Vrch Radobýl u Litoměřic a Karel Hynek Mácha

Když jsem se zastavil na svých cestách ve městě Litoměřice a viděl vrch Radobýl, bylo rozhodnuto. Nejenom jeho historie, ale i vzhled člověka lákají, aby se vydal na Radobýl nejenom za Karlem Hynkem Máchou. Několik let i století před ním však tento kopec zaujal například také českého krále a římského císaře Karla IV., který v roce 1359 daroval vrch Radobýl Litoměřicím, aby se na jeho stráních pěstovala vinná réva. Ve středověku byly totiž Litoměřice po Praze druhým největším vinařským městem v Čechách. Karel IV. sice daroval Radobýl, do té doby královský majetek, městu Litoměřice, ale za to si vymínil, že každý desátý sud litoměřického vína mu bude odevzdán.

V dnešní době, jestliže člověk ochutná víno ze zdejších vinic, tak pije „nejsevernější víno“. Trochu divný výraz, ale jisté je to, že zdejší vinice jsou nejseverněji položené. Pro většinu lidí je však tato hora více než s vínem pevně spjata s posledními dny jednoho z největších českých básníků i poutníků Karla Hynka Máchy. Jeho návštěva Radobýlu dne 23. října 1836 se mu stala osudným. Toho dne, když vypukl v blízkosti Litoměřic požár, Mácha neváhal a utíkal pomoci ho uhasit. Patrně následkem běhu, náročné práce a celkového vyčerpání si přivodil nachlazení. A to bylo také jednou z příčin nemoci, jíž o pár dní později (6. 11. 1836) podlehl. Nepomohlo mu ani do té doby pevné zdraví, které si utužoval mimo jiné svým putováním. Při cestách ušel i 50 kilometrů denně. Známý je například jeho pěší výlet přes Alpy do Itálie. A tak je možné zaslechnout přirovnání, že Radobýl je vrchem poutníka Máchy nebo horou českého poutnictví.

Moc nechybělo a nemusel tento úžasný monumentální kopec existovat vůbec. Kamenolom zřízený na jeho úpatí dal sice kopci charakteristickou, zpola vykousnutou siluetu, která nenechá nikoho na pochybách, že se jedná o Radobýl, ale postupně se do něho začal zakusovat víc a víc a Radobýl byl zachráněn v hodině dvanácté. Nebylo to asi vůbec jednoduché, jelikož zdejší vytěžené sloupky horniny byly zajímavým vývozním artiklem. Putovaly třeba až do Německa nebo Holandska, kde se z nich dělali u moře například hráze a mola. První pokusy o přírodní ochranu Radobýlu se dostavily v letech 1966 a 1969. Přírodní památka s poslední legislativní úpravou z roku 1992 má rozlohu 4,88 ha a název PP Radobýl. Dnes je obnažená lomová stěna kopce již naštěstí jenom ukázkou sloupcovitého tvaru čediče. Určitě stojí za to, se zajít podívat po žluté značce k hlavnímu patru lomu. Člověk nemusí být zrovna geologem, aby byl fascinován rozměry lomové stěny (výška přibližně 50 metrů a délka skoro pětinásobná). Vzhledem ke dvojímu výlevu magmatu v minulosti se tady vyskytují svislé i vodorovné sloupce či soustředěné polokruhy.

Vrchol se nachází v nadmořské výšce 399 metrů. Jedná se o částečně zalesněnou horu, která nabízí návštěvníkům krásný rozhled do okolí, botanikům studium řady zajímavých a chráněných rostlin, zoologům pozorování vzácných druhů zástupců fauny a geologům bádání ohledně zajímavých čedičových stěn. Z Radobýlu je vidět kouzelné město Litoměřice i průmyslové Lovosice, Terezínská kotlina se soutokem Ohře a Labe či přilehlá část Českého středohoří. Pozorovat je možno také Píšťanské jezero nebo řeku Labe s frekventovanými železničními tratěmi po obou březích. Kruhový pohled je prostě úžasný a bylo by možno ještě dlouho pokračovat ve výčtu zajímavých míst, která lze spatřit.

Na vrcholu se nachází kříž, jehož existence je doložena již v 17. století (patrně 1622). Záznamy praví, že starší dřevěný kříž byl roku 1862 nahrazen železným. Dnešní podoba kříže pochází z roku 1992, kdy byla provedena jeho obnova. A když tak stojím u kříže ze silných železných trubek a rozhlížím se, tak pociťuji, že se jedná o skutečné místo, které má význam krajinný i historický a především úžasné kouzlo, byť to třeba neumím přesně definovat.

K Radobýlu je sice možno vystoupat z Litoměřic jako tak činil slavný básník, ale jedná se o delší záležitost a tak jsem jel autem po silnici směr obec Michalovice (z města vede Michalovická ulice). Krátce před horizontem opouští žlutá značka silnici a dává se po cestě vlevo, kterou se ubírá směrem k Radobýlu. Je dobré však ještě kousek popojet a v místě, kde jsou vysílače, se nachází odstavná plocha pro automobily a také odpočinkové místo. Dále pokračuje výrazná cesta, která se posléze napojuje na žlutou turistickou cestu. Asi po 600 metrech chůze nenáročným terénem přijde člověk k rozcestí „Radobýl – odbočka“. Zde následuje prudší stoupání, během kterého je potřeba překonat 99 výškových metrů. Z tohoto místa by člověk při návratu mohl pokračovat dále po žluté do obce Žalhostice, kde je také asi nejbližší železniční zastávka.

Občas je mylně s vrchem Radobýlem spojována tajemná podzemní továrna. Jedná se však o místo severním směrem, rozkládající se mezi Radobýlem a návrším Bídnice. Zde se nachází důl Richard založený v roce 1864, který sloužil k těžbě vápence. Za druhé světové války tady vězni vyráběli za nelidských podmínek pro nacisty letecké součásti. Podzemní prostory jsou většinou zavalené a důl je pro veřejnost uzavřen. Jeho menší část je od roku 1964 využívána jako úložiště radioaktivního odpadu.

Krásně se o Radobýlu vyjádřil český spisovatel, historik, kněz, zeměpisec a určitě velice zajímavý člověk Bohuslav Balbín ve svém díle Miscellanea historica regni Bohemiae z roku 1681:

„Nad Litoměřicemi je hora nápadná svým lysým vrcholem, je to jakási zkamenělá bradavice, jménem Radobýl. Zde vládl mocný vladyka rodu Vršovců se zlatou vrší v erbu, vždyť onu sousední krajinu odedávna podřízenou Vršovcům ovládal Litomír, který založil a pojmenoval pak Litoměřice“.

Vrch Radobýl u Litoměřic a Karel Hynek Mácha na mapě