Zátoň (u Větřní) - kostel sv. Jana Křtitele

Vesnička Zátoň – tedy dřívější Otov nebo Ottau - se nachází nějakých šest kilometrů jihovýchodně od obce Větřní, jejíž je vlastně dnes už součástí. Jedná se o jednu z nejstarších vesnic na Českokrumlovsku a vznikla pravděpodobně již koncem I. poloviny 11. století. Na území někdejšího hradiště z 10. století, rozkládajícího se na vrcholku zvaném Zámecký les, dnes najdeme nejen asi desítku domů, ale také krásný hřbitovní kostelík sv. Jana Křtitele. Jeho současná podoba sice pochází z roku 1510, ovšem na tomto místě stávala románská kaple stejného zasvěcení již v období založení Zátoně. Na začátku 14. století zde byl dokonce založen malý benediktinský klášter s proboštstvím a prvním větším kostelem. Klášter byl – z důvodu zničení husity - zrušen již v roce 1491 a zůstala z něj dodnes zachována jen budova proboštství, později přestavěná na faru. A v ní byl po Sametové revoluci / převratu (dle chuti každého čtenáře) zřízen hotel. To by na úvod stačilo a dál se již budeme věnovat převážně jen objektu kostela sv. Jana Křtitele.

Dnešní pozdně gotický kostelík nad vltavským údolím tedy nahradil husity zničený klášterní svatostánek a – přes svou (ne)velikost - bývá považován za jedno z vrcholných děl rožmberské pozdní gotiky. Už předtím – tedy někdy okolo roku 1490 – zde však začíná fungovat nevelký farní kostelík, postupně se vyvíjející ze starší stavby. Z ní se však stavebně využila zřejmě pouze sakristie. Stavba byla v roce 1510 (nejpozději 1517) dokončena zaklenutím lodi – a přes drobné úpravy, velkou rekonstrukci z roku 1928, značnou zchátralost po vyhnání / odsunu (opět je možnost výběru) německého obyvatelstva i další rekonstrukci v roce 2010 - si dodnes zachovala svou pozdně gotickou podobu. V tomto případě se jedná o jednolodní kostel s pětibokým presbytářem, který je – pochopitelně – zařazen mezi Kulturní památky ČR. V NG v Praze si pak můžeme prohlédnout hlavní křídlový oltář z 50. let 15. století, kterému se říká Zátoňská archa a který v Zátoni zázračně přežil až do 90. let minulého století.

Písemně bývá některý z kostelů v Zátoni poprvé zmiňován v letech 1205 a 1220 a dá se konstatovat, že ve stávající stavbě se nachází části pocházející minimálně z období pěti století. Vznikl tak široký jednolodní kostelík se západní varhanní kruchtou a otevřenou jižní předsíní. Jeho nejstarší viditelnou částí je zřejmě tedy lichoběžníková sakristie s valenou klenbou. Západní ukončení kostela tvoří hranolová věž. Na štítových stěnách si můžeme prohlédnout zrenovované malby, zobrazující původní erbovní štíty Rožmberků. Po celém obvodu dokreslují podobu kostela jednoduché gotické hranolové opěrné pilíře. Okna jsou dvoudílná s původními gotickými kružbami. Střecha a hranolovitá věž kostela byly opraveny v roce 1890

Pětiboký presbytář je zaklenut síťovou žebrovou klenbou bez konzol a je oproti lodi mírně odkloněn. Nad hlavním oltářem vidíme letopočet 1491, kdy zřejmě došlo nejen k vysvěcení kněžiště, ale také k dokončení portálu presbytáře. Klenba lodi je valená a cihelná, s přetínajícími se kamennými žebry. které hovoří pro práci – nebo alespoň silný vliv - rožmberského kameníka Hannse Gezingera. V západní části lodi se nachází kruchta, nesená třemi hrotitými oblouky na dvou osmibokých pilířích. Také kruchta je podklenuta síťovou klenbou s klínovými žebry. Z jižní předsíně vede do lodi zajímavý sedlový portál s bohatě profilovaným ostěním. Na jižní straně lodi se nachází hlavní vstup s obdélníkovou předsíní, na jejíž klenbě můžeme vidět tzv. nýtování, tedy kamenné „hřeby“ spojující vždy dvě žebra. Ve vstupní předsíni si můžeme prohlédnout pět zajímavých náhrobníků.

V interiéru kostela můžeme vidět nástěnné malby kolem kamenného sanktuáře, které pocházejí z konce 15. století a barokní mobiliář v čele s trojicí oltářů. Hlavní portálový oltář byl vyroben na konci 17. století, oba postranní oltáře pocházejí z období let 1710 až 1740. Jsou zasvěceny sv. Šimonovi a Navštívení Panny Marie. Ze 17. století je také intarzovaná kazatelna s reliéfy evangelistů. Naproti kazatelně se nachází socha sv. Antonína Paduánského z I. poloviny 18. století. Najdeme zde ovšem např. také pozdně gotický sloupek na almužny. Z gotického období se v interiéru dochovala ještě oltářní menza, sanktuář a křtitelnice, jejíž víko je již ovšem barokní. Čurnova křížová cesta pochází z poloviny 19. století; z kterého období pochází varhany, se mi zjistit nepodařilo.

Co se týče stavitele tohoto svatostánku, můžeme jen usuzovat, kdo jím mohl být. Podle mnoha aspektů se však zřejmě jednalo o několik „firem“. Podle zaklenutí presbytáře kostela sv. Jana Křtitele lze předpokládat, že autorem této klenby je Mistr hořického presbytáře (žebrům klenby chybí konzoly a ty „vyrůstají“ přímo ze stěn), z různých kamenických značek je zřejmá účast – nebo alespoň silný vliv – již zmíněného rožmberského stavitele Hanse Gezingera.

Kolem kostela se rozkládá nevelký hřbitov ohraničený ohradní zdí. Ještě v 80. letech minulého století na něm bylo k vidění několik cenných - umělecky kovaných – křížů. Závěr 20. století byl vůbec pro kostel v Zátoni tragický. I zde totiž doplatili na oblíbenou polistopadovou zábavu: všechno ukrást a prodat do zemí, kde se platilo tvrdou měnou. Ze zátoňského kostelíku tak po mnoha staletích náhle mizí oltářní obraz Kristův křest, pocházející ze 17. století, soubor vzácně dochovaných svícnů ze 16.století a dva mosazné svícny ze 17. století nebo obraz C. Philippota z roku 1848. A to ještě nebylo zdaleka všechno. Odcestoval také soubor šesti barokních soch:světců (svatí Florián, Donát, Anna, Vavřinec, Jan Nepomucký a Linhart).

Nedaleko kostela sv. Jana Křtitele, který bývá přístupný většinou jen při bohoslužbách, konaných jedenkrát za měsíc, prochází červená TZ, spojující Český Krumlov s Rožmberkem nad Vltavou i cyklostezky (cyklotrasy) 7, 12, Greenway RD, EVT a Vltavská..