Zhruba 16 km dlouhý okruh: Manětín – NS Mlýnská stezka - Nečtiny – Nové Městečko – Manětín

Když se ve 3. dekádě února udělalo naprosto jarní počasí, byla naše oblíbená výletní místa podle řek i na okraji Plzně najednou plná lidí. Udržet dvoumetrový odstup bylo v podstatě nemožné. Chodit venku v roušce nás nebavilo. Proto jsme vyrazili na celodenní výlet do lesů vzdálených 30 km – tam by snad tolik lidí být nemělo. Škoda, že v noci je zima – bylo by fajn tam zůstat pár dnů a vše si projít. Je tam spusta zajímavostí.

Jako výchozí místo jsme zvolili Manětín, jehož historické jádro je městskou památkovou zónou. Již samo město stojí za prohlídku – je tu zámek, který je označen jako perla baroka západních Čech. Před ním je terasovité náměstí, kde je velké množství barokních soch. Ty jsou i na dalších místech ve městě. Je tady původně gotický kostel sv. Jana Křtitele, barokní fara, novorenesanční radnice a bývalý zámecký pivovar. Bylo však nádherné počasí, my si naplánovali dlouhou trasu a tak jsme si chtěli hlavně užít přírodu. Uvidíme, jak na tom budeme s časem při návratu.

Tohle vše jsme si tedy prohlédli jen z auta, zaparkovali o kousek dál a hned jsme se vydali z kopečka. Vpravo jsme zahlédli budovu bývalého obecního Dersiebova mlýna. Mlýn zde stál již v 16. století. Rodina Dersiebova (dříve Dörsiebova) na něm hospodařila od r. 1866. R. 1930 byla u mlýna i elektrárna. R. 1945 byl mlýn zkonfiskován a přestavěn na byty. V letech 1989 – 2016 v něm byl penzion s restaurací. Nyní je uzavřen.

Na první křižovatce zleva přišla od zámku cesta s místním značením - modrými trojúhelníčky. Po ní po chvilce přecházíme Manětínský potok a za ním odbočujeme vpravo. Že je tady všude bláto – to nás ani nepřekvapuje. Cestu zpočátku lemují dřevěné sochy. Kus jdeme proti proudu Manětínského potoka. I když už několik dnů teplota přes den stoupá přes 15 stupňů, u břehu potoka jsou stále několik cm vysoké ledové kry, některé se propadají do potoka, jinde je vidět, že voda v potoce za poslední dny klesla asi až o 30 cm. I teď je však vody stále víc, než bývá v létě. Od vody jde docela chladno, na cestě se bláto střídá se zbytky ledu a sněhu. Je tu však nádherně - voda tady meandruje a divoce hučí.

Cesta pokračuje po louce – proto jsme si nemohli všimnout, že do Manětínského potoka se vlil Starý potok a my nyní jdeme proti proudu tohoto potoka. Ten je však od cesty zpočátku přece jen vzdálený. Na louce přicházíme na hranici katastrů Manětína a Nečtin. Přesně tady končí NS Mlýnská stezka. Je 3,4 km dlouhá a je na ní 9 informačních tabulí. Jdeme tedy v opačném směru, ale myslím, že to vůbec nevadí. Spíš nám je líto, že mlýny si nezachovaly svoji původní podobu. Jsou přestavěny. Na každém zastavení se však dočteme o jeho historii, kdo ho kdy vlastnil i jeho současný osud. Je tu však hezky, je tu klid, nikoho nepotkáváme a jak stoupáme trochu od potoka, náhle se otepluje.

V Lešovicích přicházíme na rozcestí. Modře značený okruh stoupá vlevo, vede přes kopec s bývalým hradem Nečtinský Špičák a následně klesá do Nečtin. NS pokračuje rovně. Už teď je nám jasné, že trasa bude náročná, po blátě občas uklouzneme, občas kloužeme i po ledu a po sněhu. Určitě sem ještě někdy vyrazíme a tak volíme pohodlnější trasu – bez stoupání. Navíc se nám nechce NS opustit – historie mlýnů nás docela zaujala. Cestou postupně míjíme Holubův mlýn, v Lešovicích Cukrový a Hellerův mlýn, Lešovickou studánku s dřevěnou Studánkovou vílou, Hamerský mlýn, hamr, kde dokonce bývala i hospoda. Ta už tu teď naštěstí není – bylo by nám líto, že v rámci covidových opatření není možno si zde dát ani to pivo. Tady klesáme ke Starému potoku a najednou tu máme zimu – se sněhem a ledem. Za chvilku už stoupáme do kopečka a najednou je tu zase nádherný teplý jarní vzduch. Takové přechody jsem snad ještě během jednoho okamžiku nezažila. Nad stále ještě zamrzlými rybníky míjíme Taušův a Puschnerův mlýn. Mezi mlýny potok opět krásně meandruje a na louce je příjemné posezení. Toho využíváme nejen k odpočinku, ale hlavně ke svačině. Nějak nám venku tráví.

Zleva se k nám připojuje náš modrý okruh. Vede však do Nečtin. My mu jsme ještě chvilku nevěrní. Obec míjíme po NS. Nad námi vidíme barokní kostel sv. Jakuba Většího, ke kterému vede červená značka. My však pokračujeme po modré, která k nám z obce přišla. V Nečtinech nás láká i tzv. Cesta andělů, kterou tvoří 9 pískovcových soch. Jenže by to znamenalo prodloužení o víc jak kilometr a mně je jasné, že už teď budu mít co dělat dojít v pohodě zpátky do Manětína. Budeme to muset všechno dohonit během dalších návštěv.

Pomalu stoupáme okolo malé kapličky Panny Marie a rybníku Baba. Tady se konečně stáčíme zpátky. Vpravo na kopci vidíme zámek, pod ním jsou rozpadlé budovy snad hospodářského stavení. O tom se tady nikde nepíše. Vlevo se tyčí lezecká stěna - skalní masiv Nečtinská stěna. Díky tomu, že stromy nemají ještě listí, ji trochu vidíme. Některé části nám připomínají svislé čedičové sloupy. Nahoře na skalách je zřícenina hradu Nečtiny (Preitenstein), vede tam i značená odbočka. Dá se říct, že mne to láká, ale uvědomuji si, že čas letí, zdrželi jsme se čtením tabulí o mlýnech a tak bez dalšího zdržování pokračujeme modrým okruhem. Míjíme pár domků, které patří do obce Nové Městečko. To bylo založeno r. 1528. Tehdy zakladatel Hanuš Pluh z Rabštejna zde chtěl zřídit městečko, které však nikdy městečkem nebylo. Vždy patřilo k panství Nečtiny. 

Z obce stoupáme po lesní cestě. Na nejvyšším bodě je odpočívadlo, které využíváme ke krátkému občerstvení a už klesáme k Manětínu. Je tu poměrně teplo, i když i tady míjíme zamrzlé plochy. Tento zimně-jarní vzduch mne docela utahal. Když vidím pod námi Manětín, v duchu jásám. Současně si uvědomuji, že je to stále ještě daleko. Nějak jsem přes tu zimu kondičku ztratila. Pro začátek jsme asi měli zvolit kratší okruh. Přesto jsme spokojení. Cestou k autu míjíme původní zámecký pivovar. I když je pět hodin, je stále ještě teplo, máme však už hlad. Vracíme se přes Nečtiny – z auta zahlédneme Cestu andělů a už se těšíme, jak sem zase zajedeme. V té době jsme ještě netušili, že se sem nepodíváme další víc jak 3 týdny, kdy nám vláda zakáže opustit katastr města. Máme se však aspoň na co těšit.

Zhruba 16 km dlouhý okruh: Manětín – NS Mlýnská stezka - Nečtiny – Nové Městečko – Manětín na mapě