Žďár nad Sázavou – Buk u Zelené hory

Není to tak dlouho co Zelená hora byla skoro celá Zelená, tedy přesněji kolem slavného areálu kostela sv. Jana Nepomuckého rostl skoro les.

Nicméně, nějakou dobu je už poutní areál zaspán na seznamu kulturního dědictví. Jednou z podmínek takového zápisu je i zachování co největší autenticity (je-li to možné) místa. Je doloženo, že v době, kdy byla svatyně vystavěna byla skutečně Zelená hora takřka holá. A platilo to i v dalších dobách. Snad až na období reálného socialismu, kdy už zas takový zájem nebyl něco jako církevní stavbu vystavovat obdivu z širokého okolí. Nicméně v současnosti je kostel s ambity zbaven výraznějšího zalesnění, takže kostel na hvězdicovém půdorysu se opět skví do širokého oklí. Naštěstí kácení nepodlehly všechny stromy, zůstal minimálně jeden, konkrétně vzrostlý buk na západním svahu, kolem kterého se kráčí z města k poutnímu areálu.

Buk lesní (Fagus sylvatica) tu roste už minimálně 150 let a prozatím by měl vydržet, pokud platí zjištění, že zdravotní stav je dobrý. Věk poukazuje na fakt, že strom je ve stadiu vrcholné dospělosti, případně rané senesence. Buky nepatří mezi vyloveně dlouhověké, jejich život se odhaduje na 250–300 let, starší stromy jsou spíš vyjímkou. Obvod kmene změřený v roce 2017 je 377 cm, výška stromu 23 m, z toho koruna 21 m, šířka koruny je 23 m. Koruna je poněkud asymetrická s dvěma hlavními osami. Za povšimnutí stojí mohutné kořenové náběhy. Takové kořeny mívají stromy ve svahových polohách (známe jsou např. ty na Hukvaldech). Kořeny zajišťují stabilitu právě ve svahovém území, k jejich odhalení navíc napomáhají občasné vydatné srážky.

Buky patří k hlavním lesním stromům takřka celé Evropy, u nás bohužel značně zdecimované v minulosti pálením dřevěného uhlí a přeměnou smíšených lesů ve smrkové monokultury. Kvalitní dřevo má užití v nábytkářství, stavebnictví, parkety, pražce, dřevoplyn. Díky výhřevnosti i topení, což asi letos povede k většímu pročištění popadaného dřeva v našich lesích...