Žďár nad Sázavou – severní část - původní samostatná obec Zámek Žďár

Turistické cíle • Města, obce, vesnice • Městská část

Areál kláštera • Fotografie (44) • Foto: jircak

Vstoupit do fotogalerie (44 fotografií)

Areál kláštera

Kostel Nanebevzetí Panny Marie

Vstoupit do fotogalerie (44 fotografií)

Žďár na Sázavou leží v severní části Českomoravské vysočiny – ve Žďárských vrších. Právě sem jsme se vypravili na dovolenou a tohle město jsme si museli projít.

Současné město Žďár nad Sázavou vzniklo r. 1948, kdy byly sloučeny dvě samostatné části Zámek Žďár (severní část města) a Město Žďár (jižní část). I když se vyvíjely jako samostatné části, jejich začátky spolu úzce souvisely.

Poblíž dnešního zámeckého areálu – u brodu přes řeku Sázavu - byla zemská obchodní stezka. Právě na této stezce vznikla již kolem r. 1100 tržní osada. R. 1252 byl nedaleko založen klášter Studnice Blahoslavené Panny Marie a osada se stěhovala jižním směrem. Nejdřív do dnešní části Klafar, nakonec ke kostelu sv. Prokopa, kde je dnes historické centrum a kde dříve vzniklo samostatné Město Žďár. Ale o tom si povíme až v dalším článku.

Nejstarší stavbou v této části byl tedy gotický cisterciácký klášter Studnice Blahoslavené Panny Marie. Jako Plzeňačka musím zmínit, že první mniši přišli hned r. 1252 z Nepomuku v západních Čechách.

Osud klášteru však nepřál. Za husitský válek byl vypálen, během česko-uherských válek v 70. letech 15. století byl obsazen a mniši museli klášter opustit. Po řadě majetkových transakcí se stal osobním majetkem kardinála Ditrichštejna a začal se přestavovat. V letech 1614 - 1616 byla zbořena většina raně gotické křížové chodby a klášter byl proměněn na zámek.

R. 1638 areál opět změnil majitele. Koupil ho opat Greifenfels z Greifenfelsu, opravil především budovu konventu a o rok později zde opět začínají žít mniši cisterciáckého řádu. Pozdější opati prováděli přestavby, obnovy po požáru r. 1689. R. 1701 byl postaven u vstupu do areálu nový osmiboký kostelík sv. Markéty, který byl určen pro laické návštěvníky kláštera. Byla vybudována i klášterní brána.

Nejvýznamnější přestavba byla za opata Václava Vejmluvy, který ve spolupráci s Janem Blažejem Santinim (po r. 1706) provedl barokní přestavbu, rozšířil prelaturu do podoby zámeckého čtyřkřídlého objektu s francouzskou zahradou, vybudoval konírnu a jízdárnu (r. 1727) i akademii pro mladé šlechtice, založil rybník. Z té doby je i barokní most mezi oběma rybníky.

Po požáru r. 1784 tehdejší nedávno zvolený, mladý opat požádal Josefa II. o zrušení kláštera, aniž by se snažil jej nechat opravit. Dne 13. října 1784 byl klášter zrušen a jeho majetek předán náboženskému fondu. O dva roky později byl zrušen i farní kostel svaté Markéty u vstupu (v současné době je ve zrekonstuovaném objektu penzion a restaurace V kapli). Budova prelatury i další hospodářské budovy byly opraveny, neopravoval se jen konvent, tedy nejstarší část kláštera, a postupně chátral. Nakonec z něho zbylo pouze dlouhé vstupní křídlo, kde je dnes muzejní expozice. V zámecké zahradě se zachovala gotická studniční kaple, bohužel nedochoval se středověký rajský dvůr.

Majitelé se ještě párkrát změnili, r. 1948 byl celý areál znárodněn a umístěna sem expozice Národního muzea. V 60. letech 20. století bylo zastřešeno a zrekonstruováno západní křídlo konventu a proměněno na okresní muzeum a okresní archiv. Do bývalých koníren byla umístěna expozice díla Jana Blažeje Santiniho a expozice o vývoji cisterciáckého kláštera.

V r. 1991 byl areál vrácen poslednímu majiteli – rodině Kinských, kteří expozici z konírny přestěhovali do konventu a umístili tam expozici o historii jejich rodu. Členové hraběcí rodiny se sem často vrací. Bydlí v barokním zámečku v zámecké zahradě – v tzv. Letní prelatuře. Tento objekt je na břehu Konventního rybníka a je vidět pouze z protějšího břehu – od kostela sv. Jana Nepomuckého.

Muzea jsou pravděpodobně v sezoně otevřeny. V době naší návštěvy byly interiéry zavřeny. Dostali jsme se alespoň na druhé nádvoří.

Téměř hned se založením kláštera byl postaven i gotický klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie. Stojí přímo proti vchodu do klášterního areálu. Při požáru r. 1689 byl samozřejmě poškozen i kostel, zřítila se část klenby. Byl pravděpodobně brzy opraven. K úpravě interiéru došlo po r. 1706 – Jan Blažej Santini doplnil výzdobu kostela a vybudoval kůr s dvojicí varhan. Je to trojlodní kostel, hlavní portál je gotický, západní fasáda je barokní. V interiéru byly gotické z kamene vytesané křížové žebrové klenby, které jsou štukem barokizovány. Mobiliář je barokní. Po zrušení kláštera se z něj stal farní kostel. V r. 2009 byl povýšen na baziliku minor. Jak je to s možností prohlídky kostela, to bohužel nevím. Když jsme tam byli, scházeli se lidé na mši, tak jsme se dovnitř dostali.

Z Pohledu od hlavní silnice je vpravo v prostorách bývalého pivovaru nová moderní zážitková expozice. Není to klasické muzeum, ale pomocí interaktivních moderních technologií se dozvíte řadu informací z historie zámku. V tomto prostoru je i informační centrum, kavárna, jsou tam i toalety, dokonce zdarma. Toto muzeum je celoročně otevřeno.

Jen kousek od tohoto muzea je kamenný barokní most z 1. poloviny 18. století, který tehdy nahradil původní dřevěný most. Je postaven přes Stržský potok, který spojuje Konventní a Bránský rybník. R. 1761 byl po vzoru Karlova mostu v Praze vyzdoben sochami světců. V r. 2008 byl celkově zrekonstruován. Originály soch byly přesunuty na Dolní, původně židovský hřbitov a nahrazeny kopiemi.

Zde - z obou stran mostu - jsou parkoviště. Velké parkoviště za mostem se právě budovalo, nebo alespoň předělávalo. My jsme parkovali před mostem, kde bude možná parkoviště pouze pro penzion Táferna s restaurací.

Budovu Táferny dal postavit opat Václav Vejmluva okolo r. 1720. Byl zde hostinec, který patřil klášteru. Zde bydleli a stravovali se italští dělníci při stavbě poutního kostela sv. Jana Nepomuckého. Po zrušení kláštera budova sloužila jako zájezdní hostinec. Budova si svoji funkci z 18. století uchovala až do součané doby.

Z daleka viditelnou dominantou je poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na kopečku nedaleko kláštera. Podnětem k jeho stavbě bylo nalezení zachovaného jazyka v lebce Jana Nepomuckého v hrobě ve Svatovítské katedrále dne 15. dubna 1719, což bylo považováno za zázrak. Stavba vznikla za spolupráce opata kláštera Václava Vejmluvy a slavného architekta Jana Blažeje Santiniho – Aichela. Projekt začali připravovat téměř ihned po tomto unikátním nálezu – již koncem dubna téhož roku. Příprava probíhala zhruba 3,5 měsíce. Opat seznamoval architekta se svojí představou a se symboly, které měl stavitel při stavbě uplatnit. Podařilo se jim postavit nádhernou stavbu ve slohu barokní gotiky, která představuje vrchol Santiniho tvorby. Název kopce Zelená hora převzali od prvních mnichů, kteří se do kláštera stěhovali – byli to mniši ze Zelené hory u Nepomuka. Ze stejného místa pocházel i Jan Nepomucký, kterého touto stavbou chtěl opat oslavit.

Stavba probíhala v letech 1720–1722. Bylo nutno pokácet borový les, aby byl kostel vidět i z daleka. Kostel i ambit okolo kostela vychází z kruhu. Ve stavbě převládá počet pět – podle pěti hvězd Jana Nepomuckého. Je zde však ukryto i číslo tři – podle Boží Trojice.

Po okraji vnitřního prostoru kostela je celkem deset kaplí – vždy se střídá kaple s trojúhelníkovým půdorysem s kaplí oválnou. Do nich se vstupuje z centrálního prostoru lomeným oblouky dvou šíří. První patro kopíruje spodní část, na Ochozu ve druhém patře je desetidílná galerie. Kupoli s lunetami nese 10 pilířů. Kostel hodně využívá přírodního světla a jeho lomu. V nejvyšší části kupole je umístěn červený symbol ve tvaru jazyka – samozřejmě jazyka Jana Nepomuckého. Symboly tři a pět se objevují i na oltáři – je tam pět andělů, tři nesou nebeskou klenbu (kouli s pěti hvězdami).

Okolo kostela je ambit, který sloužil hlavně pro ochranu poutníků před špatným počasím, ale také k modlitbám. Do ambitu se vstupuje pěti branami, které se střídají s pětiúhelníkovými kaplemi.

Dne 17. července 1784 kostel vyhořel a vypadalo to, že již nebude opraven. Díky místním obyvatelům, ale také díky Matějovi Josefovi Sychrovi, který r. 1824 přišel jako kněz do klášterního domu ve Žďáru nad Sázavou, se podařilo areál zastřešit, opravit a tím ho zachránit. Podmínkou vysvěcení však bylo, že kostel nebude již poutním kostelem a že sem bude přemístěn hřbitov z centra města. Nyní se tam však již nepohřbívá, hřbitov se zde opět ruší, aby získal svoji původní barokní podobu. To bylo podmínkou pro zařazení kostela na Seznam světových kulturních a přírodních památek UNESCO. Od 28. srpna 2014 je celý areál ve správě církve.

Kostel je od dubna do října otevřen veřejnosti. Jsou zde komentované prohlídky, které trvají zhruba 45 minut. Vstupenky se kupují přímo v kostele, lze platit pouze hotově.

Vstup je je částečně bezbariérový, ale pouze jihovýchodní vstupní branou od malého parkoviště. Povrch cesty není zpevněný, je nerovný, při dešti a sněhu kluzký. Proto doporučují doprovod druhé osoby. Vozíčkáři se mohou pohybovat po nezpevněné cestě okolo celého areálu, v ambitu i v kostele – pro překonání schodu prý mají připraven dřevěný nájezd.

V sezoně a zvlášť o víkendech doporučují se předem na prohlídku objednat na telefonním čísle +420 724 758 993. My jsme měli štěstí, byli jsme zde v pátek 25. března, bylo to před velikonoci, bylo výjimečně již otevřeno a na prohlídku jsme se dostali naštěstí bez problémů.

Ambit okolo kostela jse otevřen celoročně. Na kopci severovýchodně od kostela je velký hřbitov s vlastním větším parkovištěm. I odtamtud se nechá do kostela dojít.

Od tohoto kostela je nádherný Pohled na celý areál kláštera vč. Konventního rybníka.

Další zachovanou památkou je barokní hospodářský dvůr Lyra, který patřil ke klášteru. Leží na protějším břehu Bránského rybníka. Tento areál vznikl r. 1722, také za spolupráce opata Vejmluvy a architekta Santiniho. Svým půdorysem připomíná hudební nástroj Lyru – je to však patrné pouze z ptačí perspektivy. Je tvořen sedmi budovami a čtyřmi branami, přičemž boční stranu tvoří dlouhé stodoly, které jsou esovitě prohnuté a tím právě stavitel naznačil tvar lyry. Půdorys dvora je původní, ale jednotlivé budovy si po přestavbách barokní ráz nezachovaly. Areál je nepřístupný.

Jen o kousek dál - při výjezdu směrem z města, po levé straně před velkým parkovištěm firmy TOKOZ je louka, na které je další Santiniho stavba. Je to barokní morový Dolní hřbitov z r. 1709. Byl postaven v době, kdy ve východních Čechách propukaly morové epidemie. Opat Václav Vejmluva udělal řadu opatření proti této epidemii, pro jistotu však nechal vybudovat i hřbitov na vzdálenějším místě. Tehdy se jednalo o pravidelnou stavbu se třemi kapličkami, které opět připomínají svatou Trojici. Díky ostatním protimorovým opatřením nebyl prakticky v té době využit. Později byl využíván pro běžné pohřby, v polovině 18. století byl zvětšen západním směrem a byla přistavena další kaplička. Vchod přes přední kapličku zůstal zachován.

Nyní se tam již nepohřbívá, hřbitov je po rekonstrukci, v travnatém porostu v místě, kde byla odstraněna původní zeď podle Santiniho plánu, je zachován náznak této zdi. Uprostřed původního hřbitova je na trojúhelníkovém soklu socha anděla Posledního soudu pravděpodobně z r. 1730, i když se v poslední době dospělo k názoru, že by mohla být starší – z r. 1709. V prostoru novější části hřbitova jsou umístěny originály soch z kamenného mostu u kláštera. Na hřbitov není možný vstup.

Na nejsevernějším místě této části Žďáru je vodní nádrž Pilská, která byla vybudována na Sázavě v letech 1959–1962 na místě původního rybníka. Slouží jako ochrana před povodněmi, ale i ke koupání nebo k rybolovu. Na břehu jsou možnosti sportovního vyžití. Nádrží prochází historická zemská hranice Čech a Moravy. Proto bylo na břehu odhaleno nádherné obrovské sousoší Hraniční kámen. Jsou to vlastně tři sochy – betonový český lev a moravská orlice, mezi kterými je pískovcový hraniční kámen. Sousoší není přesně na hranici – ta je vzdálena zhruba 100 metrů. Prý tato nesrovnalost je z důvodu majetkových poměrů.

To jsou snad nejzajímavější objekty této původní obce Zámek Žďár.

Pokud si chcete tuto část ještě více užít, mohu doporučit ještě procházku po naučných stezkách okolo Zelené hory. Jsou to dva zhruba stejně dlouhé okruhy v celkové délce skoro 5 km. Oba začínají u zámku.

Okruh A vede okolo Bránského rybníka a má 5 zastavení. Představuje barokní kamenný most, seznamuje s pověstmi tohoto kraje a se dvěma méně známými stavbami Santiniho – se dvorem Lyra a Dolním hřbitovem.

Okruh B vede okolo rybníka Konvent a má také 5 zastavení. Je zaměřen na ochranu přírody a na zbývající Santiniho stavby. Vede přes přírodní park Louky u Černého lesa, okolo zámku, kláštera a poutního kostela sv. Jana Nepomuckého.

Moc jsem se tam chtěla vypravit, ale počasí nám nepřálo, byla zima a ledový vítr, takže na takovou procházku už jsme chuť neměli. Většinu objektů jsme si však prošli.

Poslední aktualizace: 25.5.2016

Nadmořská výška:

598 metrů nad mořem

Žďár nad Sázavou – severní část - původní samostatná obec Zámek Žďár na mapě