Zákupy - zámek
Turistické cíle • Památky a muzea • Zámek
ZÁKUPY
obec 8 km SZ od Mimoně
Další zajímavosti v nejbližším okolí či vmístě Mapa 14 C2
zámek (1548)
klášterní kostel (1679)
kostel sv. Fabiána a Šebestiána (14. stol.)
sousoší Nejsvětější Trojice (1708)
roubenky
mosty se sochami přes Svitavku
První zmínka o objektu 1352
Vlastní popis objektu ve stručné formě
První zmínky o obci pocházejí z roku 1352 a o třicet let později zde staví svou tvrz Smojenští ze Smojna, kteří byli předky Pancířů ze Smojna. Dalšími majiteli jsou Vartenberkové a po nich následují Berkové z Dubé. Tehdy je již původní tvrz zaniklá a tak roku 1541 zde Berkové staví zámek a to právě v místech bývalé tvrze. Roku 1612 se Zákupy dostávají do Kolovratských držav. Mezi lety 1620 - 38 je zámek spolu s obcí několikráte vypleněn různými vojsky. V roce 1632 přechází majetek formou věna vévodu Julia Jindřicha ze Sachsen-Lauenburku a následně na jeho syna Julia Františka, který kolem roku 1670 nechává zámek přestavět v přepychové sídlo. Po roce 1741 ztrácí zámek na svém významu a je spíše účelově využívá. Roku 1744 je opět popleněn od Prušáků. Kolem roku 1788 je zde zřízena manufaktura na kartoun. Po roce 1848 se zde usadil bývalý císař Ferdinand V. V císařských rukou zůstává opravený zámek do roku 1918, kdy je státem "zkonfiskován" a je účelově využit. Teprve roku 1951 je zákupský zámek zařazen na seznam kulturních památek a později zpřístupněn. Kapucínský klášter byl založen v roce 1681 jako dík za záchranu života vévody před tureckým zajetím. Další zajímavostí Zákup je i Zámecký park s mnoha sochami a dům čp. 251 býval řeholním domem a později školou pro české dívky. Obcí prochází zelená TZN do Svojkova.
Zámek Zákupy
A jsme tady! Náš věrný škodovácký dopravce „Feďa“ spokojeně odpočívá na parkovišti, zatímco my znovu míříme za poznáním, za poučením.
Jsme v severních Čechách, 8 km východně od České Lípy, po několika dnech úmorných veder se konečně ochladilo a nad námi se vypíná mohutná stavba zdejší poněkud opomíjené císařské rezidence, která společně s Ploskovicemi v letním období hostívala jeho veličenstvo Ferdinanda I. Letmý pohled stačí k tomu, abychom se shodli na jednom – „Ferda Dobrotivý“ se tu neměl špatně. Ale hezky po pořádku. Dříve než tu mohl vyrůst výstavný renesanční zámek, musela zde stát již ve 14. století gotická tvrz. Znáte to. Peníze jsou peníze a stavět na „louce zelené“ je něco jiného než přestavovat. Historici se do toho člověku ve 14. století nemíchali a tak se mohlo stavět „dosyta“. Ještě si musíme objasnit majitele. Údajně snad nejdřív rytíři ze Smojna byli prvními držiteli zdejší tvrze, ale opravdu historicky doložení jsou až v roce 1365 páni z Vartemberka, za jejichž držení byla existence zdejší tvrze úředně zaznamenána. Na sklonku 15. století drželi Zákupy Berkové z Dubé. Z nich se především Zdislav na zdejším sídle docela pěkně „zabydlel“. Peněz na přestavbu, jako nejvyšší sudí a posléze i hofmistr království Českého, měl docela dost a tak se do toho pustil s vervou. Nad údolní nivou vyrostl velký palác o rozměrech 15 x 55 metrů s dvojicí vyrovnávacích podlaží. Po smrti Zdislava stačil ještě Zbyněk zámek po ničivém požáru v roce 1573 obnovit, aby ten mohl roku 1612 přejít do rukou Novohradských z Kolovrat. Zřejmě jim vděčí zámek za vybudování kaple. Pak se tu usadila dobře situovaná vdovička Anna Magdaléna z Lobkovic, která si však se zámkem v zádech našla rychle nového ženicha. Jindřich julius, vévoda Sasko-Launberský taky žádný chudák nebyl. Ostrov nad Ohří dostal za vojenské zásluhy, pak mu k tomu přibylo ještě bohaté věno,…... Inu, nežil si špatně. Snad jen to, že byl zámek v r. 1632 vypleněn Švédy, ho mohlo trochu mrzet.. Nicméně jeho rekonstrukci nechal až na svého syna Julia Františka. Ani tomu to však nešlo příliš od ruky, byť měl k ruce italského stavitele Julia Broggiho a tak dokončení celé akce připadlo až na dceru Julia Františka, Annu Marii Františku. Ale výsledek stál zato. Čtyřkřídlý zámek s Kamenným mostem a opravdu krásnou voliérou doplněný o téměř kompletně přestavěné předzámčí, nově vybudovanou trasovou zahradu a hospodářský dvůr, však jako kdyby nestačil. A tak bylo při zdejším panském sídle ještě zřízeno Závodiště pro koně, Bažantnice, obora i rybník. Dcera zámecké paní z prvního manželství – Anna Marie Karolína tedy přebírala v roce 1741 zámek a jeho okolí v opravdu dobré „formě“. Pak to šlo však s tou parádou poněkud „z kopce“ a když souhrou událostí připadá v roce 1770 panství vévodovi zweibrückenskému, začínají Zákupy upadat. Ruší se obora i bažantnice a v předzámčí se usidluje Leitenbergerova přádelna.
S rokem 1805 přichází čas Habsburků, přesněji řečeno jejich toskánské větve. A zamotaný v tom byl Napoleonův syn Orlík, v jehož prospěch se měl vzdát toskánský velkovévoda svých statků v Čechách. To vše však mělo být realizováno až po smrti Orlíkově matky, které patřila italská Lucca a kterou měl dostat již zmiňovaný toskánský velkovévoda, jako odstupné za jeho české statky. Svou měrou přispěl do té mely i Orlíkův dědeček – císař František I, jenž povýšil Zákupy na vévodství, čímž by dopomohl Orlíkovi k titulu vévody. No děly se to, vážení, tehdy věci! A teď si představte, že Orlík nakonec do Zákup nikdy nepřijel, protože ve svých 21 letech zemřel na TBC! A co teď s majetkem? Řeknu Vám, nezávidím jim ty starosti! Zákupy nakonec shrábnul Ferdinand I a spolu s Ploskovicemi je učinil svými letními sídly. A zase přestavovalo. Poničené barokní fresky byly přemalovány, papírové tapety přelepeny, interiéry vybaveny kachlovými kamny. Inu sice letní sídlo, ale tepla není nikdy dost, že. Stylově tu zavládlo druhé rokoko a dohled nad vším si vzal dvorní dekoratér Josef Veselý a malíř Josef Navrátil. Po smrti Ferdinanda I. v roce 1875 utichá na Zákupech skutečný panský život a snad jen 1. červenec 1900, kdy byli ve zdejší kapli oddáni František Ferdinand d´Este a Žofie Chotková, dal vzpomenout na staré dobré časy. Zámek byl navštěvován jen příležitostně a poslední návštěvy císařské rodiny se dočkal v roce 1904, kdy sem zavítala Alžběta Marie Rakouská s jejím manželem Ottou Windischgrätzem. Pak už se za panskou minulostí Zákup definitivně zavřela opona a objekt přešel v roce 1918 do vlastnictví československého státu. V nelehké době I. světové války tu sídlila záložní nemocnice, v době meziválečné pak v předzámčí česká škola a české loutkové divadlo, zatímco přízemí zámku zabíraly kanceláře státních lesů a statků. V prostorách zámku během 2. světové války pobývali různí uprchlíci a teprve v roce 1951 se jeho 3 nádvoří a některé ze 188 místností otevřely veřejnosti. Ještě jednou zavřel zámek své brány mezi lety 1977 – 1985, kdy na zámku probíhala rozsáhlá rekonstrukce, aby byl celý objekt v lednu roku 2002 prohlášen za Národní kulturní památku.
Pojďme se však teď seznámit se zámkem v jeho dnešní podobě. Prohlídka začíná v předkaplí, která Vás uvede do jednoho z klenotů zákupského sídla - již zmiňované zámecké kaple, ve které si řekl své ano pro náš národ tak osudový manželský pár. Druhé rokoko – to je styl ve kterém je zařízeno na dvacet zámeckých místností, jimiž během prohlídky projdete. Naleznete je v té podobě, v jaké byly adaptovány pro pobyt Ferdinanda I., tedy včetně původních tapet, lustrů, nábytku,…. Postupně se seznámíte s jídelnou, ložnicí, hernou,… a i s dětským pokojem. Možná trochu paradoxní, vezmeme-li v potaz, že císařský pár byl bezdětný. Ale pojďme dále. Výzdoba veškerých zámeckých prostor je dílem architekta J. Bělského, malíře Josefa Navrátila a V. Kandlera, sochaře Václava Levého a štukatéra J. Effenbergera. Určitě velmi zajímavý je osobní výtah, zbudovaný firmou Ringhoffer v roce 1870. Zatímco srdce zámku je zrekonstruované, zbytek zámku působí dojmem, jakoby by bývalá císařská rezidence byla poněkud na okraji zájmu i v dnešních dnech. Už jen fakt, že zámkem projde za celý rok pouhých 20 000 návštěvníků, to dobře dokumentuje a projdete-li se okolím zámku, jen Vás to v tomto názoru utvrdí. Velký výběh pro medvědy je sice zrekonstruovaný a obývaný medvědem Medouškem, nicméně sousední zdobná voliéra už dlouho zeje prázdnotou. I komplex hospodářských budov je opuštěný, zatímco zámecké křídlo u anglické zahrady se nachází v doslova v havarijním stavu. Pro návštěvníky se objekt otvírá každoročně od dubna do října v čase od 9 do 15 resp. 16 hodin, přičemž zavíracím dnem je pondělí. Nicméně třeba svatbu tu můžete uspořádat kdykoliv během roku. Dospělí za seznámení s historií zdejší císařské rezidence zaplatí 80,- Kč, studenti, držitelé průkazu ZTP, děti, senioři a držitelé průkazu Klubu českých turistů pak 60,- Kč. Na rodinu tu čeká zvláštní vstupné ve výši 240 Kč.
Pomalu se loučíme s tímto tak trochu zapomenutým, ale o to kouzelnějším koutem naší malé, ale tolik krásné země v srdci Evropy. Už teď ale víme, že sem zase brzy vrátíme. Třeba do zdejších zahrad, které sice pomalu, ale přesto rozkvétají do své původní krásy. Ale o tom zase někdy příště.
Zahrady zámku v Zákupech
Že jsou Zákupy vskutku krásným zámkem a snad na každého návštěvníka zapůsobí svým osobitým kouzlem, víme. Že se jedná o bývalou císařskou, dnes snad trochu neprávem opomíjenou rezidenci je nám také známo a protože jsme se jejími interiéry prošli už v jednom z předcházejících článků, můžeme teď vyrazit ven do přírody.
Celý areál zákupského zámku sloužil spolu s Ploskovicemi jako císařské letní sídlo. Panovník sem většinou přijížděl v červnu, když se ještě předtím zastavoval na Ploskovicích. Zpáteční cesta ho většinou čekala v průběhu měsíce října. Co by to bylo za letní sídlo, kdyby nemělo pořádné zahrady? Kde jinde než v zahradách by mělo panstvo nabírat síly a dobrou náladu pro dlouhou zimu? Pojďme se teď jimi trochu projít.
Vznik zdejší zahrady, byť ve značně skromném rozsahu, se většinou datuje 70. léty 17. století, nicméně radikálně se do jejích úprav pustila až Anna Maria Františka. Snad nepříliš šťastné manželství s toskánským vévodou Giovannim Gastonem ji přimělo hledat útěchu a zapomnění ve zvelebování Zámecké zahrady. Jakkoliv zámecká paní svého manžela zřejmě nesnášela, přesto se nechala inspirovat stylem manželovy domoviny a v Zákupech začala budovat terasovou zahradu italského typu. Nebyla velká (sotva jeden hektar), přesto ji však lze považovat za jednu z dominant zdejšího zámku. Zásadním stavebním prvkem tu jsou dvě terasy s odpočívadlem, vzájemně propojené schodištěm, zatímco kamenné opěrné zdi jsou členěny mužskými a ženskými polopostavami, nesoucími kamenné ozdobné římsy s grottovým povrchem. Pohříchu jsou tyto terasy prakticky jediným architektonickým prvkem zdejší zahrady, který se nám dochoval. Dnes už tu nenajdete ani jednu ze 4 umělých jeskyní, dávno zmizely i altány, různá loubí, skleníky, sochy, ozdobné vázy, fontány, střelnice, kuželník,….. A tak si dnes můžeme udělat spíše jen rámcovou představu o dřívější podobě barokní zahrady. Zmínili jsme se i o fontánách, což si vyžadovalo zajištění dostatečného zdroje vody. Proto tu v letech 1710 – 1711 vyrostla vodárna (samozřejmě s nutným příslušenstvím). Voda sem byla přiváděna z mlýnského potoka, ale nenapájela pouze ozdobné fontánky. Nato byli naši předci příliš chytří. Přiváděná voda zároveň zavlažovala zdejší ovocné sady a vodou zásobovala i Bažantnici a rozsáhlou oboru. Proč by však park měl sloužit jek klidu a pohodě, že? Ani on neunikl ničení a drancování během slezských válek v roce 1744 a selského povstání v roce 1775. Další zásadní úpravy se zahrada dočkal až v polovině 19. století v rámci adaptace na letní sídlo excísaře. Stejně tak jako v zámeckých interiérech, i v zahradě zavládl duch druhého baroka. Architekt Jan Bělský nechal vizuelně oddělit horní terasu od předzámčí řadou lip, zatímco dolní části zahrady ponechal původní podobu.
Dnešní stav je bohužel dost neutěšený. Dlouhá léta zanedbané údržby se musela projevit. V 70. létech 20. století sice došlo k jakémusi náznaku rekonstrukce, který měl však ve svém důsledku spíše neblahý vliv na dnešní stav zahrady. Nebyl obnoven systém fontán a vodních kaskád a do havarijního stavu se postupně dostaly i kamenné balustrády. Uzavřeny jsou i horní terasy, u kterých pro změnu hrozí zřícení do Zámeckých sklepení. A tak se dnes čeká na zázrak v podobě kompletní rekonstrukce, která se však prozatím nachází ve fázi zadávání projektu a její realizace je tedy v nedohlednu.
Stejně tak jako zahrada, patří neodlučně k zákupskému zámku i zdejší krajinářský park, členěný na větší anglický a menší francouzský park. Vznikl na počátku 19. století a vymezen byl barokní zahradou, městečkem a budovou koníren. V roce 1851 tu vyrostly dokonce i skleníky v neogotickém stylu, z kterých se však dochovalo jen pouhé torzo. Stejně tak jako před lety, i dnes tvoří osu parku jírovcová alej, v jeho středu je stále jezírko a k vidění tu jsou i, byť poničené kamenné balustrády s karyatidami drážďanského sochaře Lüsnera. Přestože jsou dnes parky udržovány a protkány sítí cest, přesto nesou jasně patrné důsledky zanedbané údržby v letech minulých. Dnes už se tu neprojedete loďkou po zdejším Rybníčku. Jen těžko se dá spočítat o kolik vzácných dřevin byl park ochuzen, když v padesátých letech minulého století sloužil jako záhumenkové hospodářství zdejších obyvatel a jako zdroj palivového dřeva. Je takřka zázrak, že ještě před nějakými 40 lety měl park ještě slušnou sadovnickou hodnotu. A je ještě smutnější, že za dalších 20 let se z něho stala prakticky džungle. Není se čemu divit, že když se nakonec na přelomu století přeci jen k rekonstrukci parku přikročilo, nebylo už prakticky co zachraňovat. Původní krajinářský park takřka zmizel pod nálety olší, jív, vrb a muselo se tu začít takřka od nuly. Park má v současnosti 6, 5 hektarů a nezbývá než věřit že s navracející se původní podobou parku a zahrady se sem vrátí nejen moudrost, vzdělanost, ale i pokora a úcta k přírodě, jak jsme ji znali u našich předků. Není náhodou, že stařičký mocnář, který zde v letních měsících pobýval, byť byl svého času mocným mužem a ovládal 6 jazyků, nepovažoval přesto za příliš sprosté proniknout do umění zahradnického a zajímat se na zákupském panství o zemědělství. Dnes snad neuvěřitelné, tehdy běžné!
.