Vrch Rubín u Podbořan, kupec Sámo, Wogastisburg a legendární bitva

Legendární střetnutí, dost možná jedna z nejdůležitějších bitev českých dějin, ale historikům se zatím nepodařilo přesně určit, kde se vlastně odehrála.

Sámo. Patrně původem franský obchodník z galského kraje Sennonů (asi město Sens jihovýchodně od Paříže), s jehož jménem je spjata významná kapitola v dějinách Slovanů. Ale s trochou nadsázky lze říct, že byl ve správný čas na správném místě. Když se totiž tento kupec vydal na slovanské území za obchodem, vypuklo tam protiavarské povstání. Jelikož měl dobré organizační schopnosti a kvalitní francké zbraně, ocitl se záhy v čele otevřeného ozbrojeného boje proti Avarům a vítězství na sebe nenechalo dlouho čekat. Následně sjednotil kmeny a vytvořil ve střední a jihovýchodní Evropě rozsáhlý kmenový svaz, Sámovu říši, která byla schopna odolat i silným tlakům sousedů, například říši Franků.

Bitva, která vešla do dějin, ale patrně se tam před námi dobře schovala, proběhla na úsvitu českých dějin u hradu Wogastisburg (též se uvádí Vogastisburg). Jednalo se o rok 631 nebo 632, kdy proti sobě stanuly slovanské kmeny Sámovy říše a franská vojska krále Dagoberta I. Vítězně z ní vyšlo slovanské vojsko, které tak dosáhlo významného vítězství.

Jediný věrohodný písemný zdroj, který se zmiňuje o tomto válečném střetnutí, je Kronika tak řečeného Fredegara. Podle zápisků tohoto nejdůležitějšího franckého dějepisce byli v devátém roce vlády krále Dagoberta I. kdesi na území Sámovy říše přepadeni franští kupci. Sámovi lidé je zavraždili a majetek jim zabavili. Král poslal na Sámův dvůr svého vyslance Sichariuse s požadavkem na spravedlivou náhradu za kupce i zboží. Sámo to však pochopil jako výhružku či ultimátum. Sice odmítl, ale navrhl ustanovit Soudy pro spory mezi oběma stranami. Nakonec se však v názorech neshodli a Sicharius byl vykázán. Následné franské válečné tažení na sebe nedalo dlouho čekat. Frankové vpadli do Sámovy říše patrně ve třech proudech, přičemž Alamani (dnešní sever Švýcarska a jih Německa) a Langobardi (sever Itálie) plenili krajinu, drancovali, loupili a získali mnoho zajatců. Austrasijci (Lotrinsko, Nizozemí a Německo), nejsilnější proud a hlavní šik Dagobertovy armády postupoval od západu k severní části říše, aby nakonec oblehl pevnost Wogastisburg, kde došlo k velké rozhodující bitvě. Trvala tři dni a bylo v ní pobito velké množství obléhatelů. Ti, co přežili, se dali na útěk. Nejenom bitva, ale i osud celého tažení byl rozhodnut.

Ať se tehdy stalo u Wogastisburgu cokoliv, výsledkem bylo vítězství Slovanů. Nejenže Sámo uhájil svoji říši, ale přešel také dokonce do ofenzívy a Slované několikrát vpadli do Durynska a dalších krajů, které zle vyplenili. Slavné vítězství mělo značný dopad na tehdejší dění v celé střední Evropě i na budoucí vývoj našich slovanských předků. Kdyby král Dagobert zvítězil, patrně by došlo k vyplenění území obývaného Slovany, kteří by byli odvlečeni do otroctví nebo povražděni.

Sámo se po té bitvě těšil velké úctě a patrně nebyl nikdy v boji poražen. A tak je určitě zajímavé, že se nenechal nazývat králem. Tudíž říše bez krále? Nebo jenom kmenové společenství? To není až tak důležité. Podstatné je, že se územní rozsah říše zvětšoval a její obrysy lze určit pouze ve velmi hrubých rysech. Hranice jsou stále předmětem diskuzí a sporů. Stejně jako konec říše, který je spojován se Sámovou smrtí, patrně v roce 658 či 661. Asi tomu také napomohla skutečnost, že Sámo měl podle tradičního podání 12 manželek, 22 synů a 15 dcer. Z dnešního pohledu nějak moc žen, ale v té době bylo mnohoženství charakteristické pro vyšší vrstvy na podobném stupni vývoje. A Sámo, i když křesťan, tak si bez větších problémů osvojil tento zvyk slovanských i avarských kmenových vládců.

Ale zpět k legendární bitvě. Jisté je, že se odehrála u slovanského hradiště jménem Wogastisburg. Na jméně se shodují všichni, ale na lokalizaci skoro nikdo. Skoro by se dalo říct, že co kronikář nebo historik, to jiný názor. Umístění bájného Wogastisburgu se neliší v metrech, ale stovkách kilometrů. Zajímavé! Významná událost, významné Místo, ale kde ho hledat. Přesné prostorové určení hradiště je dnes z dostupných písemných pramenů nemožná a tak bychom potřebovali českého Schliemanna, který by našel nějaké důkazy o Sámovi a jeho době. Ten se však zatím neobjevil, tak jsem se toho ujal já. Fredegarovu kroniku jsem sice nestudoval, ale údajně se v ní píše, že tento hrad nebo opěrný bod ležel kdesi v okrajové části říše ve směru postupu austrasijského vojska.

Co víc může člověk chtít? Bylo rozhodnuto. Vydal na lokalitu vrchu Rubín u Podbořan v severozápadních Čechách. Severovýchodně od města Podbořany se nachází obec Dolánky a nad ní se zvedá kopeček jménem Rubín. To ale místní asi neví, jelikož cesta na vrchol je složitá a trnitá. Na ceduli na okraji vesnice je sice zmínka o Wogastisburgu, ale o výstupové cestě již nikoliv. Jediná cestička mě přivedla na okraj lesa, kde někdo vybudoval nocležiště či osadu (ohniště, totem, dřevěné stoly a různé konstrukce). Usoudil jsem, že to tady patrně nezůstalo po Sámovi a tak jsem pokračoval.

Prudký svah jsem se rozhodl zdolat přímým směrem nahoru skrz roští a křoví, po dvou i po čtyřech. Na plochém vrcholu mi sice bušilo srdce na nebeskou bránu, ale ten pocit stál zato. Tak to je ten legendární Rubín v nadmořské výšce 353 metrů. Tady možná bojovali, a když měli volno, tak se mohli kochat úžasnými pohledy do okolí jako já. Dnes je tady ale krásný klid. Je vidět, že na kopec majestátně čnící nad okolní krajinu, občas někdo zajde. Ale jinak je to turisticky netknutá oblast, což je svým způsobem zajímavé.

Pro Rubín sice hovoří to, že zde byla nalezena nejbohatší sbírka avarských předmětů i věcí patřící panské vrstvě, ale je potřeba pokračovat v bádání. Opouštím tento zajímavý a mohutný kopec, i když bych se mohl zdržet, jelikož také Rubín je opředen spoustou pověstí. Například o zlatém pokladu, který hlídá šedý trpaslík či obrovský pes.

Vyprávění o zajímavých Místech, která navštívím, také uveřejňuji na těchto stránkách:

http://bubinga.blog.cz/ nebo na iDNES: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/