Vídeň – zámecký park Belvedere (Wien – Gartenanlage Belvedere)

Zámecký park – nebo chcete-li zámecké zahrady – nacházející se mezi budovami Dolního a Horního Belvederu, je místem půvabným i unikátním a procházka v něm je skutečným potěšením. Svou krásou předčí i císařský Schőnbrunn. Park vznikl na přelomu 17. a 18. století a je dílem francouzského zahradního architekta Dominiqua Girarda. Budování této okrasné zahrady však bylo definitivně dokončeno až v roce 1725. Součástí zámeckých zahrad jsou také četné fontány propojené důmyslným systémem technické vodohospodářské infrastruktury, který byl obnoven v letech 2005 až 2010.

Vzhledem k tomu, že výškový rozdíl mezi Dolním a Horním Belvederem je asi 23 metrů, jsou sochy v zámeckém parku situovány tak, aby tematicky připomínaly výstup z podsvětí na Olymp. Mezi zámky se nachází také schodiště, ale samotná zahrada je v podstatě tvořena třemi terasami, které se označují podle polohy jako horní, střední a dolní. U oranžerie při Dolním Belvederu se pak nachází oddělená zahrada zvaná Kammergarten. Tento prostor vytvořil – zřejmě v roce 1827 - Friedrich Carl Emil von der Luhe a byl určen výhradně „pro rostliny rakouské monarchie“.

Jednotlivé úrovně zahrad jsou vytyčeny dvěma kaskádovými fontánami s bohatou sochařskou výzdobou. Ta horní bývá označována jako „Velké kaskádová fontána" a skládá se ze dvou „nádrží“, které jsou spojeny pomocí pětistupňové kaskády. Dolní fontána je nazývána „Lastura“. V jejím středu se totiž nacházejí Tritoni, držící vodní nádržku v podobě lastury. Ve všech třech zahradních parterech i v Komorní zahradě jsou umístěny dvě menší fontány s putti a najádami. Fontán je celkem dvanáct, počítá se i kašna u oranžerie, tzv. „Velká nádrž“ neboli „Velký rybník“, nacházející se jižně od Horního Belvederu.

Zatímco v horním parteru se nacházejí sochy sfing, dolní část je ve svém „programu“ mnohem složitější a zajímavější. V bočních uličkách zde nalezneme osm múz, zatímco ta devátá – Diova dcera Kalliopé – je zobrazena spolu s Herkulem. Kromě nich se zde ještě nacházejí alegorie ohně a vody, představované Apollem a Dafné. Autorem soch je Giovanni Johann Stanetti. Tento rakouský sochař, který se svému řemeslu vyučil v italských Benátkách, zde vytvořil své životní dílo. Na rozmezí střední a dolní části se nachází balustráda se zobrazením alegorií jednotlivých měsíců v podobě putti. Ty jsou však pouze kopiemi, vytvořenými v roce 1852. Východně od Horního Belvederu jsou pozůstatky půlkruhového zvěřince s půlkruhovou stěnou se sochami bohů v sedmi výklencích.

Zámecký park a zahrady Belvederu byly vždy objektem zájmu významných umělců své doby; příkladem může být italský malíř G.A. Canal zvaný Canaletto. Veřejnosti byly zpřístupněny poprvé již roku 1780 císařem Josefem II. Celý zahradní komplex i fontány jsou průběžně nákladně obnovovány. Koneckonců se jedná o místo, které bylo zařazeno na Seznam světového dědictví UNESCO.