Vídeň - Polský kostel Gardekirche (Wien – Garde Kirche)

Rakouské hlavní město patří mezi ta světová města, ve kterých silná polská komunita zanechala výraznou dějinnou stopu. Jednou z nich je dnes Gardekirche neboli Polský kostel, postavený v letech 1755 až 1763. Tento chrám najdete na ulici Rennweg, těsně pod paláci a zahradami zámeckého komplexu Belvedere. Proto také bývá toto místo označováno jako „Kus Polska pod Belvederem“ nebo jako „Polská Vídeň“. Hned na první pohled pochopíte, že právem. Vedle vstupního portálu se totiž z jedné strany nachází bronzová socha předchozího papeže, tedy Poláka Jana Pavla II., z roku 2001 a z druhé dřevěný kříž s polskou vlajkou, který byl – jak nápis na něm hlásá – vztyčen na počest obětí leteckého neštěstí u ruského Smolensku, kde 10. dubna 2010 zahynul při pádu letounu TU-154 – mimo jiné také – polský prezident., Za nejcennější je však u této stavby považován fakt, že se údajně jedná o jeden z mála sakrálních rokokových (po domácku bychom zde mohli použít výraz mariatheresianischer styl) prostor ve Vídni.

Kromě současného názvu se v souvislosti s touto stavbou používalo také označení Kostel Vzkříšení Spasitele. S jeho podobou se pak nejčastěji skloňuje slovesné spojení klasicistní centrální stavba s vnitřní výzdobou ve stylu dvorského rokoka nebo josefínského barokního klasicismu. Za stavitele chrámu je považován Nicolaus von Pacassi, který v roce 1754 vyhrál se svým návrhem „výběrové řízení“ na stavbu tohoto svatostánku. Údajně se jedná o jednu z jeho nejzdařilejších prací. A nezbývá než dodat, že se vlastně jednalo o kostel špitální, protože původně na tomto místě stával Dreifaltigkeitsspital, tedy Nemocnice Nejsvětější Trojice. V roce 1763 pak byl kostel vysvěcen coby stavba s téměř kruhovou klenbou nad lehce oválným vnitřním centrálním prostorem, jehož součástí se stala také pěvecká galerie.

Již šest let po vysvěcení Gardekirche bylo nutno zahájit jeho opravu. V rámci těchto stavebních prací, které vedli Jean Baptiste Brequin s Peterem Möllnerem, byla přestavěna nejen centrální kopule, ale také chrámové průčelí. V roce 1782 pozvedl císař Josef II., tento kostel na císařský (správně se kostel v té době nazýval Císařský kostel Krista ukřižovaného Spasitele). Stal se totiž součástí bloku kasáren osobní stráže (proto název Gardekirche) a v roce 1803 je oratoř kostela přeměněna na byty. Kostel pak víceméně zaniká, aby byl po roce 1890 opět obnoven a v roce 1897 jej získávají Poláci, přesněji polský Řád Vzkříšení. Od té doby se zde bohoslužby slouží v polštině. Hned v následujícím roce dochází k další renovovaci chrámové budovy zásluhou Richarda Jordana, který celou stavbu „pozvedl“ výstavbou vrcholové zvonice.

V oválném interiéru kostela se dvěma bočními místnostmi si každý jistě hned povšimne rokokových dekorací v bílo-zlaté kombinaci. a kopule s lucernou. Oltářní obraz Kristus na kříži namaloval Peter Strudel. Hlavní oltář doplňují dva boční oltáře s jednoduchým - dřevěným a tudíž falešným – mramorovaným retáblem. Na levém z nich se nachází obraz znázorňující Smrt sv. Josefa. Pochází z období před rokem 1742 a jeho autorem je Ignaz D. Heinitz. Pravému oltáři dominuje cenný obraz z poloviny 17. století. Předpokládá se, že jeho autorem je neznámý italský mistr a zobrazuje sv. Alžbětu Portugalskou. Zajímavější část mobiliáře ještě doplňuje Pieta z II. poloviny 17. století a dřevěný kříž z poloviny 18. století.

Kostel, u něhož došlo v průběhu II. světové války k poškození střechy a oken, bývá – na rozdíl od jiných vídeňských kostelů - bohužel většinou veřejnosti uzavřen.