Zámek Nižbor - muzeum keltské kultury

Nižbor dlí v údolí řeky Berounky, nad nímž zde - na vysokém ostrohu - stojí zámek, který je dominantou Městečka. Jihovýchodně od centra Nižbora se nacházelo keltské oppidum Stradonice a na protějším břehu bylo hradiště, které pravděpodobně sloužilo k ochraně brodu přes Berounku z druhé strany. V samotném Nižboru je nejdříve připomínán královský lovčí hrádek na ostrohu nad soutokem Berounky a Habrového potoka, kde dnes stojí zámek, a tato zmínka se datuje k r.1265; hrádek byl pravděpodobně vybudován Přemyslem Otakarem II. V l.1720-25 byl přebudován na dnešní barokní zámek. K Nižboru rovněž patří, kromě oppida Stradonice, i ves Stradonice stojící v údolí Berounky nedaleko po proudu od vlastního Nižbora, připomínaná k r.1227; v údolí Habrového potoka je místní část Nová Huť, vzniklá při železné huti založené r.1512; přibližně 4 km proti proudu Berounky je na pravém břehu řeky vesnice Žloukovice, která se připomíná k r.1382; výše nad levým břehem Berounky pak stojí víska Žlubinec. Celé území Nižbora je součástí Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko.

Údolím Berounky zde vede železniční trať Beroun - Rakovník, která zde má stanici Nižbor (na protějším břehu vůči centru) a zastávku Žloukovice, před níž přejíždí řeku a zastávka je skoro v centru vsi. Z Prahy do Nižbora nejlépe dojedete s přestupem v Berouně, odkud sem jezdí ještě linka MHD Beroun B (210002), jež zastavuje přímo v centru (zastávka U lípy se nachází hned za mostem) a většina spojů pokračuje buď na Žlubinec nebo do Žloukovic, ještě před příjezdem do vlastního Nižbora autobus obsluhuje také Stradonice zastavuje na protějším břehu řeky, odkud vede do Stradonic lávka.

V samotném Nižboru jsou tedy největší zajímavosti na kopci nad Berounkou (vede tam červená značka, ale lze se od ní odpojit a vzít to po pěšince okolo kříže), kde stojí již zmíněný zámek a u něj kostel Povýšení sv. Kříže z r.1724. Za zastavení určitě stojí krásný výhled od kříže pod zámkem. Velice zajímavým místem je rozhodně oppidum Stradonice, přes něž vede okružní místní červená značka. Nachází se na svazích kopce vysokého 380,2 m n.m., na ploše přes 80 ha a vzniklo v 1. století př.n.l.; po odchodu Keltů v něm sídlili germání a dnes je významnou kulturní památkou. Vesnice Stradonice může nabídnout příjemné centrum, a hlavně kapli sv. Liboria, jejíž dnešní podoba je z l.1838-45, ale původní kaple zde byla postavena již v 17.stol. Žloukovice jsou klidná ves na konci silnice s nejedním zajímavým domem a také s kapličkou z 18.stol. (vede kolem ní žlutá značka).

V Nižboru se schází několik turistických značek a je dobrým turistickým východištěm. Kromě již zmíněné okružní místní červené přes oppidum tudy prochází pásová červená značka z Berouna do Roztok (z nich to je už jen kousek na hrad Křivoklát) a začínají tu modrá do Kladna, zelená do Nového Jáchymova a žlutá na Lísek (tam končí na jiné červené). Procházka se dá začít také ve Žloukovicích, kde začínají modrá - do Nového Jáchymova - a žlutá, jež se u Žloukovické hájovny připojuje na červenou od Nižbora. Z Nižbora ke Žloukovicím sice vede příjemnou cestou lesem červená, ale někdy to můžete příjemně vzít i méně náročnou cestou po silnici podél Berounky, která, končíc ve Žloukovicích, není vůbec rušná. Velmi se mi líbila také neznačená cesta od oppida na Zdejcinu (díky níž si ušetříte velmi prudké a dlouhé stoupání do Zdejciny od Berounky, kudy vede červená) - na tuto cestu odbočíte v místě, kde se červená za oppidem dává vlevo a chystá se klesat k vesnici Stradonice, tady se vy od značky odpojíte vpravo, trochu vystoupáte a pak se dáte doleva; budete se držet cesty venku z lesa (po chvíli do něj jedna cesta vstupuje, ale vy ne) a okolo samoty Porostlina krásnou cestou s výhledy dojdete k hornímu okraji Zdejciny, odkud můžete třeba projít vsí na červenou a po ní sejít do Berouna. Velmi zajímavá by také mohla být cesta národní přírodní rezervací Vůznice, již jsem ovšem dosud nenavštívil; je pravda, že by se tam nemělo chodit, ale výjimečně se určitě nic nestane a dolní částí údolí dokonce podle mapy vede zpevněná cesta; jedná se o údolí stejnojmenného potoka, jímž se pravděpodobně dá jít až od silnice č.116, a proto se do něj nejlépe dostanete právě po této silnici, ale pak už vstoupíte do klidné přírody; vzhledem k tomuto příchodu se asi vyplatí výlet začít jízdou autobusem na zastávku Nižbor,,Šnárová, čímž si cestu po silnici zkrátíte. Hlavní údolí má dvě větší odbočky, přičemž druhé rozcestí, nacházející se na pomezí tří okresů (Berounska, Kladenska a Rakovnicka) umožňuje dvě cesty - Benešovým luhem vede pravděpodobně větší cesta, zatímco vlevo jde pěšinka ke zřícenině hradu Jinčova, jehož návštěvu již mohu doporučit z vlastní zkušenosti a od nějž vede červená odbočka ke značce od Chyňavy na Zbečno; nepříliš daleko od hradu je zastávka Sýkořice,,Luby (na silnici 201 u stejnojmenné samoty), která je poměrně dobře obsluhována, a tak na ní můžete svůj výlet podél Vůznice snadno ukončit.

Text je přejatý z Průvodce k průvodci I - http://ondra-pdvyv.wz.cz/PkP/PkP1.pdf.
Anotaci naleznete zde - https://www.turistika.cz/cestopisy/show/pruvodce-k-pruvodci-i-okoli-prahy.html.

Převážně barokní zámek stojí na ostrohu nad ústím Habrového potoka do řeky Berounky v obci Nižbor na Berounsku ve Středočeském kraji. Zámek je patrová a dvoupatrová budova, na kterou na východní straně navazuje kostel Povýšení sv. Kříže. K výše položenému předdvoří, které tvoří nízké přízemní budovy, stoupá schodiště. Vstupní část zámeckého areálu byla narušena výstavbou nových objektů. Z původního hradu se dochovaly části zdiva v dnešním paláci, spodní část válcové věže a zbytky obvodové hradby. V parku západně od zámku stojí hrobka Fürstenberků z konce 18. století. Zámek není veřejnosti přístupný.

Informační centrum keltské kultury bylo otevřeno v roce 2004 v prostorách zrekonstruovaného zámku Nižbor, původně gotického hradu postaveného Přemyslem Otakarem II. Jeho vznik byl součástí projektu Keltská Evropa, jehož cílem je zpřístupnění památek keltské kultury na našem území a prezentace mezinárodních souvislostí keltské civilizace v Evropě. Interaktivní expozice infocentra návštěvníky seznamuje s rozšiřováním keltského území a vojenskou historií Keltů, s jejich životem, kulturou, řemesly, náboženstvím a rituály, stejně jako s hlavními oppidy-keltskými sídlišti na území naší republiky a sousedních států. Jedním z nich byly i Stradonice, oppidum, které se rozkládalo Na Vrchu zvaném Hradiště přímo nad obcí Nižbor, naproti zámku. Součástímultimediální expozice je i projekce 3D filmu Věčný život jednoho Kelta.

Každoročně se na zámku konají oslavy tří keltských svátků. Poslední sobotu v dubnu návštěvnickou sezónu tradičně zahajuje oslava svátku Beltine. Poslední červencovou sobotu probíhají oslavy svátku Lughnasad. Poslední neděli v říjnu je sezóna zakončena oslavami svátku Samhain.

V průběhu sezóny se v reprezentačních prostorách zámku konají svatební obřady a různé kulturní akce.

Informační centrum je otevřeno denně od května do října. V ostatních měsících je zámek Nižbor pro návštěvníky uzavřen. Otevírací doba: pondělí-neděle květen-červen (10-17 hod) červenec-srpen (9-18 hod) září-říjen (10-17 hod). Provozovatelem Informačního centra keltské kultury je Ústav archeologické památkové péče středních Čech, příspěvková organizace Středočeského kraje. (www.uappsc.cz).

Vstupné Dospělý 50 Kč

Dítě 20 Kč

Informační centrum keltské kultury, Zámek 260, 267 05 Nižbor

tel. 311 693 100

www.celticeurope.cz , nizbor@celticeurope.cz

Nižbor je obec nacházející se ve Středočeském kraji, okrese Beroun, necelých 7 km severozápadně od Berouna. Obec leží v Křivoklátské vrchovině, v údolí řeky Berounky.Nižbor leží na místě, kde se kříží poledník (14° v. d.) a rovnoběžka (50° s. š.); tento průsečík se nachází uprostřed obce, jen několik metrů severně od zámku.[1]

HistoriePrvní písemná zmínka o Nižboru (Acta apud Missembt, tj. „Dáno na Nižboru“) pochází z 27. září 1265,[2] kdy král Přemysl Otakar II. vydal na zdejším hradě zakládací listinu města Poličky. Z původně německého jména Miesenburg, čili „hrad nad Mží“ se postupně (Myzburk, Nyžburk) vyvinul nynější český název.[3]

PopisDnešní Nižbor je velkou obcí, která spravuje další dvě části - vesnice - Žloukovice a Stradonice. Významným průmyslovým podnikem v obci je sklárna, jejímž majitelem je bývalý senátor Antonín Rűckel. Obyvatelé dojíždějí za zaměstnáním především do Berouna. V obci je základní a mateřská škola, zdravotní středisko, pošta a samoobsluha. Obec je plynofikována. Nižbor je významným[zdroj?] východiskem turistických tras směrem na Křivoklátsko i do údolí potoka Loděnice, řeku Berounku využívají vodáci. Nedaleko od Nižboru se také do Berounky zleva vlévá potok Vůznice, který protéká stejnojmennou národní přírodní rezervací. Obchobcí prochází silnice II. třídy č. 116 z Nového Knína přes Karlštejn a Beroun do Lán. Železniční dopravu zajišťuje trať 174 Beroun-Rakovník. Do obce zajíždí linka „B“ místní MHD Beroun v trase Žloukovice - Nižbor - Hýskov - Beroun - Králův Dvůr.Největšími památkami na území obce jsou: barokní zámek v Nižboru (vzniklý přestavbou gotického hradu) a bývalé keltské oppidum ve Stradonicích.

Další zajímavosti v nejbližším okolí či v místě Mapa 33 B6

archeologické nálezy

kostel Povýšení sv. Kříže (1724)

zámek

sklárny

klasicistní domy

bunkry

První zmínka o objektu 1265

Jiný název objektu Nižburk, Miesenburk, Misenberk, Nižmburk, Nížbor

Prvotní osídlení zdejšího katastru, je na základě archeologický nálezů, nutno připisovat Keltům v období mezi 5. a 1. stoletím př.n.l. Pravděpodobně i zdejší sídliště mělo velmi blízké spojení s nedalekým hradištěm u Stradonic.Nálezy alespoň vypovídají o osídlení stejnou kulturou a ve stejném období. Některé stopy po sídliště také naznačují, že se mohlo jednat o jakési předopevnění pro stradonické hradiště (oppidum) a Nižbor tak v minulosti mohl plnit obrannou funkci. Této teorii také nahrává nálež dlážděné plochy u Nižboru a částí valových a dalších fortifikačních prvků. Tyto valy může turista naleznout v místě zvaném Žlubinec, tedy asi půl km od obce nad železniční tratí směřující do Hýskova. Přenesme se však již na časové ose blíže k současnosti. Keltské hradiště bylo později využito i slovanskými kmeny, které zde založili své hradiště. Později byl v místech obce založen hrad, který je prvně uváděn v roce 1265 jako královský. Za zakladatele hradu je považován král Přemysl Otakar II. Je však faktem, že v této době musel již hrad být postaven v plné síle. Na sklonku 13. a počátkem 14. století dal král Václav II. hrad rozšířit a více opevnit. V roce 1307 dobyl hrad Vilém Zajíc z Valdeka a teprve v roce 1320 jej Zajícové vrátili do královských majetků. výměnou za zboží na Praskolesích a další. Za krále Karla IV. byl hrad uveden v Majestas Carolina a mohl být jako královský majetek zastaven maximálně na dobu 10 let. To se však dodržovalo zřejmě jen za života Karla IV., neboť již za Václava IV. se zde začali majitelé rychle střídat. Tak zde během několika let můžeme vystopovat Konráda ze Zlosiny a Jana Kunata Nižburského. V průběhu husitských bouří se hradu zmocnili Aleš Holický ze Šternberka a Hanuš Kolovrat z Krašova. Ti byli následováni Kapounové ze Smiřic a v jejich majetku zůstal hrad až do roku 1498. Do této doby byl hrad opraven snad jen po nájezdu Šternberka a Kolovrata, kdy patrně i vyhořel. Na dvanáct let se hrad dostal zpět do královských majetků odkud byl roku 1510 darován pánům z Losu, kteří nechali sešlý hrad v roce 1538 celkově stavebně upravit. Páni z Losu drželi Nižbor až do roku 1601, kdy jej museli postoupit Šanovcům ze Šanova. Ti zahájili další přestavbu, která je však velmi zadlužila a následně byl hrad prodán pánům z Klinštejna. Albrecht z Klinštejna se však dopustil politického přehmatu a tak mu byly majetky v roce 1620 zkonfiskovány. Ještě předtím však stihl hrad prodat své manželce Magdaléně z Hodkova. Po třicetileté válce se na Nižboru rychleji vystřídali Valdštejnové a Morzinové, V roce 1679 zakoupil hrad Jan Adolf Schwarzenberk z Křivoklátu a tak se hrad dostal opětně ke křivoklátskému panství. Nicméně roku 1685 zakoupili Nižbor Valdštejnové, kteří nechali hrad v roce 1720 přestavět do barokní zámecké podoby. Věnným způsobem se v roce 1731 stali majiteli zámku Fürstenberkové, kteří jej drželi až do roku 1929, kdy se zámek stal majetkem státu. Později byl zámek přestavěn pro bytové účely. Za zmínku stojí nedaleké rodinná Hrobka Fürstenberků z roku 1860, která stojí nedaleko bývalého zámku. V místě bývalé kaple sv. Kateřiny, se nachází kostel Pozdvižení sv. Kříže z první čtvrtiny 18. století. Mimo to se v obci nazývané také Nová huť, nacházela železná huť, která později vyráběla i litinu. Zdejší sklárna byla známa výrobou olovnatého křišťálu Z obce vychází několik turistických tras. Modrá TZN směřuje k rozcestí s červenou TZN u Chyňavy. Červená TZN, která přichází od Stradonic pokračuje na rozcestí se žlutou TZN u Žloukovic. Zelená TZN míří do Nového Jáchymova a žlutá TZN vede k osadě Lísek, kde se napojuje na červenou TZN z Hudlic do Berouna. Zajímavou vycházku poskytuje i červená okruhová TZN, která vede do Stradonic a následně na keltské oppidum u Stradonic a zpět do Nižboru.