Velké Tippeltovy Boudy

Horní část Velkých Tippeltových Bud  •  Fotografie (7)  • Foto: dupis

Velké Tippeltovy Boudy se nacházejí na severním svahu Světlé hory v nadmořské výšce od 870 do 1.010 metrů. Jsou dostupné po zelené turistické značce vedoucí z Vlašských Bud směrem k rozcestí na Pražačce nad Temným Dolem.

Do druhé poloviny 16. století se v místě dnešních Velkých Tippeltových Bud vyskytoval pouze původní prales, který byl domovem medvědů, rysů a vlků. Z důvodu nedostatku důlního dřeva v kutnohorských dolech prosadil císařský horní hejtman a majitel východních a středních Krkonoš Kryštof Gendorf lesní těžby na horách. Do Krkonoš za tímto účelem přijelo několik stovek rodin dřevařských odborníků (tzv. pacholků neboli holzknechtů) z Tyrol, Štýrska a Korutan.

Panoramatický pohled na Velké Tippeltovy Boudy  •  Foto: dupis

O těžbě dřeva, jeho Dopravě smyky k plavebním přehradám (klausám) a splavňování dřeva až do Kolína píšu v článku „Zaniklá plavební přehrada (klausa) na Javořím potoce v Krkonoších“. Těžba dřeva ve východních a středních Krkonoších trvala jen několik desetiletí. Na přelomu 15. a 16. století ustává. Na vykácených enklávách alpští dřevaři zakládají louky, na nich svá nová obydlí a začínají chovat dobytek. Když to při kontrole v září roku 1609 kutnohorští úředníci zjistili, postěžovali si císařské vrchnosti: „... v mejtech sobě budky stavějí, seno sklízejí a mnoho dobytkův i v lesích chovají“. Ve stížnosti pokračovali: „… dobytka nemálo se chová a v nejpěknějším a nejlepším dnu sena a votavy se dělají, což na velkou škodu lesům jest, nebo kde sena a votavy se dělají, tu zase les růsti nemůže…“. Nezapomněli si postěžovat ani lesního správce: „ …i collmistr třidceti kusův dobytka hovězího chová a po těch horách také pásti dá…“.

Některé pracně získané luční enklávy byly pojmenovány po svých zakladatelích. Tak tomu bylo i v případě Velkých Tippeltových Bud, které byly místem a svědkem téměř 400 let trvajícího těžkého života potomků pacholků. Po druhé světové válce a odsunu starousedlíků hospodaření na luční enklávě, jako i jinde v Krkonoších, skončilo. Z bud se staly rekreační chalupy a chaty.

S povděkem můžeme konstatovat, že noví majitelé chalupy nepoškodili necitlivými přestavbami. Velké Tippeltovy Boudy se tak řadí mezi nejzachovalejší soubory lidové architektury v Krkonoších. V roce 2004 byly Ministerstvem kultury vyhlášeny vesnickou památkovou zónou. Jedna zdejší usedlost je dokonce zapsána v Ústředním seznamu kulturních památek.

Horní část Velkých Tippeltových Bud  •  Foto: dupis

A jak taková typická roubená usedlost na Velkých Tippeltových Boudách i v celém povodí Úpy na území Krkonoš vypadala? Na kamenném vyrovnaném základu stálo trojdílné stavení z dřevěných trámů. Spáry mezi trámy byly vyplněné slámou nebo mechem, zamazány jílem a obíleny. Okna byla malá, aby se zabránilo velkým tepelným ztrátám. Sedlová střecha, pokrytá štípaným šindelem, měla strmější sklon, po kterém lépe klouzal sníh.

U prvních chalup byly štíty často otevřené, snadněji tak odolávaly větru. Velká půda byla zpočátku přístupná po žebříku a dvířky ve štítě. Od 19. století se na půdu vstupovalo velkým vikýřem ze svahu. Navážely se tudy zásoby sena pro dobytek.

Na náčrtu ve fotogalerii si můžete prohlédnout někdejší dispozici typické horské chalupy. Z chodby, ve které se nacházely schody na půdu a průlezný komín, se vcházelo vlevo do roubené světnice neboli síně. Ta byla vybavená kachlovými kamny. V chalupě nechyběla komora a kamenný mléčný sklípek zapuštěný do svahu. Voda protékající sklípkem chladila mléko a další potraviny, aby prodloužila jejich trvanlivost. Od 19. století sklípek kryl půdní vikýř pro navážení sena.

Dvě stejné chalupy  •  Foto: dupis

Pravý trakt chalupy sloužil jako chlév, k ustájení dobytka. Chlévy většinou neměly samostatný vchod zvenčí. Kravky do chalupy kráčely jedna za druhou hlavním vchodem. Na chodbě odbočily vpravo do chléva. Prizmová podlaha (z dřevěných hranolů) ve chlévě se pouze omývala vodou. Vše nevonící propadalo mezerami mezi hranoly do až dva metry hluboké kejdové jímky.

Ve 20. letech minulého století, s rozvojem turistiky, se půdní prostory rekonstruovaly. Vznikaly typické obytné sedlové vikýře. Nově vzniklé pokoje se pronajímaly letním hostům.