Zámek Zákupy

A jsme tady! Náš věrný škodovácký dopravce „Feďa“ spokojeně odpočívá na parkovišti, zatímco my znovu míříme za poznáním, za poučením.

Jsme v severních Čechách, 8 km východně od České Lípy, po několika dnech úmorných veder se konečně ochladilo a nad námi se vypíná mohutná stavba zdejší poněkud opomíjené císařské rezidence, která společně s Ploskovicemi v letním období hostívala jeho veličenstvo Ferdinanda I. Letmý pohled stačí k tomu, abychom se shodli na jednom – „Ferda Dobrotivý“ se tu neměl špatně. Ale hezky po pořádku. Dříve než tu mohl vyrůst výstavný renesanční zámek, musela zde stát již ve 14. století gotická tvrz. Znáte to. Peníze jsou peníze a stavět na „louce zelené“ je něco jiného než přestavovat. Historici se do toho člověku ve 14. století nemíchali a tak se mohlo stavět „dosyta“. Ještě si musíme objasnit majitele. Údajně snad nejdřív rytíři ze Smojna byli prvními držiteli zdejší tvrze, ale opravdu historicky doložení jsou až v roce 1365 páni z Vartemberka, za jejichž držení byla existence zdejší tvrze úředně zaznamenána. Na sklonku 15. století drželi Zákupy Berkové z Dubé. Z nich se především Zdislav na zdejším sídle docela pěkně „zabydlel“. Peněz na přestavbu, jako nejvyšší sudí a posléze i hofmistr království Českého, měl docela dost a tak se do toho pustil s vervou. Nad údolní nivou vyrostl velký palác o rozměrech 15 x 55 metrů s dvojicí vyrovnávacích podlaží. Po smrti Zdislava stačil ještě Zbyněk zámek po ničivém požáru v roce 1573 obnovit, aby ten mohl roku 1612 přejít do rukou Novohradských z Kolovrat. Zřejmě jim vděčí zámek za vybudování kaple. Pak se tu usadila dobře situovaná vdovička Anna Magdaléna z Lobkovic, která si však se zámkem v zádech našla rychle nového ženicha. Jindřich julius, vévoda Sasko-Launberský taky žádný chudák nebyl. Ostrov nad Ohří dostal za vojenské zásluhy, pak mu k tomu přibylo ještě bohaté věno,…... Inu, nežil si špatně. Snad jen to, že byl zámek v r. 1632 vypleněn Švédy, ho mohlo trochu mrzet.. Nicméně jeho rekonstrukci nechal až na svého syna Julia Františka. Ani tomu to však nešlo příliš od ruky, byť měl k ruce italského stavitele Julia Broggiho a tak dokončení celé akce připadlo až na dceru Julia Františka, Annu Marii Františku. Ale výsledek stál zato. Čtyřkřídlý zámek s Kamenným mostem a opravdu krásnou voliérou doplněný o téměř kompletně přestavěné předzámčí, nově vybudovanou trasovou zahradu a hospodářský dvůr, však jako kdyby nestačil. A tak bylo při zdejším panském sídle ještě zřízeno Závodiště pro koně, Bažantnice, obora i rybník. Dcera zámecké paní z prvního manželství – Anna Marie Karolína tedy přebírala v roce 1741 zámek a jeho okolí v opravdu dobré „formě“. Pak to šlo však s tou parádou poněkud „z kopce“ a když souhrou událostí připadá v roce 1770 panství vévodovi zweibrückenskému, začínají Zákupy upadat. Ruší se obora i bažantnice a v předzámčí se usidluje Leitenbergerova přádelna.

S rokem 1805 přichází čas Habsburků, přesněji řečeno jejich toskánské větve. A zamotaný v tom byl Napoleonův syn Orlík, v jehož prospěch se měl vzdát toskánský velkovévoda svých statků v Čechách. To vše však mělo být realizováno až po smrti Orlíkově matky, které patřila italská Lucca a kterou měl dostat již zmiňovaný toskánský velkovévoda, jako odstupné za jeho české statky. Svou měrou přispěl do té mely i Orlíkův dědeček – císař František I, jenž povýšil Zákupy na vévodství, čímž by dopomohl Orlíkovi k titulu vévody. No děly se to, vážení, tehdy věci! A teď si představte, že Orlík nakonec do Zákup nikdy nepřijel, protože ve svých 21 letech zemřel na TBC! A co teď s majetkem? Řeknu Vám, nezávidím jim ty starosti! Zákupy nakonec shrábnul Ferdinand I a spolu s Ploskovicemi je učinil svými letními sídly. A zase přestavovalo. Poničené barokní fresky byly přemalovány, papírové tapety přelepeny, interiéry vybaveny kachlovými kamny. Inu sice letní sídlo, ale tepla není nikdy dost, že. Stylově tu zavládlo druhé rokoko a dohled nad vším si vzal dvorní dekoratér Josef Veselý a malíř Josef Navrátil. Po smrti Ferdinanda I. v roce 1875 utichá na Zákupech skutečný panský život a snad jen 1. červenec 1900, kdy byli ve zdejší kapli oddáni František Ferdinand d´Este a Žofie Chotková, dal vzpomenout na staré dobré časy. Zámek byl navštěvován jen příležitostně a poslední návštěvy císařské rodiny se dočkal v roce 1904, kdy sem zavítala Alžběta Marie Rakouská s jejím manželem Ottou Windischgrätzem. Pak už se za panskou minulostí Zákup definitivně zavřela opona a objekt přešel v roce 1918 do vlastnictví československého státu. V nelehké době I. světové války tu sídlila záložní nemocnice, v době meziválečné pak v předzámčí česká škola a české loutkové divadlo, zatímco přízemí zámku zabíraly kanceláře státních lesů a statků. V prostorách zámku během 2. světové války pobývali různí uprchlíci a teprve v roce 1951 se jeho 3 nádvoří a některé ze 188 místností otevřely veřejnosti. Ještě jednou zavřel zámek své brány mezi lety 1977 – 1985, kdy na zámku probíhala rozsáhlá rekonstrukce, aby byl celý objekt v lednu roku 2002 prohlášen za Národní kulturní památku.

Pojďme se však teď seznámit se zámkem v jeho dnešní podobě. Prohlídka začíná v předkaplí, která Vás uvede do jednoho z klenotů zákupského sídla - již zmiňované zámecké kaple, ve které si řekl své ano pro náš národ tak osudový manželský pár. Druhé rokoko – to je styl ve kterém je zařízeno na dvacet zámeckých místností, jimiž během prohlídky projdete. Naleznete je v té podobě, v jaké byly adaptovány pro pobyt Ferdinanda I., tedy včetně původních tapet, lustrů, nábytku,…. Postupně se seznámíte s jídelnou, ložnicí, hernou,… a i s dětským pokojem. Možná trochu paradoxní, vezmeme-li v potaz, že císařský pár byl bezdětný. Ale pojďme dále. Výzdoba veškerých zámeckých prostor je dílem architekta J. Bělského, malíře Josefa Navrátila a V. Kandlera, sochaře Václava Levého a štukatéra J. Effenbergera. Určitě velmi zajímavý je osobní výtah, zbudovaný firmou Ringhoffer v roce 1870. Zatímco srdce zámku je zrekonstruované, zbytek zámku působí dojmem, jakoby by bývalá císařská rezidence byla poněkud na okraji zájmu i v dnešních dnech. Už jen fakt, že zámkem projde za celý rok pouhých 20 000 návštěvníků, to dobře dokumentuje a projdete-li se okolím zámku, jen Vás to v tomto názoru utvrdí. Velký výběh pro medvědy je sice zrekonstruovaný a obývaný medvědem Medouškem, nicméně sousední zdobná voliéra už dlouho zeje prázdnotou. I komplex hospodářských budov je opuštěný, zatímco zámecké křídlo u anglické zahrady se nachází v doslova v havarijním stavu. Pro návštěvníky se objekt otvírá každoročně od dubna do října v čase od 9 do 15 resp. 16 hodin, přičemž zavíracím dnem je pondělí. Nicméně třeba svatbu tu můžete uspořádat kdykoliv během roku. Dospělí za seznámení s historií zdejší císařské rezidence zaplatí 80,- Kč, studenti, držitelé průkazu ZTP, děti, senioři a držitelé průkazu Klubu českých turistů pak 60,- Kč. Na rodinu tu čeká zvláštní vstupné ve výši 240 Kč.

Pomalu se loučíme s tímto tak trochu zapomenutým, ale o to kouzelnějším koutem naší malé, ale tolik krásné země v srdci Evropy. Už teď ale víme, že sem zase brzy vrátíme. Třeba do zdejších zahrad, které sice pomalu, ale přesto rozkvétají do své původní krásy. Ale o tom zase někdy příště.