrů níže než hradní jádro a neobsahuje žádné pozůstatky staveb. Púvodně však zde zřejmě stávala polookrouhlá bašta chráněná dvojicí příkopů.

Po slavné a bohaté minulosti jednoho z našich nejstarších královských hradů je současnost přece jen chudší. Z hradu se totiž dochovaly pouze zbytky opevnění s fragmenty půlválcové bašty a mohutné válcové věže. Stalo se tak i proto, že později se stal Velešín vyhledávaným cílem různých hledačů pokladů, kteří zde sice nikdy nic nenašli (neb jak říká klasik „Co každý purkrabě měl, to zase s sebou vzal, když odcházel“), ale hrad vážně poškodili a jeho zbylé zdi pobořili. Potěšit nás naopak může alespoň fakt, že zbytky velešínského hradu, nacházející se na úzkém skalnatém ostrohu nad řekou Malší, zůstávají pro své návštěvníky volně přístupné.

Zřícenina kamenného hradu obklopeného vodami přehrady Římov je nejlépe dostupná po modré TZ z obce Sedlce. Celá trasa měří přibližně 1,5 km. V souvislosti s umístěním hradu je poměrně paradoxní, že není dostupný z městečka Velešín, ale leží na druhém břehu Malše a na území Sedlce, tedy části Svatého Jana nad Malší.

Mezi naše chráněné kulturní památky byla zřícenina hradu Velešín zařazena hned v květnu roku 1958.

Na závěr ještě bohatý pelmel doplňujících informací:

V II. polovině 15. století prý stálou posádku hradu tvořilo pouhých devět mužů a purkrabí (mezi nimi se vystřídali mj. také pánové Puklice, Višně, Hříbě a Buzek). V té době hrad Rožmberkům sloužil jako opěrný bod a správní centrum panství.

Pro historii hradu jsou důležitá i 70. léta minulého století, kdy zde významný český archeolog Antonín Hejna odkryl původní reliéf hradního areálu a objevil fragmenty pozdně románské kaple rakouského typu.

O Velešínu se také říká, že tento hrad představoval v době svého založení první výspu civilizace po dlouhém přechodu hraničního horského pásma a že své věže vypínal k nebi v době, kdy Český Krumlov ani České Budějovice ještě neexistovaly a v okolních lesích přebývali zubři, vlci i medvědi.

Do hradu se vstupovalo po dřevěném mostě, za kterým následoval most zvedací. I když byl hrad malý, byla jeho součástí čtverhranná věž v předhradí a okrouhlá věž v nejvyšším místě hradu.

Období husitských válek je připomínáno zejména okamžikem, kdy posádku hradu zradili Martin z Velešína a Ocásek z Újezda, časy poválečné zase tím, že na hradě žila Perchta ze Šternberka rozená z Kravař.

Zřícenina hradu Velešín leží v nadmořské výšce 490 m a přibližně 20 m nad hladinou vodní nádrže Římov. Jeho protáhlá dispozice se skládá ze čtyř částí, a to východního předhradí, přihrádku, hradního jádra a západního předhradí. Hradní bergfrit byl mohutnou okrouhlou věží o průměru, který různé informační prameny uvádějí s hodnotami 3,7 až 10 m, a síle zdi přes 2 m. Z této věže se však dochovalo pouze torzo s výklenkem a částečně zasypanou šachtou. Hradní palác byl tvořen dvěma křídly a nádvořím, přičemž jednolodní hradní kaple s půlkruhovou apsidou a freskovou výzdobou byla umístěna v severním křídle.