Zámek Náchod

O ostrohu na převyšujicím údolí Metuje věděl už Kosmas. Výhodné polohy na zemské obchodní stezce z Čecg do Kladska využil Hron z rodu Načeraticů, aby ve 13. století založil hrad a na jižním úpatí ostrohu i město. Jeho potomci zde zůstávali až do roku 1321, kdy jej získal český král Jan Lucemburský. Druhým českým králem, který hrad zdědil po smrti svého otce Viktorina v roce 1427, byl Jiří z Poděbrad. V mezidobí byli majiteli zámku páni z Dubé a páni z Kunštátu a Poděbrad. Vzhledem k probíhajícím husitským válkách si jej však musel v roce 1456 znovu dobýt z rukou husitů a loupeživého rytíře Jana Koldy ze Žampachu. Mezi lety 1544 až 1620 vlastnil zámek jeden z nejbohatších rodů v Čechách - Smiřičtí, kteří na zámku provedli rozsáhlé stavební úpravy. Poslednímu právoplatnému majiteli z rodu Smiřických - Albrechtu Janovi, účastníkovi stavovského povstání pro Habsburkům, který snad i pomýšlel v případě vítězství panských stavů na královský titul - byl celý majetek včetně Náchodského panství zabaven jako pobělohorský konfiskát. Albrecht Jan sice v roce 1618 náhle zemřel (zřejmě ho to zachránilo od pobělohorské popravy na Staroměstském náměstí), ale po krátkém období dvou let po emigraci poslední majitelky Markéty Salomény, stejně propadl konfiskaci. Habsburkové nemohli Albrechtovi Janovi Smiřickému zapomenout, že se osobně schvaloval třetí pražskou defenestraci, kdy byli dne 23. května 1618 z paláce Smiřických vyhozeni věrní služebníci římského císaře a českého krále Ferdinanda II. Habsburského, pražští místodržící nejvyšší sudí Vilém Slavata z Chlumu a Košumberku a karlštejnský purkrabí Jaroslav Bořita z Martinic spolu s písařem Filipem Fabriciem. V podstatě se jim nic moc nestalo, podle katolíků je ochránila Panna Marie svým pláštěm, ve skutečnosti však spadli do kupy slámy a hnoje. Jen Slavata se při pádu poranil o kamennou římsu dolejšího okna a tekla mu z hlavy krev. I když sami odkulhali k odbornému ošetření a úkrytu ku kněžně Polyxeně z Lobkowicz (viz krásný obraz od Václava Brožíka), přece jenom to byla velká potupa panovnického domu, která musela být po exemplárně potrestána.Jako nejjednodušší se jevila konfiskace majetku, což se v Čechách i v okolním světě dělo a děje napořád.Od filozofie zpět k Náchodskému zámku. Zásluhou Smiřických bylo středověké sídlo přestavěno na pohodlný renezanční zámek. Poprvé zde taky použili na venkovních zdích výzdobu pomocí psaníčkových i obrazových sgrafit.
Zdá se však, že Náchodský zámek byl odsouzen k dalším konfiskací. V roce 1623 jej zakoupila Marie Magdalena Trčková z Lípy, rozená z Lobkowicz. Její syn Adam Erdman, jeden z nebližších spolupracovníků Albrechta z Valdštejna, byl v 24. února 1634 spolu s ním zavražděn v Chebu. Jako odměnu za věrnost císaři, projevedou při odhalení a potlačení Valdštejnova spiknutí obdržel Náchodský zámek včetně celé panství Valdštejnův spojenec i zrádce, italských šlechtic Ottavio I. Piccolomini de Arragona, vévoda z Amalfi, velitel Valdštejnovy osobní stráže. Ottavio se zúčastnil bitvy na Bílé hoře a byl u toho, když v bitvě u Lützenu jeho "černí jezdci" zabili švédského krále Gustava II. Adolfa. Za zradu Albrecht z Valdštejna byl povýšen o knížecího stavu. To jsou paradoxy! V neklidných dobách třicetileté války bylo potřeba dalších opevnění, po jejím skončení bylo třeba provést velkou přestavbu zámku na honosné, reprezentativní sídlo. Při rozsáhlých stavebních úpravách v 17. století se Piccolomiové vrátili k technice sgrafita a zdi byly pokryty jednotným sgrafitovým kvádrováním. Prostě paráda! Rod Piccolomini vlastnil zámek až do roku 1783 a za jejich panství získal zámek současnou podobu. Dědicem Piccolominiů se stal Josef Vojtěch Desfours, který jej však v roce 1792 prodal Petru Bironovi, vévodovi Kuronskému a Zaháňskému.Tehdejší kupní smlouva uvádí na zámku sedmdesát pokojů, šestnáct kuchyní a tři stáje pro 36 koní. Po jeho smrti v r. 1800 se právoplatnou majitelkou stala jeho nejstarší dcera Kateřila Bedřiška Velhelmína Zaháńská, "paní kněžna" z Babičky Boženy Němcové (podle posledních zjistění nevlastní teta Barbory Panklové, nejznámějších české spisovatelky Boženy Němcové). Moje oblíbené téma.To zase někdy jindy. Mimořádně mě zaujala expozice "Na dvoře vévodském" z období Petra Birona. Vrchnost v zájmu prosperity bývala k poddaným i přiměřeně štědrá. Město Náchod mělo právo konat výroční trhy na sv. Martina i na sv. Víta, právo várečné (čili vaření piva), právo vybírání mýta i cla. Vévoda Petr Biron, který se velmi staral o rozkvět panství, umožnil poddaným náhradu robot peněžní rentou.Život poddaných však byl mimořádně těžký, který občas končil velkými selskými povstáními. Půda byla v podhůři nevýnosná a chudým poddaným příliš životní úroveň nezvedala, takže přadláctví a soukenictví patřilo k druhému hlavnímu zaměstnání obyvatel. To vedlo k tomu, že koncem 19. století se stal Náchod jedním z největších center bavlnářského výroby (dovoz bavlny byl zahájen za vlastnictví Schaumburg-Lippe) v celém Rakousku-Uhersku.
Posledními vlastníky zámku byl německý rod Schaumburg-Lippe, který zakoupil zámek spolu s ostatním majetkem od sester Kuronských (včetně půvabného zámečku v Ratibořicích) za 2 500 000 zlatých v roce 1842 a zůstal zde až do konce 2. světové války. Vzhlem k německé příslušnosti rodu Schaumburg-Lippe byla provedena konfiskace zámku i majetku číslo tři. Odborně se tomu říká "historické souvislosti".
Od 21. 6. 1945 je vlastníkem zámku stát.

Do Náchodského panství náležela i tzv. šosovní ves - Běloves. (Šosovní - poddanské či feudální město nebo ves, které požívaly ochrany většího sídla s městskými právy a za pravidelné výroční příspěvky mohly tato práva i využívat.) Dříve se tu stáčela i známá Běloveská kyselka IDA, ale v současnosti ji známe snad už jenom z křížovek. A to je škoda. Mimochodem jméno IDA dostala prý po princezně IDĚ, která má pomník v Zámeckém parku v Náchodě. Podle princezny pak zde byly založeny i lázně, kterou tato léčivá minerálka uzdravila. Chtěla jsem se tam podívat. Přijela jsem až k polské hranici a u cedule "Lázně Běloves" byla značka "Vjezd zakázán". Takže nic nevím.

Na Náchodském zámku jsem strávila celý den, od dopoledne do odpoledne jsem si prohlédla všechny trasy. Mám to z Moravy dost daleko, takže když už, tak už. Vřele doporučuji všem!

P.S. Slovo "sgrafito" je odvozeno od italského slovesa "sgraffiare", což znamená škrabat. Jedná se dekoraci velmi oblíbenou na mnohých českých i moravských zámcích. Jednotlivé obrazce, škrabané na omítce nanášené na zeď ve dvou vrstvách, plastický obraz vzniká proškrabáváním povrchové vrstvy.