Zadar - město kostelů

Zadar je významný trajektový přístav, hlavní středisko Severní Dalmácie.

Stará část města se rozkládá na poloostrůvku. V 16. stol., v době největšího tureckého nebezpečí, byla prokopána šíje, takže vzniklý hluboký příkop zalilo moře, v době míru se příkop zase zasypával.Město i jeho bezprostřední okolí utrpělo při agresi krajinských Srbů v r. 1991 a 1992 veliké škody. Tyto škody již byly úplně odstraněny. Zadar má jednu novou velkou atrakci - "Mořské varhany", kterou lze najít na nedávno upraveném nábřeží v nejzápadnější části Starého Města (Morske orgulje). Na stejném místě se nachází i světelná instalace "Pozdrav slunci" (Pozdrav suncu), jejíž efekty jsou k vidění pouze za tmy

Historie a památky

Původními obyvateli byli ve 4. stol př.kr. Liburnové, ilyrský kmen, který pak postupně zatlačili Řekové (jejich osada Idassa). V l. stol. ovládli zdejší oblast Římané (římská osada Iadera). Od 9. stol. patřila k chorvatskému státu. Roku 1202 dobyli křesťanský Zadar křižáci čtvrté Křížové výpravy, kteří jej vyplenili a vypálili. Z benátské nadvlády se městu podařilo posléze na 200 let vymanit a bylo prosperující svobodnou komunitou, jež však nakonec přece upadla na 400 let do benátského područí. Po krátké epizodě francouzských Ilyrských provincií nastoleno panství Rakouska. Po první světové válce si Italové vynutili svrchovanost nad městem (přitom celé okolí bylo součástí tehdejšího Království Srbů, Chorvatů a Slovinců). Prováděli nevybíravým způsobem násilnou italizaci chorvatského obyvatelstva. Rozvoj města italská okupace úplně zabrzdila, stagnace se projevila ve všech směrech. Za druhé světové války bylo město Zadar jako bašta fašistů na Jadranu velmi poškozeno desítkami spojeneckých náletů, při nichž byly srovnány se zemí celé bloky domů, včetně historických památek, ale mnohé z nich se podařilo později zachránit. Ke konci války byl Zadar osvobozen a stal se součástí Chorvatska v rámci Jugoslávie. I dnešní Zadar nese výrazné znaky římského urbanistického řešení. Bohaté antické památky odhaleny teprve bombardováním města za druhé světové války (základy templu, římské sloupy baziliky, domy na fóru aj.). Část akvaduktu mimo město. Nejcennější památkou je předrománský patrový kostel sv. Donáta (Sveti Donat) z 9. stol., nejvýznamnější a nejmonumentálnější stavba této epochy ve východním přímoří, pravděpodobně inspirovaná kaplí Karla Velikého v Cáchách. Je 27 metrů vysoký, v patře matroneum, stojí na někdejším římském fóru. Zde se také nachází románský kostel P. Marie (Sveta Marija), součást někdejšího kláštera benediktinek. Za druhé světové války byl kostel těžce poškozen, klášter zničen. Na jeho místě postaveny prostory nové, odpovídající duchu původní stavby. V nich jedinečná Stálá výstava sakrálního umění (Stalna izložba sakralne umjetnosti) známá pod populárním názvem "Zlato a stříbro Zadaru" (Zlato i srebro Zadra), část pokladu byla za války ukryta v základech sousední zvonice. I když po bombardování hrozilo prozrazení úkrytu, nedostaly se nádherné zlaté liturgické předměty a jiné cennosti do rukou nacistů. V ulici Široka je katedrála sv. Anastázie (Sveta Stošija), raně křesťanské mučednice z období Diokleciánova pronásledování. Je to vzácná románská stavba z 12. - 13. stol. s bohatou plastickou výzdobou a původní kryptou. Z její zvonice se otevírá krásný pohled na celý Zadar.

V ulici B. Krnarutića je další cenný románský kostel - sv. Chrysogona (Sveti Krševan) z 12. stol., v exteriéru obzvlášť dekorativní. Významnou památkou je františkánský klášter s kostelem sv. Františka (Sveti Franje) ze 13. stol. Při kostele je bohatá klenotnice s četnými cennými exponáty (originál Palmy ml., románské malované Ukřižování, četné inkunábule aj.). Krásná je renesanční Křížová chodba kláštera. V blízkém kostele sv. Eliáše (Sv. Ilija) stojí za vidění sbírka ikon z 16. - 18. stol. Kostel sv. Simeona (Sveti Šimun), původně gotický, prošel několika přestavbami. Je znám pro svůj jedinečný relikviář sv. Simeona z pozlaceného stříbra (250 kg těžký!), vyzdobený pozoruhodnými reliéfy ze života světcova (15. stol.).

Dochovala se část renesančního opevnění (krásná renesanční Pevninská brána - Porta Terraferma (Kopnena vrata), Babí věž (Bablja kula), zbytky hradeb aj. Zejména renesanční Pevninská brána je významnou kulturní památkou, vytvořil ji vynikající italský stavitel M. Sammicheli v 16. stol. K těmto památkám se přiřazuje i Pět studní na stejnojmnenném náměstí (Trg pet bunara); studněmi se v případě obležení města čerpala voda z obrovské podzemní zásobní nádrže.

Za podívání stojí zdejší tržnice ovoce a zeleniny, jedna z největších a nejlépe vybavených na pobřeží. Vedle rybárna - soustřeďuje se tu nabídka a poptávka z celého okolí (náměstí P. Zoraniće).