Vyhlídky u Benkova pt. 1

Jsou pohoří, nebo územní celky, které jsou takřka po celý rok (snad kromě škaredého počasí) plné turistů, výletníků, cyklistů a jiné lidské havěti. Protože autor bydlí poblíž nejvyšších moravských hor, tedy Hrubého Jeseníku a Králického Sněžníku může z vlastní zkušenosti potvrdit, že v místech kde vedou značené trasy (leckdy i neznačené) už je málo míst, kde byste cestou nepotkali živáčka.

Kupodivu ne tak dalek se nacházejí území, kde se velkého davu nemusí nikdo obávat. Je sice faktem, že z hlediska turistického potenciálu jde vskutku o území méně atraktivní, neznamená to ale, že se o zajímavé zážitky nemusí výletník strachovat. Mezi takové oblasti patří jednoznačně Úsovská pahorkatina, která z hlediska geografického je jedním z podcelků Hraběšické hornatiny, takto podcelku ještě rozlehlejší Hanušovické vrchoviny. Ačkoliv označení pahorkatina je poněkud zavádějící, z hlediska výškových rozdílů by se měla spíše řadit do kategorií vysočin, vždyť její nejvyšší bod, tedy Bradlo dosahuje nadmořské výše 600 m a protože úpatí kopců je pod hranicí 300 metrů nad mořem je podmínka pro označení vysočina naplněno.

Přestože je území zdánlivě méně atraktivní, je krajina protkána relativně hustou síti značených, převážně pěších turistických tras. Valená část z nich sice míří z pochopitelných důvodů k Bradlu, ale jsou tu trasy spíše jen spojovacího charakteru, v podstatě úseky delších značek, které leckdy vedou až do vyšších poloh. Jedno z nich je i modrá značka která směřuje od Cikánského buku na Kamenný vrch (964 m) a končí dole v Rudolticích u rybářské bašty.

Vrcholová část značené trasy prochází celkem atraktivními lokalitami Volyně nebo Smrčníku (včetně Kamence). Nicméně i ta nižší partie v okolí obce Benkova, který je dnes správní součásti nedalekého Dlouhomilova. Ves je položena pěkně v údolíčku potoka, který sice v mapách nemá jméno, ale můžeme mu klidně říkat Benkovský.

Pokud přicházíme ze severu po modré TZ od zastávky Hrabišín, pohybujeme se v otevřeném terénu okolních polí a luk, které jsou dnes využívané hlavně k pastvě. Můžeme tak v sezoně narazit na problém průchodu elektrickým ohradníkem, ale protože asi nejlepší pro výlet do těchto končin je jaro, ještě to nemusí být tak ožehavé.

Trasa překračuje relativně mělké sedlo mezi kopce zv. Benkovský (472 m) a bezejmennou kótou 449 m. Právě díky faktu odlesněné krajiny se objevují celkem zajímavé výhledy překvapivě široko do krajiny. Ze severní části tak uchvátí výletníka poměrně mohutný masiv Volyně (875 m), za kterým se ukrývají ještě vyšší části Hraběšické hornatiny. Postupně vystupuje i část hřebene Hrubého Jeseníku. Ještě než ale vystoupáme k samotnému sedlu, vyjevují se nižší kopce za kterými se ukrývá Mladoňov (Mladoňovský vrch 547).

Jak přecházíme na jižní (přesněji jihozápadní) svah objevují se překvapivě i hory relativně vzdálené, ačkoliv o vrcholech Zábřežské vysočiny (i s Lázkem 714) to ještě tvrdit nemusíme, ale Buková hora a posléze Suchý vrch už patří k horám Orlickým. No a nakonec ještě táhlý pás Písařovské části Hanušovické vrchoviny, kam patří i nejvyšší byť ukrytý Jeřáb (1003), takže musí stačit i tak dosti vysoká Bouda (956 m).