Villa Romana del Casale – římská vila s prvním zobrazením bikin v dějinách lidstva
Slavná „mozaiková“ Villa Romana del Casale se nachází v těsné blízkosti města Piazza Armerina a patří mezi nejnavštěvovanější památky Sicílie. Snad každý návštěvník tohoto ostrova totiž zatouží na vlastní oči vidět spoře oděné antické krásky, jejichž úbor ovšem ve skutečnosti dvojdílnými plavkami není. A to ani v případě, že by se jednalo o bikini …
Villa Romana del Casale je římskou vilou postavenou na ploše téměř 9 ha v I. čtvrtině 4. století, a to na základech starší svatby, zřejmě venkovské rezidence. V té době končil pomalu pozdní starověk a nastávala éra raně – křesťanských chrámů a bohaté mozaikové výzdoby. Předpokládá se, že vila byla centrem rozlehlého „panství“ některého vrchního senátorského aristokrata nebo možná nějakého velvyslance, ale padly i názory, že by mohla být majetkem samotného císaře Maximiána. Od 12. století je pak vila označována jako opuštěná.
Dnes se jedná o veřejnosti přístupný komplex (spolu s parkovným a nutnými vícenáklady za nemalé peníze, pochopitelně, ale stojí to rozhodně za investici, která vám navíc v neomezeném čase umožňuje fotografovat všude a všechno), který byl v roce 1997 zařazen – jako jedna z nejbohatších, největších a nejrozmanitějších sbírek římské mozaiky na světě - na prestižní seznam kulturního dědictví UNESCO. Mozaiky zde najdeme na celkové ploše přibližně 3.500 m2, pokrývají vnitřní i venkovní prostory a za jejich zachování v neporušeném stavu prý můžeme paradoxně poděkovat přírodním katastrofám, tedy zejména sesuvům půdy a povodním.
Vykopávky zde byly zahájeny v roce 1929 a v různých etapách pokračují vlastně dodnes. Jména Paolo Orsi, Giuseppe Cultrera, Gino Gentili nebo Andrea Carandini se tak navždy zapsala zlatým písmem do velké knihy archeologie.
Úvod máme tímto za sebou a můžeme přejít k podrobnějším informacím.
Stavební vývoj této římské vily můžeme rozdělit do tří fází. V první vznikla velká sloupová síň (peristyl) s centrálním bazénem a průčelní místnosti. Poté byl přistavěn soukromý lázeňský komplex na severozápadní straně. Ve třetí fázi pak získala vila veřejný charakter - koupele dostaly nový vchod a velkou latrínu. Současně byl postaven velký monumentální vstup s arkádou a velkou trojapsidovou halou (triklinium). Ta byla využívána pro zábavu a relaxaci nejvýznamnějších hostů. Bazilika byla rozšířena a vyzdobena. V této podobě zůstal obývaný komplex, kolem kterého vyrostla vesnice Platia, minimálně 150 let.
V průběhu 5. a 6. století byla vila opevněna (zejména zesílením obvodových zdí a zaslepením arkád akvaduktu), ale již v letech 469 až 478 ji stihli vážně poškodit Vandalové. Přesto zůstala víceméně funkční i v období byzantské a arabské nadvlády. Její konec přinesla až II. polovina 12. století. V roce 1161 byla celá osada zničena králem Vilémem I. Sicilským a oblast zůstala opuštěná. Ke slovu pak přišel sesuv půdy a vše nasvědčovalo tomu, že pro tento nádherný komplex nastal definitivní konec.
Je zajímavé, že římská vila byla téměř úplně zapomenuta, i když její nejvyšší části zůstávaly po celou dobu nad okolním terénem. Celá lokalita se změnila na zemědělskou půdu, na kterou však na počátku 19. století pronikli archeologové a objevili zde část mozaik a několik sloupů. První oficiální – byť stále ještě amatérské – vykopávky zde byly provedeny až v závěru 19. století. První profesionální archeologické výzkumy zde pak prováděl v roce 1929 Paolo Orsi a v letech 1935 až 1939 Giuseppe Cultrera. Ty nejvýznamnější práce zde však vedl teprve v letech 1950 až 1960 Gino Vinicio Gentili, který také zajistil zastřešení nad mozaikami. Gentiliho vystřídal v 70. letech Carandini a postupně zde byly objevovány další a další sály. V roce 2004 bylo navíc nalezeno velké středověké sídlo z 10. až 12. století.
Součástí komplexu bylo také tzv. latifundium, tedy zemědělská část se sklady, nacházející se západně od vstupní části. To hlavní ale spočívalo v množství přijímacích a jednacích místností i prostory pro správu statku a vily. Tím vlastně vzniklo malé městečko.
Centrem jednopodlažní vily byl zmíněný kolonádový peristyl, který obklopovaly téměř všechny významné veřejné i soukromé místnosti. Na západě se nachází monumentální vchod s atriem, na severozápadě termální lázně, na severu pokoje pro hosty a technické zázemí, na východě soukromé apartmány a obrovská bazilika a na jihu místnosti doposud neznámého účelu a – pravděpodobně i – jídelna. Toto rozmístění podél tří hlavních os bylo účelně dáno převládajícími směry dopadu slunečních paprsků a prouděním větrů.
Ve vstupní části můžeme obdivovat mj. fontánu a mozaiky s vojenskou tématikou. Na západní sraně nádvoří s fontánami a mramorovými sloupy s ionskými hlavicemi se nacházela latrína a samostatný vchod do lázní a zbytku vily. Fontána v peristylu je třístupňová s dekoracemi v podobě ryb plavajících ve vlnách. V technických místnostech jsou mozaiky s geometrickými motivy, ale to hlavní je místnost zvaná palestriti, v které se nachází ony krásky v bikinách, ve skutečnosti účastnice ženských atletických soutěží (např. běh, hod diskem, cvičení s činkami nebo míčové hry) ve svých dresech. Tato mozaika byla objevena v letech 1959 až 1960 a celá prostora byla podle ní nazývána Sál gymnastek nebo Sál deseti služebnic. Odborníci používají spíše název Korunování vítěze, což odkazuje k ženě v tóze (vlevo dole), která má připravenou palmovou ratolest pro dekorování vítěze.
Právem obdivovaná je také pozoruhodná mozaika zobrazující Orfea hrající pod stromem a nacházející se v sále, který byl pravděpodobně využíván jako letní jídelna. Velký apsidový sál zv. bazilika je přístupný velkolepým vchodem se dvěma sloupy z růžové egyptské žuly. Zajímavá je podlaha vykládaná brevnými úlomky mramoru z celého Středomoří. Tento typ výzdoby byl ve své době vysoce prestižní záležitostí. Celá klenba apsidy byla původně vyzdobena skleněnými mozaikami. V trojapsidovém tricliniu (velký hodovní sál) najdeme velkolepou mozaiku s Herkulem, kterého doplňují např. obři s hadími údy nebo Jupiter. Dobře zachované jsou také obě mozaiky s loveckou tématikou, které kromě samotného lovu zvířat zobrazují i jejich následnou přepravu lodí. Zobrazení nejrůznějších druhů zvířat, včetně slonů, velbloudů, lvů, nosorožců a tygrů, jsou zde celkově hodně častá.
Je zajímavé, že dodnes nebylo objasněno, proč si Římané právě zde, daleko od centra své tehdejší říše, takto honosnou vilu s pestrobarevnými mozaikami postavili. Navíc se podle některých aspektů předpokládá, že jsou tyto mozaiky dílem severoafrických umělců. Unikátní je také fakt, že zobrazují každodenní život místních obyvatel, včetně masérů, různých řemeslníků nebo rybářů.
V každém případě je hodně nevšedním zážitkem (nejen) pohled na dámské bikiny zobrazené již šestnáct století před jejich „vynalezením“.
Téměř celý prohlídkový okruh vede po instalovaných roštech, takže jsou mozaiky dobře vidět i při velkém návalu turistů (a ten je tady v podstatě celou otevírací dobu, tedy od 10:00 do 18:00 hod.) a vadit může – hlavně při fotografování - jen kontrast ozářených a temných ploch. Vstupné přijde na 10 euro, děti platí polovinu a studenti výtvarných oborů mají vstup zcela zdarma.