Zámek Manětín

Cílem tohoto našeho výletu bylo dnes skoro neznámé a neprávem opomíjené Městečko Manětín. Hned po příjezdu do centra nás, stejně jako každého návštěvníka Manětína překvapí množství a kvalita barokních soch a božích muk, pocházejících z konce 17. a celého 18. století. Zajímavé jsou také pozdně barokní měšťanské domy na náměstí a podél hlavní komunikace, které dotvářejí kolorit bývalého významného města. Pro množství památek a soch je město označováno jako barokní perla západních Čech.

V Manětíně jsou také dva zajímavé kostely (sv. Jana Křtitele a sv. Barbory) i krásné okolí, ale my jsme sem dnes přijeli navštívit zámek. V pokladně jsme zakoupili lístky, a protože zbýval čas, tak jsme se šli projít do zahrady a parku. Obojí je pečlivě udržované a určitě návštěvu můžeme doporučit. V případě, že se člověk zatoulá do okolí Manětína, je dobré mít s sebou Turistickou mapu KČT - 30, Povodí Střely. Sympatické a praktické je také to, že na hlavní ulici (naproti zámku) mají otevřené informační centrum.

Zámku předcházela středověká tvrz, která byla situovaná v severozápadním nároží dnešního objektu. Před rokem 1600 byla tvrz rozšířena a přestavěna na zámek. Po velkém požáru v roce 1712 následovala za Václava Josefa Lažanského a jeho ženy Marie Gabriely vrcholně barokní přestavba. Jednalo se o radikální zásah do vzhledu objektu. Architektem, jemuž Manětín vděčí za barokní podobu zámku, kostela i urbanistickou koncepci náměstí, byl Tomáš Haffenecker. Tento uznávaný odborník a pozdější císařský stavitel jednak vypracoval projekt, ale také dohlížel na vlastní stavbu, jejíž realizaci měl na starosti tyrolský stavitel Jan Jiří Hess (J. G. Hess).
Zámek byl výrazně rozšířen a nabyl dnešní podoby. Vystavěna byla dlouhá podélná patrová budova půdorysu písmene L s přilehlým hospodářským dvorem, která tvoří celou jižní stranu náměstí. Protáhlé průčelí je členěno třemi vstupními portály a má 33 okenních os. Na západní straně je zámek spojen krytou chodbou s oratoří kostela sv. Jana Křtitele. Přestavbou zámku se také změnil charakter náměstí před ním. Původní svah byl vyrovnán trojicí vysokých teras, ozdobených kašnami, galerií barokních soch, sousoší a váz.
Zámek byl po roce 1945 konfiskován a přidělen Státním statkům a lesům. Bylo zde zřízeno ředitelství lesního závodu i byty jeho zaměstnanců. V roce 1959 byly zámecký sál a bývalá knihovna opět zpřístupněny veřejnosti, neboť zde byla otevřena expozice místního muzea. V roce 1962 se dokonce do Manětína vrátila část konfiskovaného zámeckého mobiliáře. Od 1. ledna 2002 byl manětínský zámek s areálem parku prohlášen Národní kulturní památkou. V současné době je v péči plzeňského pracoviště Národního památkového ústavu.

Prohlídka zámku se koná s průvodcem a je možno si prohlédnout vstupní halu, přijímací pokoj, malý i velký hraběnčin salon, ložnice, hraběnčinu pracovnu, lovecký pokoj, velký společenský salon, pánskou pracovnu, jídelnu, hlavní sál, zámeckou knihovnu a na závěr spojovací chodbu, která vede do oratoře kostela sv. Jana Křtitele. Interiér zámku se nám líbil a s výkladem průvodkyně jsme byli spokojeni.

I když je zámek známějším objektem v Manětíně, určitě bych doporučil si prohlédnout také sousední kostel: https://www.turistika.cz/mista/manetin-kostel-sv-jana-krtitele