Loading...
Vídeňský Seybel(ov)ský palác je reprezentativní monumentální stavbou z konce 19. století, kterou najdeme na adrese Reisnerstrasse č. 50. Pozdně historizující objekt je dílem architektů Ferdinanda Fellnera a Hermanna Helmera a je svým způsobem unikátem. Tato honosná budova byla totiž dostavěna v roce 1889 a jedná se tak o jeden z mála vídeňských paláců 19. století, které nebyly postaveny na objednávku šlechty, bankéřů nebo obchodníků.
Palác bývá občas označovaný také jako zámek a na první pohled zaujme svým uličním průčelím, které můžeme pohledově rozdělit do dvou částí. Rustikovaný suterén a přízemí se výrazně liší od obou pater, jejichž okna zdobí sloupy i trojúhelníkové štíty. Nechybí ani vrcholová atiková balustráda.
Nejvýraznější jsou ovšem honosné boční osy s polosloupy orámovanými balkóny a štíty s erbovní kartuší a putti. Obloukový portál v pravé boční ose lemují kulaté sloupy. V interiéru se zase zmiňují zejména hlavní chodba s valenou klenbou s lunetami a mramorovými sloupy nebo tříramenné schodiště s mramorovými sloupy s korintskými hlavicemi.
Na závěr ještě několik doplňujících informací:
Palác Seybel (někdy též Seibel) byl postaven pro rodinu průmyslníků, která vlastnila velkou chemickou továrnu v Liesingu a doly ve Štýrsku i na území dnešního Slovenska. Palác zřejmě nechal postavit Otto Seybel, který byl také prezidentem vídeňské burzy. V roce 1912 byl - i se svými bratry - povýšen do šlechtického stavu. Architekti, kteří dali paláci jeho podobu, byli známi především jako tvůrci divadelních budov v celé monarchii. Zajímavé je, že v roce 1920 prodala rodina Seybelových své akcie společnosti ze skupiny Škoda nebo že v paláci nějakou dobu žil rakouský spisovatel, divadelní kritik a hudebník Georg von Seybel, který v roce 1924 a ve věku 38 let spáchal sebevraždu.
V době vzniku paláce se jednalo o stavbu solitérní, ale v roce 1908 byl palác se sousedním domem, který byl rovněž v majetku rodiny, svázán jednopatrovou spojovací budovou. Objekt má v průčelí sedm okenních os, ale pouze trojici os na bočních stěnách. Okna v prvním patře jsou řešená jako francouzská edikulová okna, zatímco okna ve druhém patře jsou jednodušší a mají segmentové zastřešení. Vrcholové zakončení fasády tvoří parapetní balustráda nad bohatě profilovanou římsou.
V každém horním patře můžeme na postranních osách vidět velké trojdílné okno orámované iónskými nebo korintskými polosloupy, nad jehož úzkými bočními okny jsou umístěna tzv. volská oka. Před touto skupinou oken vystupuje balkon ohraničený kamennou balustrádou (ve 2. patře se segmentovým obloukem). Nechybí štít s erbovní kartuší, na které vidíme písmeno S označující majitele paláce. Kartuše je lemována putti.
Na úzkém jižním průčelí paláce je patrný vystupující středový rizalit s monumentálním oknem, který je rámován dvojitými ionskými polosloupy. Zadní část paláce je zdobena balustrádami a balkony. Vnitřní reprezentativní schodiště vede do někdejší tzv. beletage.