Vrch Hůra u Verměřovic

Mezi obcemi Petrovice a Verměřovice na Orlickoústecku se vypíná hora stolovitého tvaru. Říká se jí Hůra. Zvedá se prudce nad levým břehem říčky Čermné, která nedaleko odtud ústí do Tiché Orlice. Ve svém nejvyšším bodě dosahuje nadmořské výšky 519 m.

Lidskou pozornost přitahuje odedávna. Hora je to zvláštní, opředená mnoha pověstmi. A bohužel jsou to pověsti spíše negativního charakteru. Tyto pověsti se vztahují ke dvěma místům. Prvním z nich je Adamovo jezero (někdy též Čertovo jezero) a od Adamova jezera se prudkým svahem dolů k potoku Čermná táhne hluboký žlab zvaný Čertova brázda.

Adamovo jezero je bývalý rybník či jezero, které se nacházelo ve sníženině pod severozápadním temenem hory. Dnes místo zarůstá rákosem, je to spíše louka bažinatého charakteru. Ale nebylo tomu tak vždy. Okolí jezera bylo často podmáčené a tak průchod či průjezd okolo něho způsoboval pocestným i místním lidem nemalé potíže. Říkali mu tedy někdy Čertovo jezero. Jedna pověst říká, že z jezera vystupovaly mraky, ž nichž se tvořily bouřky s kroupami, které přinášely do kraje zkázu. Snaha tedy byla jezero zavážet či zasypávat různým materiálem. Druhá pověst pak vypráví o dráteníkovi, který si na břehu jezera odložil svoji halenu a usnul. Během jeho spánku se vytvořila nad jezerem bouře s vichrem a kroupami, která halenu vzala. Dráteník si myslel, že mu ji někdo ukradl. Smířil se tedy s tím, ale za několik dní se v Lanškrouně dozvěděl, že jednomu sedlákovi spadla na pole spolu s množstvím krup i jeho halena.

A jak Čertova brázda přišla ke svému jménu, popisuje následující pověst. Občané Verměřovic Nastoupil a Pomikálek chodili krást na Hůru dříví. Místní hajný je nemohl přistihnout při činu, upsal se tedy čertu, který slíbil, že věc vyřeší. Pekelník sebral panu Pomikálkovi pluh a Nastoupilovi kozy a na strmém severovýchodním svahu Hůry s nimi vyoral hlubokou brázdu. Verměrovičtí se čerta polekali a od té doby se báli na Hůru chodit.

Jak je vidět z místních pověstí, Hůra neměla dobrou reputaci. Jisté vyvážení této negace představuje léčivý pramen prýštící ve strmém svahu jižně od zmiňované Čertovy brázdy. A z vlastní zkušenosti z návštěvy tohoto místa mohu potvrdit, že zde stojí za to se na chvíli zastavit a užít si klidu a pozitivity tohoto místa. Od potůčku Čermná nejprve vystoupáme po dřevených schodech se zastaveními křížové cesty k poměrně nové kapličce Panny Marie. Léčivý pramen v dřevěném přístřešku pak máme po pravé ruce. Pramen zde vyvěral od nepaměti, zbožná úcta se ale datuje od dob prusko – rakouské války. V roce 1866 přepadli lidé z Jablonného nad Orlicí zásobovací kolonu pruské armády. Na obou stranách byly ztráty na životech. Avšak jabloneckému mlynáří Venclovi se podařilo schovat právě na tomto místě ve strmém, zarostlém a těžko přístupném úbočí kopce Hůra. K dispozici měl chutnou vodu z pramene. Vencl nebyl dopaden a tak na stromu u pramene jako vděk za záchranu nechal pověsit obrázek P. Marie. Krátce poté si místo oblíbil farář z Čermné. Modlil se tady k obrázku P.Marie, pil vodu a omýval se jí a zázračně si tak pomohl od svých zdravotních problémů. Farář zde i údajně zakládá malé lázně. To se rozkřiklo a místo se stalo poutním. Byla zřížena křížová cesta. Stále však chyběla kaplička. Postavena byla až v roce 1982 třemi petrovickými občany, tehdy samozřejmě bez povolení komunistických úřadů. A došlo to tak daleko, že hned v zimě roku následujícího byla srovnána se zemí. Nově pak mohla být postavena až po sametové revoluci. To se také stalo a v roce 1991 byla vysvěcena.

Co se týče geologické stavby Hůry, je tvořena horninami usazenými, konkrétně slínovci s polohami či konkrecemi vápenců a písčitými jílovci. Horniny usazené podle principu svého vzniku pomáhají svými vibracemi odbourávat staré, omezující zvyky a představy, tak jako zvětrávají staré horniny. Zvětraliny jsou pak odneseny na jiné místo, tam jsou zpevněny a vzniklo tak něco nového. Na geologické mapě najdeme v místě pramene Panny Marie geologický zlom. Ten se pak dále táhne na severozápad tímto úbočím Hůry. Voda vystupující tímto zlomem k povrchu tedy může být mineralizovaná a tímto si lze vysvětlit její léčivost.

Na závěr bych přidala malý tip k návštěvě místa. Když někdo přijede vlakem na zastávku Verměřovice a projde skoro celou vsí, tak před místní základní a mateřskou školou se může zastavit u místní památky, u tzv. smírčího kříže. Někde v těchto místech dívka, která se vracela z přástek, nešťastně zabila svého milého, který ji chtěl vystrašit. Pak se pokračuje přes louky v nivě řeky Tichá Orlice, po mostíku přes říčku Čermnou, strmým úbočím Hůry k prameni a kapličce Panny Marie a širokou lesní cestou pak dále do sedýlka, tam kde bývalo Adamovo jezero. Dnes je tam podmáčená louka a dále pak cestou stále nahoru na vrchol Hůry. Tam prý stávala tvrz či malý hrádek, který byl záhy opuštěn a nic se z něho nedochovalo. Pár prohlubní tam ale lze najít.

Zdroje :  http://www.vermerovice.cz/assets/File.ashx?id_org=18008&id_dokumenty=3271, https://www.turistika.cz/mista/tam-kde-buh-zustal-v-krajine-kaple-panny-marie-v-hure/detail