Loading...
Turistické cíle • Památky a muzea • Zámek
Berounka – to je prostě jedna z mých „srdečních“ záležitostí. Už ani nevím, kolikrát jsem se za letních veder uchyloval do jejího chladivého a konejšivého prostředí, utíkal za malebnou atmosférou městeček a vesniček na jejích březích. A teď tu stojím za dalšího letního dne, kdy se slunko pomalu rozpaluje do tropických hodnot a modré nebe slibuje další horký den.
Ŕeka šumí pod našimi nohami, stále ještě notně „rozparáděná“ po nedávných deštích, ale sem dnes přicházíme za jiným cílem. Kolikrát jsme tudy projížděli po nedaleké železniční trati, ale nikdy jsme nenašli čas na návštěvu skromného, ale snad právě o to půvabnějšího zámečku, shlížejícího se v hladině Berounky. Jeho historie se začala psát po roce 1590, kdy Zbyněk Berka z Dubé v místech bývalé tvrze, postavené k ochraně zdejšího brodu, nechal zbudovat renesanční zámek. Stopy po již zmiňované tvrzi, poprvé písemně zmiňovaná někdy kolem roku 1420, tu najdete ještě dnes, v podobě opevnění na severní straně dnešního zámku. Historie zdejšího šlechtického sídla je odedávna spjata s řádem Křižovníků s červenou hvězdou, který dostal Dobřichovice darem od Václava I již v roce 1253. Jeden z jeho velmistrů, již zmiňovaný Hynek Berka z Dubé, se výrazně zasloužil o vybudování zdejšího letního sídla velmistrů řádu. No, špatné bydlení tu rozhodně neměli, snad jen v době dešťů a následných povodní trošku adrenalinové. Ale řádu se tu přesto muselo líbit, když tu vydrželi celá staletí, pouze s krátkými přestávkami v době husitské a bělohorské, i v éře budování komunismu. Je zajímavé, jak se lidstvo v jeho nedlouhé historii bavilo válkami, bořením a ničením. Setkáte se s nimi i v historii zdejšího zámku. Ať už to byli vandalské řádění Švédů v roce 1639, či hospodaření státního statku a JZD v dobách nedávných, pokaždé se křížovníci přičinili o znovuobnovení jejich sídla. Co to jen muselo stát peněz a nervů, zvláště když zámek znovu vyhořel v roce 1779! Nedělám si iluze, že by byrokracie nevládla vždy a všude!
Ale vraťme se ještě trochu v historii nazpátek. Dnešní patrové trojkřídlé budově s hranolovou věží a kaplí, situovanou v západním křídle, předcházel nejdříve jednoduchý zámecký objekt s kaplí, který byl zničen v roce 1639, ale zásluhou tehdejšího velmistra Jiřího Ignáce Pospíchala znovu postaven a doplněn o kapli sv. Judy Tadeáše. Po již zmiňovaném požáru v 18. století a celkové přestavbě zámku vč. dostavby věže v roce1779 tu na renesančních základech vyrostl pozdně barokní zámek, ve kterém křížovníci hospodařili až do roku 1948, kdy ideje komunismu převládly nad zdravým rozumem a podivně hospodařit tu začal postupně státní statek, pak JZD, po něm Československá vědeckotechnická společnost a od r. 1980 Památník národního písemnictví. Podle toho to také dopadlo a chudáci křížovníci mohli začít s rekonstrukcí. Pokolikáté už!
Dnes se už se zámek vypíná nad řekou v nově obnovené kráse, přesto práce zůstává dost a dost. I proto je zámek veřejnosti nepřístupný. Jedinou možností, jak zhlédnout alespoň část zámeckých interiérů, je návštěva zámecké Restaurace, k níž patří i dva zrekonstruované sály určené pro malé i větší svatby. Ale i tak se vyplatí do Dobřichovic zavítat. Už třeba kvůli té nádherně ospalé atmosféře, která Vás tu osloví všude. Před sochou sv. Jana Nepomuckého, sochou sv. Václava Na Kamenném podstavci v parčíku pod zámkem nebo třeba při procházce po břehu líně plynoucí řeky Berounky.