Železný Brod - památková rezervace Trávníky

Město Železný Brod jsme navštívili během krásné dovolené v Českém ráji a při poznávání památek jsme nemohli vynechat ani čtvrť Trávníky, která je doslova poseta přízemními i patrovými chalupami z 18. a 19. století. Auto jsme nechali zaparkované u kostela sv. Jakuba Většího, jehož prohlídku jsme si nechali na pozdější dobu a vnořili jsme se mezi krásné roubené chaloupky, které ovšem nejsou běžně přístupné. Výjimku tvoří největší budova celého souboru s názvem Běliště, která dnes patří železnobrodskému muzeu.

Naše kroky bezpečně vedla trasa naučné stezky a že bylo na co se dívat. Naše oči si ani na chvilku neodpočinuli. Jak jsme postupně zjistili, většina domů nese jména dle původních obyvatel domu. Začali jsme prohlídkou domů na Malém náměstí hned u kostela sv. Jakuba Většího a jako první jsme viděli Knopovsko č.p. 45, což je zděný dům s klasicistními prvky, na kterém jsou velice zajímané původní dveře s empírovým portálem. Pod trojúhelníkovým štítem, který je zakončen pískovcovou vázou se nám líbil reliéf mořské panny. Pěkná byla i šestiboká pískovcová kašna z roku 1828. Na kašně nás zaujal znak města a také to, že se nachází na místě, kde původně stával husí rybník. Následně jsme shlédli dům Jechovsko, který byl postaven již roku 1687 a po požáru byl v 18. století přestavěn do současné podoby.

Bydlel zde perníkář Jech, který měl krásnou dceru Leontýnku, do které se zamiloval vodník s potoka Žernovníka. Tohoto vodníka jsme potkali i my a to u mostku u muzea Běliště. Leontýna byla mazané děvče a tak na vodníka připravila lest a poté, co jej nalákala k sobě domů – zamkla ho ve světnici a 5 dní sušila. Vytrestaný vodník se pomstil. Když přišla velká voda, vklouzl do sklepení a postupně odebíral ze základů jeden kámen po druhém. Stavení se sice sesunulo a mírně nahrbilo, ale k vodníkovi nelibosti zůstalo stát.

Dalším domem, který jsme na náměstí viděli, byla kavárna, na které se nám líbily původní dvoukřídlé dřevěné šesti kazetové dveře a vertikální pilastry s toskánskými hlavicemi. Poté jsme shlédli dům Folkrtovsko, což je obdélníkový patrový objekt v přízemí se zápražím a v patře s pavlačí. Dozvěděli jsme se, že v 19. století zde byl provozován hostinec „U České koruny“.

Pak jsme již náměstí opustili a vkročili jsme do ulice Františka Balatky, jenž bývala v minulosti lemována roubenými přízemními domky štítově orientovanými do ulice. Překvapilo nás, že domy byly v katastrálních mapách z roku 1843 zakreslovány žlutou barvou jako spalný materiál. V této ulici jsme si prohlédli dům mistra tkalcovského, které se říkalo červená chalupa. Zaujal nás vyšperkovaný štít s dekorativními lištami. Hned vedle jsme si prohlédli kopii domu z roku 2003, který je i přes zásadní přestavbu zachován ve své původní hmotě a výšce. Potom jsme došli k poslednímu domu v této zástavbě, který patřil mistru pekařskému a hned poté jsme vkročili na náves.

Zde nám do oka jako první padly lípy a u nich stojící domy, které mají roubený štít, lemovaný vyřezávanými lištami a obloučkovým vlysem. Dále jsme si prohlédli dům Vélovsko s pěkným štítem a pískovcová kašna z roku 1828, která dříve zásobovala pitnou vodou místní obyvatele. Kašna je umístěna na původním místě kamenného koryta a do současného stavu byla upravena roku 1870 kameníkem Františkem Andělem z Jesenného. Následně jsme shlédli trávnickou Radnici s názvem Grosovsko, což je zděný klasicistní dům postavený roku 1826. Na budově jsme viděli pilastry s motivy věnce, zvonku a provazy a niku nad vchodem, kde stávala socha sv. Jana Nepomuckého.

U návsi jsme nahlédli krátce na hřbitov, jenž jsme ale rychle opustili. Trošku nás zamrazilo, když jsme se dozvěděli název nedalekého místa nad hřbitovem, který se jmenuje Šibeňák. Raději jsme pokračovali dál v chůzi mezi chaloupkami po Železné ulici, která nás obloukem dovedla k muzeu Běliště. Jak jsme během prohlídky zjistili, budova muzea byla postavena roku 1807 a původně zde byla plátenická, soukenická a koželužská dílna. Po rozsáhlé rekonstrukci v letech 1993 až 1997 slouží jako národopisné muzeum. Když jsme vyšli ven z budovy muzea, v zahradě domu jsme si prohlédli zajímavý soubor třech pískovcových soch. Stanuli jsme tváří v tvář sv. Floriánovi a poté nás čekal sv. Jan Nepomucký. Zajímavé bylo, že původně obě sochy stávaly v ulici Jirchářská a na toto místo byly přeneseny až v roce 1978. Zbývala socha sv. Jana Křtitele z roku 1770, která byla původně u lávky přes řeku Jizeru v ulici Obránců míru. Po shlédnutí soch jsme zamířili k mostku přes potok Žernovník, u něhož na nás dohlížel vodník, který se kdysi zamiloval do dcery perníkáře, kteří bydleli na Malém náměstí. Podařilo se nám okolo zeleného mužíčka bezpečně projít na druhý břeh a potom jsme vkročili do ulice Jirchářská.

Našemu zraku neušel dům s názvem Komín nebo také Holovna, v němž se provozovalo sklářské řemeslo, ke kterému se využíval vodní pohon ze Žernovníku. Zaujalo nás, že pohon nebyl dostačující a tak si rodina pořídila parní stroj. A protože komín odváděl páru a také sloužil k vytápění objektu, získal tak nový název. Dále jsme viděli domek Krumžovsko, který v letech 1780 patřil tkadleci Josefu Krumešovi. Líbila se nám došková střecha a dřevěný žlab. Nepříjemně nás překvapilo, že objekt byl od 70. let 20.století používán pouze jako skladiště a silně za tu dobu zchátral. Na protějším břehu potoka Žernovníka jsme si z dálky prohlédli dům Huškovsko. jenž původně sloužil jako kovárna. Nad roubeným přízemím nás zaujala roubená křížová světnička. Dalším domem, který jsme viděli byl ten z roku 1740 s názvem Teprovsko. Zjistili jsme, že byl majetkem rodu Teprů, přičemž Jan Tepr je autorem Železnobrodské pašijové hry o umučení Krista. Ve štítě domu se nám líbilo namalované Boží oko, které sem bylo umístěno místo záklopového prkna. Následně jsme stanuli u Teprova kříže z 18. století. My jsme viděli ovšem kopii z roku 2011, protože ten původní kříž byl několikrát poškozen. Z jeho historie nás zaujalo, že kříž byl postaven na místě, kde se do vody potoka Žernovníka propadl vozka i s povozem a všichni se utopili.

Jirchářská ulice nás dovedla zpět na Malé náměstí, odkud jsme vyšli na procházku mezi roubené domy. Zde jsme si prohlédli zajímavý kostel sv. Jakuba Většího s dřevěnou zvonicí a smírčí kříž. Více se dozvíte v mém dalším článku.

U vybraných objektů jsou umístěny informační tabule, na něž úzce navazují brožury s podrobnějším popisem domečků, mapkou okruhu a krásnými fotografiemi. Zpestřením, zejména pro dětské návštěvníky, je úkoláček s omalovánkou, puzzle, vystřihovánkou a dalšími lehkými úkoly. Brožurka a úkoláček je zdarma k vyzvednutí v Turistickém informačním centru Železný Brod.

http://www.zeleznybrod.cz/cz/turista/pamatky-zajimavosti/travniky-pamatkova-rezervace/