Výhledy ze chřibské Kazatelny
Vypíná se poblíž jižního chřibského hřebene nad srázným svahem jako bizarní kamenný strážce a příchozímu nejprve nabídne pohled na svou horní část, do níž byly už někdy ve středověku vytesány schody. Možná, že tato přírodní kazatelna sloužila už augustiniánským mnichům z nedalekého svatoklimentského kláštera (kdo ví?), ale ten dvouramenný kříž na její témě přibyl až po „druhém osvobození“ naší republiky Rudou armádou (tentokráte i za účasti ostatních vojsk paktu Varšavské smlouvy) a stal se do očí bijícím protestem proti už notně přituhujícímu totalitnímu režimu.
Dávno tomu, co jsem těmito místy procházel poprvé, ale na premiérové setkání s Kazatelnou nikdy nezapomenu. Stalo se tak za jednoho horkého letního podvečera v osmdesátých letech, kdy jsem podnikal několikadenní přechod Chřibů z Halenkovic do Koryčan. První noc jsem strávil pod skálou Jeřabčinou poblíž Bunče a brzy ráno vyrazil na vrchol Brda (tenkrát samozřejmě ještě bez rozhledny), odtud pokračoval k samotě Vlčák a k Buchlovu. Po prohlídce hradu seběhl do údolí a po přechodu hlavní komunikace po červené značce zamířil do doliny s Dlouhou řekou. Zde jsem se k mému velkému překvapení setkal s novodobými uhlíři (ty milíře jsou dnes již také minulostí) a v pozdním odpoledni na vrcholu Ocásku překvapeně zamrkal na netopýra, který mne z hloubi hory přiletěl pozdravit až k samotnému ústí tajemné sluje. Následoval sestup a výstup na hřeben... a tady už s notně rozbolavělými hnáty krátké klesání hvozdem ku skále Kazatelně. Vzpomínám si, že byl ten listnatý les pod ní tehdy celý vykácen a mým zrakům se kromě pohledu na fantasticky vypreparovanou skalní věž otevřel i výhled dolů na zříceninu Cimburka, na modře se lesknoucí hladinu Koryčanské vodní nádrže a na protější hlavní hřeben Chřibů (s odtud neviditelným hradem Střílky), táhnoucí se nazpět k Vlčáku, Brdu a Budačině. Výjev to byl tak úchvatný, že jsem si jej (nemaje sebou fotoaparát) alespoň nakreslil na list cancáku a později vlepil do kroniky...
O mnoho let později jsem Kazatelnu několikrát za sebou navštívil, ale okolí skály zarostlo a přes okolní les se už ten úžasný prvotní výhledový zážitek nekonal. Změna nastala až při mé poslední návštěvě (také už od té doby minul jakýsi ten pátek), kdy jsem u skály zůstal stát oněmělý příjemným překvapením: les pod Kazatelnou zmizel a nejbližší okolí skalní věže bylo nesmírně citlivě prokáceno!
Co na tom, že je výhledové panoráma omezeno jen nevelkým půlkruhem... vždyť i tak je to za příznivého počasí pohled natolik krásný, že na něj hned tak nezapomenete!