Vídeň – Salesiánský kostel (Wien – Salesianerinnenkirche)

Salesiánský svatostánek kláštera Navštívení Panny Marie patří k těm vzácným památkám rakouské metropole, které snad každý návštěvník tohoto krásného města od pohledu „důvěrně“ zná, ale málokdo je přitom schopen blíže určit jejich identitu. Zejména při návštěvách zahrad Belvederu se totiž pohledu na chrámovou kopuli prostě vyhnou nelze.

Hned na úvod bychom si měli prozradit, že se jedná o kostel, který je součástí vrcholně barokního komplexu ženského kláštera salesiánek z I. třetiny 18. století. V klášteře později – až do roku 1927 - sídlil vzdělávací a výchovný ústav pro mladé šlechtičny (přesněji pro mladé ženy vyššího společenského postavení). Klášterní areál najdeme ve 3. vídeňském obvodu (Landstrasse) a na adrese Rennweg č. 10.

Celý klášter vznikl jako dar vdovy po císaři Josefu I. Amalie Vilemíny a jeho základní kámen byl položen 13. května 1717. Přesně o dva roky později byl slavnostně vysvěcen klášterní kostel a do samotného kláštera přišly první jeptišky. Podobu obdélníkového klášterního komplexu navrhl architekt Donato Felice d´Allio a k jeho dokončenčení došlo v roce 1728. Je přitom poměrně neobvyklé, že se téměř celý klášterní areál dochoval v původní podobě. Alespoň částečné úpravy zde provedl v letech 1782 až 1786 Johann Ferdinand Hetzendorf a v roce 1806 Lorenz Lechner.

Za zmínku také jistě stoji fakt, že klášter byl až do císařovniny smrti v roce 1742 skutečně vdovským sídlem. Amalie Wilhelmine pak také byla pohřbena v jednoduchém - samostatně stojícím - sarkofágu umístěném v kryptě pod hlavním oltářem.

Kostel Františka Saleského je tedy součástí klášterního komplexu o osmi nádvořích a jedná se o podélně oválnou centrální stavbu s vysokou kopulí. V interiéru jistě zaujme nástropní freska s tématem Nanebevzetí Panny Marie, která vznikla vznikla v letech 1725 až 1727 a jejímž autorem je Giovanni A. Pellegrini. Varhany pocházejí z roku 1890 a postavil je varhanář Johann M. Kauffmann.

Ke kostelu přicházíme přes čestný dvůr, na který vstupujeme bránou se skvostnými kovanými mřížemi z doby kolem roku 1730. Nad nimi se nachází kartuše s erbem císařovny. Na podobě chrámu postaveného v letech 1717 až 1730 se podíleli architekti Donato Felice d´Allio a Joseph Emanuel Johann Fischer von Erlach.

Přes svou výšku a bohatou výzdobu překvapivě nepříliš známý mariánský kostel má dvoupodlažní průčelí s pilastry, volutami a sochami sv. Augustina a sv. Jeronýma, které završuje trojúhelníkový štít s postavou Panny Marie Immaculaty. Kopule je ve výšce 48 m zakončena s tamburem a nejlépe ji můžeme od Horního Belvederu. 

Interiér chrámu tvoří oválná centrální loď se dvěma širokými kaplemi po obou stranách. Stěny jsou členěny pilastry a zdobeny štuky, zlacením i figurálními a ornamentálními freskami v kopuli a v kněžišti (o Pellegriniho fresce Nanebevzetí Panny Marie jsme se již zmínili výše). Součástí hlavního oltáře je obraz Navštívení Panny Marie, dílo Antonia Bellucciho z roku 1719. Boční oltáře zdobí obrazy Oplakávání Krista (1719, Victor Honore Janssens), Kristus předává klíč sv. Petrovi (1719, Pellegrini), Založení řádu Františkem Saleským (I. polovina 18. století) a Noli me tangere / Nedotýkej se mě (1856, Julie Mihes-Primisser). Kazatelna pochází z období let 1720 až 1730.

Na závěr ještě jedna zajímavost:

Podle některých informačních pramenů se Pellegrini „nevešel do kolaudačních termínů“, a proto kvůli urychlení použil metodu, kdy klasickou fresku nahradil olejovou barvou na suchém podkladu. Pellegrini pak dokončil malby na ploše 500 m2 v rekordním čase šesti měsíců a od té doby nebyly restaurovány. Barvy tak na mnoha místech díky vlhkosti popraskaly a opadaly. S jejich postupným restaurováním se však poprvé začalo teprve v roce 1996.