Loading...
Turistické cíle • Památky a muzea • Zřícenina
Skromná zřícenina Hradu Veliš stojí na mohutné čedičové Homoli (429 m) nedaleko Jičína v Královéhradeckém kraji. Z jednoho z největších a nejlépe opevněných hradů u nás zůstaly pouze nepatrné zbytky věží, bašt, hradních paláců a studny nalepené na kaňonovitých stěnách bývalého lomu. Na nejvyšším místě vrchu stojí zděný sloup, základní bod nivelační sítě z 19. století. Z vrcholu se otvírá nádherný výhled. Hradní zříceniny jsou volně přístupné.
Hrad byl založen jako královský na přelomu 13. a 14. století králem Václavem II., poprvé je hrad připomínán v roce 1316. V roce 1327 získali hrad Vartemberkové, kteří zůstali jeho majiteli až do roku 1434. V letech 1487 ? 1606 vlastnili hrad Trčkové z Lípy, za kterých se uskutečnila pozdně gotická přestavba a v roce 1500 sem byla uložena basilejská kompaktáta, která tady zůstala více než 100 let. Za třicetileté války odolal hrad útokům Švédů. Po roce 1658 byl hrad Veliš na základě císařského rozkazu zbořen, poté byl postupně rozebírán jako stavební materiál. Největší zkázu však hradu přinesl v 19. století čedičový lom.
Hrad Veliš kdysi stával na vrchu téhož jména nedaleko Jičína v nádherném Českém Ráji. Dnes zde najdete bývalý čedičový lom a nepatrné zbytky zdí. Z vrcholu kopce Veliš je však krásný výhled do kraje, za nímž se vyplatí vyšplhat nahoru.
Z hradu se zachovaly jen nepatrné zbytky zdiva bašt, věže a západního paláce, které jsou pevně spojeny s čedičovým základem, nejasně vyznačené přístupové cesty a terasovitě upravený jižní vrchol. Jak hrad Veliš vypadal je vidět na nejstarším vyobrazení na pergamenovém plánu dvora Vokšice, který vypracoval v roce 1698 zemský měřič Andreas Bernard Klauser. Plán vznikl asi pouhých dvacet let po zboření hradu, kdy ještě stály jeho podstatné části a kdy ještě žilo dosti pamětníků. Podle Klauserovy kresby tvořila hlavní část hradu velká hranolovitá věž, krytá sedlovou střechou s cimbuřím, umístěná asi uprostřed hradního komplexu. K věži přiléhaly na západě a východě dva paláce ukončené dvěma menšími věžemi, z nichž k východní byla připojena kaple. Na severu byla předsunuta pevnostní budova s Ochozem a střílnami. Přístupová cesta k západní bráně byla chráněna palisádami.
Ves Veliš se poprvé připomíná v zakládací listině Strahovského kláštera, znovu potvrzené asi roku 1143, kde se udává, že pražský biskup Jan I. (1134-1139) ji koupil od Markova syna Beneše a daroval ji Strahovskému klášteru. Královský hrad Veliš však byl postaven až koncem 13. nebo počátkem 14. století pravděpodobně Václavem II. Nejstarší písemná zpráva o hradu je z roku 1316, kdy jej Jan Lucemburský zastavil Půtovi z Frýdlantu, synu Hynka z Dubé. Tehdy již bylo k hradu připojeno město Jičín a několik vesnic, které koncem 13. století náležely k jičínskému věnnému panství královny Guty manželky Václava II.
Roku 1327 získali velišské panství Vartemberkové, nejdříve jako zástavu a roku 1337 dědičně. V této době patřilo k panství kromě hradu Veliše a města Jičína ještě sedm vsí. V rodě Vartemberků zůstal Velíš až do roku 1434, kdy na následky těžkého zranění, utrpěného v bitvě u Lipan, zemřel Jindňch z Vartemberka. Po krátké vládě Machny z Veselé zfskal r. 1438 Velíš Hašek z Valdštejna, který od roku 1419 neustále měnil své postoje ke všem stranám té doby, a proto svádél četné boje. V roce 1443 přepadl Velíš zemský škůdce Beneš z Mokrovous a Haška odvedl do vězení na svou tvrz Mokravousy. Propuštěn byl, teprve když vojenská hotovost Hradeckého kraje oblehla Mokrovousy.
V roce 1452 prodal Hašek z Valdštejna velišské panství Jiřímu z Kunštátu a Poděbrad, který ustanovil hejtmanem na Veliši Borka z Hrádku. Jiří postoupil Velíš na nějaký čas Jindňchu z Michalovic, nakonec s ním panství opět vyměnil a dal k užívání svým synům, kteří roku 1465 potvrdili městu Jičínu privilegia. R. 1482 získal panství Samuel z Hrádku a Valečova, který je roku 1487 prodal Mikuláši staršímu Trčkovi z Lípy a na Vlašimi. V této době patřil k panství hrad Veliš, městečko Podhradí, město Jičín, dva dvory a 21 vsí. Trčkové převezli na Velíš v roce 1500 basilejská kompaktáta, která předtím chovali na hradě Lipnici. Původní Veliš byl pravděpodobně uzavřeným blokem s věží, palácem a kapli a teprve Trčkové v polovině 15. století hrad rozšířili a dali mu vzhled, jaký měl před zbořením. Podle B. Balbína prováděl poslední stavební úpravy na hradě v 1. 1593-1596 Vilém Trčka z Lípy, který dal na hradě vyhloubit i hlubokou studnu.
V roce 1606 prodal Jan Rudolf Trčka z Lípy velišské panství bez města Jičína, které od té doby patřilo ke Kumburku, Jindřichu Matyášovi z Thurnu. Thurn byl jedním z hlavních vůdců českého stavovského povstání. Pocházel z původně italského šlechtického rodu a teprve jeho otec si dvorskými službami pomohl k některým statkům v Čichách a na Moravě. V mladších letech bojoval Jindřich Matyáš Thurn v císařských službách v Uhrách proti Turkům. Byl vždy horlivým protestantem. Roku 1609 náležel k nejpřednějším členům stavovské opozice a již tehdy se stal velitelem stavovského vojska. V roce 1618 byl jedním z původců pražské defenestrace. Po porážce na Bílé hoře uprchl s Fridrichem Falckým za hranice, kde dále pokračoval v boji proti Habsburkům.
V pobělohorských konfiskacích bylo velišské panství zabaveno a roku 1622 prodáno Albrechtu z Valdštejna. Za Valdštejna se toto panství stalo součástí rozsáhlého frýdlantského vévodství. Roku 1628 daroval Valdštejn Velíš řeholníkům řádu sv. Františka, aby zde zřídili konvent a postavili chrám sv. Františka. Ale k realizaci tohoto plánu nedošlo. V roce 1634 byl Valdštejn v Chebu zavražděn a jeho panství získaná po Bílé hoře byla konfiskována.
Panství Veliš a Staré Hrady koupil hrabě Jindřich Šlik, prezident dvorské válečné rady. Jindřich Šlik pocházel z nezámožné větve významného českého šlechtického rodu, a proto se věnoval vojenské službě. Nejprve bojoval na tureckém bojišti v Uhrách, potom byl ve španělských službách v Nizozemí. Za stavovského povstání vstoupil Šlik do služeb povstalých moravských stavů a v bitvě na Bílé hoře velel moravskému pluku pěchoty. Jeho lidé tehdy padli téměř do jednoho u zdi zámečku Hvězdy, když ostatní stavovské vojsko prchalo. Ale Šlik byl zajat nezraněn. Když roku 1621 přestoupil ke katolictví, dostal od císaře plukovnický patent, s nímž sloužil v Uhrách a v říši až do roku 1625, kdy ho Valdštejn přijal jako plukovníka do nové císařské armády. Proslavil se obranou dessavského předmostí a byl povýšen na polního zbrojmistra artilerie. Když Valdštejn upadl v podezření ze zrady, byl za ním vyslán do Slezska, aby zde ověřil Valdštejnovy záměry. Správou svých panství pověřil hrabě Šlik Adama Rodovského z Hustířan. Za Valdštejnova života se nepřátelská vojska vyhýbala jeho panstvím, ale po jeho smrti vtrhli do zdejší KRAJINY několikrát Švédové a pokoušeli se o dobytí Veliše. Přestože byl bráněn jen malým počtem císařských vojáků, hrad před Švédy vždy obstál.
Jindřich Šlik zemřel roku 1650 a panství zdědil jeho syn František Arnošt. R. 1658 bylo v císařské radě rozhodnuto, že některé hrady mají být zbořeny, aby v době války nemohly sloužit jako základny nepřátelskému vojsku. Mezi navrženými hrady byl i Veliš. Podle popisu panství z roku 1660 byl hrad Veliš již velmi zpustlý a opuštěný. Přestože bourání hradu bylo odkládáno, musel se František Arnošt Šlik rozhodnutí císařské rady podřídit. V roce 1678 dovolil svobodný pán František ze Scheidlern, který spravoval panství za nedospělého Františka Josefa Šlika, jičínským jezuitům, aby použili materiálu ze zbořeného hradu na stavbu zámku v Milíčevsi. Kamene bylo použito též na stavbu dvora ve Starém Místě. I když už tehdy byly zříceniny hradu značně narušeny, k největší zkáze došlo až v 19. století rozšířením čedičového lomu, který zde byl již počátkem 17. století.
Z obce Veliš vede na hrad žlutá turistická značka. Nejbližší vlaková stanice je Jičín. Autem můžeme z Jičína dojet do obce Podhradí a odtud pěšky na vrcholek kopce po turistické značce. Z vrcholku kopce je nádherný výhled do celého okolí, zejména na krásné panorama Jičína.
http://www.interregion.cz/turistika/hrady_zamky/velis/velis_hrad.htm