Za tajemstvím Anenské Studánky

Tato nevelká a dnes nepříliš známá obec má vlakovou zastávku na trati lokálky mezi Českou a Moravskou Třebovou, popř. až Velkými Opatovicemi. Je to nádražíčko opuštěné, jízdenky se zde samozřejmě neprodávají, stejně tak odtud nevidíte vlastně žádnou jinou známku civilizace, než úzkou silničku, po níž vede také zelená turistická značka s prvním údajem „Anenská Studánka 1 km“. Tudy se tedy pravděpodobně vydá i každý turista – včetně nás…

Přibližně po půl kilometru ovšem už na jakousi civilizaci narazíme. Jedná se v dnešní podobě o areál tzv. Domova u studánky, kde žijí mentálně postižení lidé, přestože autobusová zastávka u brány má stále název Domov důchodců.

Turistická značka vede bez povšimnutí po silnici dál do kopce k vlastní vesnici, kterou odtud ovšem ještě nevidíme. Pouze milovník památek se nedá tak lehce odradit – a při troše štěstí se mu podaří dostat i za běžně zamčenou bránu, protože obyvatelé jsou laskaví – a nám třeba návštěvu sami nabídli.

V této souvislosti je nezbytné alespoň stručně připomenout, že – ač to tak dnes snad ani nevypadá, toto místo bývalo již v 17. století dosti významnými lázněmi, k nimž tehdy také patřila vlastní obec na přilehlém kopci (zmiňovaná ovšem v pramenech již ve 13. století).

K místu se váže pověst o zázračném uzdravení oční choroby jistého rytíře vodou ze zdejšího pramene. Díky tomu zde pak byla vystavěna kaplička a později (majiteli lanškrounského panství Lichtenštejny) i lázeňský dům, přičemž největší slávu zažily půvabné malé lázně za monarchie.

Když se však léčivé účinky zdejší vody v moderní době nepodařilo prokázat, začal areál po 2. světové válce chátrat. Později zde vznikl již zmíněný domov důchodců a nakonec ústav sociální péče. V každém případě je to velmi vhodné využití a snad jediná možnost záchrany památného místa. Areál je dnes postupně rekonstruován a poskytuje svým klientům jistě velice příjemné prostředí pro klidný a spokojený život uprostřed malebné přírody.

Proč to ale všechno vyprávím? Jistě, běžně snad ani není důvod podobné areály navštěvovat, avšak tento skrývá stále památky na své původní využití. Uprostřed parku stojí dodnes využívaná barokní poutní kaplička z roku 1756 s drobným kamenným sousoším sv. Anny s Pannou Marií nad vchodem.

A když pokračujeme podle plánku areálu chodníčkem nahoru k lesu, nalezneme také pavilonek, chránící původní legendární a stále funkční studánku. A nejen tu, neboť pod moderním přístřeškem se nachází také pískovcové barokní sousoší Panny Marie Pomocné s Ježíškem, andílky a po stranách klečícími světci Janem Nepomuckým a Vavřincem. Autorem tohoto poměrně netradičního sochařského díla z roku 1738 je svitavský sochař Severin Tischler.

Z vlastní obce, jíž dominuje novodobý Kostel sv. Vavřince se zařízením částečně z kostela staršího, můžeme pokračovat po turistických značkách směrem Na Kozlovský kopec, Českou Třebovou či na druhou stranu na Hřebeč, s využitím místního značení se ale dostanete i třeba do Moravské Třebové.

Zdroje: webové stránky domova a obce; katalog M. Pavlíčka Severin Tischler, sochař pozdního baroka na pomezi Moravy a Čech, Olomouc 2008