Viet Nam

Turistické cíle • Výletní místa a parky • Turistické destinace

HaLongBay-CatBa • Fotografie (11) • Foto: Juklas

Vstoupit do fotogalerie (11 fotografií)

Sapa

Sapa-vesnice

Vstoupit do fotogalerie (11 fotografií)

Viet Nam
Někdejší francouzská Indočína vyhlásila nezávislost v roce 1945, což ale vzbudilo ozbrojenou reakci Francouzů. Ženevská dohoda mezi Viet Namem a Francouzi z roku 1954 zemi rozdělila na dvě zóny, z nichž sever pod vedením Ho Či Minha se vydal Komunistickou cestou, zatímco jih podporovaly USA. Vedle krvavé Vietnamské války, která vypukla v 60. letech a v níž bojovaly statisíce amerických vojáků, přišla další zkouška - konflikt s kambodžskýmy Rudými Khméry. V roce 1976 se severní a jižní část Vietnamu spojily v jednotný stát.
Za poslední desetiletí prošel Viet Nam zásadními změnami. Komunismus, jehož principy se zaklínala celá předcházející generace, vystřídal kapitalismus a dnešní Viet Nam se překotným tempem žene vstříc tržnímu hospodářství. Díky 8 procentnímu ročnímu hospodářskému růstu se právem řadí do nové generace takzvaných asijských tygrů. A právě toto byl impuls neváhat a zakusit surovost, kterou Viet Nam stálé nabízí zejména na turisticky neposkvrněném venkově. Kdoví, jak dlouho tato možnost při tomto růstu vydrží. Cílem bylo stejně jako v mých předchozích cestách po různých koutech světa poznat nové kultury, návyky a tradice, a to zejména blízkým kontaktem s pracujícím lidem. Pro tento způsob poznání se nejlépe hodí vzít si s sebou jenom batoh, letenku nějaké finance a nechat se pohltit dopravním šílenstvím, neskutečnou zelení, krásnými horami, bílými plážemi a pro evropana neopakovatelným chaosem, který Viet Nam nabízí.
Nejpoužívanějším dopravním prostředkem je motocykl nižšího obsahu. Na takovéto motorce jsem strávil polovinu z mé měsíční pouti. Volnost v podobě vlastního rozhodnutí mě poskytla možnost navštívit nejzapadlejší kouty Viet Namu a prožít společně s domorodci nejednu krásnou chvíli, která byla vždy doprovázena znamenitou kuchyní a tradičním rýžovým vínem XEO nebo pivem srovnatelné kvality jako v České republice. Taktéž společné cesty plným autobusem Vietnamců Vás přesvědčí, že se jedná o velmi pracovitý, vstřícný a trpělivý národ.
Viet Nam má 82,7 mil. obyvatel a za metropoli je zde považována Hanoj – okouzlující stará dáma Asie. Jde o město, které spolu se svými obyvateli přežilo americké bomby i ruské plánovače, aby se na počátku devadesátých let vynořilo bez větších škrábanců coby vynikající ukázka francouzké koloniální metropole.
Stále však platí, že většina obyvatel bydlí na venkově a 70 procent pracující populace se živí zemědělstvím, zejména pěstováním ryže. Takže jen těžko uvěříte, že se až v roce 1989 stal Viet Nam vývozcem rýže.

Na sever od Hanoje vládnou 3 tisícoví velikáni s nejvyšší horou Viet Namu, Fan Si Panem (3 143 m), které skýtají domov neuvěřitelné směsici horských kmenů a právem se pyšní nejpůsobivější krajinou celého Viet Namu. Mnozí ze zdejších horalů dosud vedou stejný život jako generace jejich předků a to i poté co přišli do styku s vnějšími vlivy. Ve velmi tvrdých podmínkách pěstují rýži, bydlí v chatrčích a nejlukrativnější činností stále zůstává pěstováni opia.
Nadpozemské panorama zátoky Ha Long na severovýchodě Viet Namu s ostrovem Cat Ba právem patří do seznamu světového přírodního děditctví UNESCO. Ostrov se dá na motorce projet za jeden den a poskytuje nespočet možností navštívit domorodce ve vesnicích kolem silnic a dát si společně s nimi tradiční zelený čaj či kávu, tak silnou a sladkou, že Vám po ni sleze zubní sklovina. Určitou představu o Ha Longu – dračí zátoce si můžete udělat, představíte-li si tři tisíce čarovných ostrůvků, jak se zvedají ze smaragdových vod Tonkinského zálivu.

Cestou na Jih nesmíte zapomenout zastavit v Ninh Binhu, které je druhým místem po deltě Mekongu, kde se nejvíce pěstuje rýže a to téměř na každém kroku. zajímavostí této oblasti jsou i ženy, které na svých člunech pádlují pomocí chodidel.
Severní a Jižní Viet Nam dělí 17-náctá rovnoběžka. Řeka Ben Hai téměř kopírující rovnoběžku sloužila v letech vietnamské války jako demarkační linie. Kolem obou břehů se táhla 5km široká zóna, která se souběžně s tím, jak válečný konflikt nabíral na obrátkách, proměnila – poněkud ironicky v jedno z nejmilitarizovanějších pásem na světě.

Střední Vietnam se pyšní zejména nezapomenutelnými památkami, ale také již v minulém díle zmíněnou a nepříliš proslulou 17-náctou rovnoběžkou, kde se odehrávaly nejurputnější bitvy vietnamské války. Přestože vietnamská válka patří v historii Viet Namu k mediálně nejznámějším, je potřeba nezapomenout, že vše byl spíše výsledek francouzské né zcela úspěšné okupace. Tváří v tvář vietnamskému odhodlání nedokázali Francouzi upevnit svou vládu a navzdory značné podpoře ze strany Spojených států i přítomností antikomunistických živlů mezi domorodým obyvatelstvem vedli předem prohranou válku. Komunistický sever v čele s Ho Či Minem vytvořil v Hanoji velmi účinný policejní stát. Rozsáhlá policejní síť tajných agentů a zneužívání moci policejními příslušníky bylo na denním pořádku. V roce 1960 propuká ve Vietnamu občanská válka. Jižní Vietnam postupně přicházel týden co týden o klíčová města a tak evidentně nadešel čas, aby tu američané „udělali pořádek“. Američané chápali francouzskou koloniální válku jako významnou součást celosvětového boje proti Komunistické expanzi. I díky tomuto se v roce 1966 staly ve Washingtonu nejpoužívanějšími slovy „pacifikace“, „najít a zničit“ a „palebná zóna“. Já osobně jsem měl možnost mluvit s americkým veteránem, který ve válce působil jako pilot helikoptéry a nyní po Vietnamu cestoval, aby na tuto krásnou zemi v tom příjemném zavzpomínal. Taktéž odezvy vesničanů, v jejichž řadách jsem objevil mnoho válečných veteránů brali válku jako „problém“ jednotlivých vlád a tak jsem se zde nesetkal s vyslovenou nenávistí vůči američanům. Naopak, mladá generace se s chutí zakousne do hamburgeru, zapije ho colou a na PC americké značky shlédne "vypálený" kinohit ze západu.
Po válečných hrůzách Vás cestou na jich nesmí minout návštěva města Hoi An, které je typické Francouzkou architekturou a proslulé zejména krejčovstvím, takže tu není problém ušít pro Vás „cokoliv“ a to za jedinou noc. Pro plážové radovánky se nejlépe hodí jihovýchodní pobřeží. „Kalifornie“ Vietnamu vám nabídne veškeré vodní radovánky, luxusní hotely, výtečnou Kuchyni a všude přítomné massage různých významů. Já osobně jsem dal přednost rychlému přesunu do klenotu středovietnamské Vysočiny Dalatu. Celá krajina je poseta zelenou mozaikou a počátkem roku zde můžete podél cest vidět bílé květy kávovníkových porostů, stejně jako úhledné řady kaučukovníků a popínavých pepřovníků. Nejenže krajina Dalatu nabízí úchvatné vodopády, jezírka a zahrady, ale taktéž vychází vstříc milovníkům golfu. Takže jsem neodolal a hřiště navštívil. Je zde možné využít „speciální soumračné nabídky“ a za pouhých 25 USD vyfasujete kompletní výbavu, včetně holí i s nosičem, golfové obuvi a 6-ti míčků.
Po dostatečném relaxování jste připraveni na Ho Či Minovo město, které dýmá, kvasí, šumí a pění a jižany je stále nazývané Saigon. Zůstává pravdou, že chování davů na ulici jen odráží celkový organizovaný chaos města přitahujícího davy lidí ze všech koutů země. Zoufalý žebrák, který Vás chytí za ruku vám neurvalým způsobem připomene, že navzdory všem pozlátkům je Saigon stále ještě rozvojovým regionem. V okolí Saigonu stojí za zmínku možnost vidět proslulé Cu Chi tunely, které se pro mnohé obyvatele v době válek staly jediným možným domovem. V dobách své největší slávy se tunely táhly od jihovietnamské metropole až ke kambodžským hranicím. Jenom v bezprostřední blízkosti okolí Cu Chi byla délka tunelů 250 kilometrů. Součástí celého systému, který místy dosahoval hloubky několika patrového domu, byly obývací prostory, skladiště, dílny na výrobu zbraní, lazarety, velíny a Kuchyně.

Jedny z nejkrásnějších zážitků jsem si však vybral na 8-mi denním road tripu kolem delty Mekongu. Rytmus života podél Mekongu pulsuje pomalou, ale konstatní energií. Výlet do vietnamského "košíku rýže" je bleskovým nahlédnutím do života vietnamské zemědělské pracovní síly, jejíž každodenní dřina na této důležité říční deltě živí národ. Ráno na Mekongu začíná, když se na vodě objeví první praprsky světla a největším lákadlem stále zůstavají pestrobarevné plovoucí trhy. Nejlepší je si brzy ráno pronajmout loď a s příjemným kormidelníkem se naplno ponořit do úžasné kupní rychlosti, která plovoucí trhy provází. Příjemným odpočinkovým místem pro mě v Konečné fázi putování byla návštěva ostrova Phu Quoc. Jelikož si ostrov nárokuje Kambodža, tak Vietnamci na severu postavili obrovské vojenské základny a i to je důvodem, proč ostrov zůstává ušetřen výrazné komercializaci a liduprázdné pláže, které ostrov nabízí stále patří k nejkrásnějším ve Vietnamu. Nejjižnější část Viet Namu je proklána mokřinami a bažinami, které jsou známy moskyty velkými jako kolibřici. Skutečná záplava smyslových vjemů, která Vás naplní po měsíci putování od severu na jih vietnamskou zelení, dlouhou šňůrou památek, zvuků a vůní je neopakovatelně nezapomenutelná a proto Vám ji vřele doporučuji.