Regnerovy sady v Náchodě

Původně tato místa pod dnešním zámkem náležela náchodské vrchnosti, a to již v době, kdy zde v roce 1270 vybudoval Hron z Náchoda nový kamenný hrad. V rámci staletí se stav kopce měnil podle toho, komu zdejší zámek říkal pane, takže býval částečně zalesněn, aby se následně stal kompletně holým a neudržovaným, protože se zde nacházely hradby a valy, jejichž úkolem byla ochrana hradu, z něhož vznikl v pozdější době současný zámek. Holý kopec můžeme vidět zejména na vedutě Mathiase Gerunga z let 1536-1537 a ještě v I. vojenském mapování z let 1764-1768 a v jeho rektifikaci z let 1780-1783 (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c080). Toho času jsme tu tedy mohli maximálně potkat pasoucí se dobytek.

V 18. století již jeho část patřila náchodské městské obci. Šlo o tu část nad dnešní starou radnicí čp. 1 a od panské části byla oddělena schodišťovou cestou vzhůru k zámku, což můžeme vidět ještě v indikační skice stabilního katastru z roku 1840 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA308018400). Holý kopec však nebyl příliš reprezentativní lokalitou pro město, neboť byla ve velmi exponovaném a z mnoha míst snadně viditelném místě. Prvním, kdo přišel s nápadem, aby došlo k jeho úpravě, byl městský kaplan P. Josef Regner, který sem nastoupil 24. prosince 1817 za děkana Msgre. Františka Kopeckého (1807-1822). Psal se rok 1821 a jeho nápad obsahoval mj. vznik točitých cestiček k zámku. Tento nápad se zalíbil náchodskému vrchnímu Františku Kubešovi, jenž povolil to, aby se všechny tyto úpravy platily z fondu pivovarského úřadu a využita byla rovněž ruční robotní povinnost. Skála byla podchycena terasami, došlo k navezení zeminy, která zakryla některé skály nebo naopak prohlubně. Již zmíněný městský kaplan P. Josef Regner spolu s kaplanem P. Josefem Myslimírem Ludvíkem kopec osázel keři, stromky (zejména šeříky) a květinovými záhony, vybudoval odpočívadla, altány, cesty a opatřil je lavičkami, čímž se stal kopec překrásnou reprezentativní lokalitou a zároveň došlo k usnadnění cesty z města na zámek, čímž také vznikl základ dnešních Regnerových sadů. V polovině 19. století k nim přibyla ještě školka pro "pláňky a jaderníky", ve 2. třetině téhož století došlo k další úpravě sadů, což je vidět v reambulaci stabilního katastru z roku 1878 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=omc&idrastru=B2_a_4C_4575_4) a před 1. světovou válkou mělo schodiště k zámku 298 schodů. Přesto se i zde vyskytla různá neštěstí, např. v květnu 1914 se zde kvůli nevyléčitelné chorobě podřezal řeznický pomocník Josef Rous, jenž do Náchoda přesídlil z pruského Slezska, aby si zde otevřel řeznictví.

V tomto stavu vydržely sady dlouhá léta, kdy se staly jak centrem milenců, tak místem odpočinku místních obyvatel i turistů, což vypovídají i slova Julia Sigmunda z roku 1934: "Pod zámkem na svahu k městu se rozkládají šeříkové Regnerovy sady, naplňující v době květu vůní celé náměstí a skýtající na stezkách i zámeckých schodech potěšení srdcím a v tak zvaném "velkém a malém kole" krásnou vyhlídku na město, Branku a Dobrošov s Jiráskovou chatou." V té době se o jeho údržbu staral zejména Sadový spolek "Regner", jenž navázal na činnost městského okrašlovacího odboru. Svého času měla v dolní části sadů vzniknout mateřská školka, pro níž věnoval zdarma pozemek Bedřich ze Schaumburg-Lippe, ale při bližším průzkumu se došlo k závěru, že toto místo za městským divadlem je pro tuto stavbu absolutně nevhodné. I v protektorátním období byly zdejší šeříkové keře pravidelně odborně udržovány. Velká změna přišla až po osvobození od německých okupantů (za nich byly sady pojmenovány jako Regnerspark), když byl bývalý majetek rodu ze Schaumburg-Lippe zabaven podle Benešových dekretů a dalším milníkem se stal tzv. Vítězný únor roku 1948. Zájem o zámecký kopec se postupně zmenšoval, kdy docházelo i k řadě pohybů a sesuvů zeminy a tato místa postupně zarůstala náletovými dřevinami a vysokou trávou, z níž na mnoha místech dominovaly zejména kopřivy a další rumištní druhy. Není to nic divného, neboť v některých částech kopce se začala objevovat řada odpadků a místní keřoví sloužilo též k vykonání potřeby, což znamenalo, že z původních sadů se stalo nevábné místo. Do některých míst se svého času místní dokonce báli chodit. Poslední větší úpravy pak proběhly v letech 1967-1968, pokud nepočítáme brigádnický úklid sadů ještě koncem 70. let 20. století.

Obrovská změna přišla až o mnoho let později, kdy se v roce 2014 přišlo s nápadem revitalizace těchto sadů, při které mělo dojít k obnově zeleně, odpočinkových míst, vyhlídky a parkového mobiliáře (viz https://www.idnes.cz/hradec-kralove/zpravy/zamecky-kopec-v-nachode-ceka-promena.A140611_2072663_hradec-zpravy_kvi). Na těchto plánech spolupracovalo vedení města s památkáři jakožto hospodáři na přilehlém zámeckém areálu. Práce byly realizovány v letech 2020-2022 (firma Gardenline). Při nich byla u Vysokých šancí navíc objevena středověká bašta z přelomu 15. a 16. století, jejíž zbytek byl zakomponován do nové podoby sadů (viz https://nachodsky.denik.cz/zpravy_region/obnova-zameckeho-kopce-v-nachode-za-ctvrt-miliardy-je-po-dvou-letech-hotova-2022.html). Nebyl to však jediný zdejší archeologický nález. Jako příklad jiných můžeme dát nález drobného železného kopí u "Žižkova stolu" v roce 1933. Zároveň došlo k zrestaurování busty princezny Idy, křížku pánů ze Schaumburg-Lippe a původního kamenného podstavce sochy sv. Jana Nepomuckého, na níž byla osazena kopie původní sochy, která se na svém místě nenacházela od roku 1954 (viz https://nachodsky.denik.cz/zpravy_region/foto-okoli-nachodskeho-zamku-se-vratilo-o-staleti-zpet-podivejte-se-20221207.html). Na závěr ještě dodejme, že Regnerovy sady jsou zmiňovány v řadě literárních děl, např. ve "Zbabělcích" od Josefa Škvoreckého.