Zřícenina hradu Borotín
Hrad Borotín
Ves Borotín náležela původně pánům z Landštejna, jedné z větví nejmocnějšího jihočeského rodu Vítkovců. R. 1356 se zde uvádí Mikuláš z Borotína. Pravděpodobným zakladatelem hradu byl Vítek. Jeho potomci Jan a Heřman se stali stoupenci Husova učení. Heřman byl na pražském sněmu r. 1423 zvolen do sboru zemských správců. Jeho nástupce Mikuláš byl od r. 1426 jedním z hejtmanů táborské strany, ale r. 1434 přešel do protivného tábora. Za tuto zradu oblehlo táborské vojsko borotínský hrad, ale neúspěšně.
Mikuláš prodal Borotín před r. 1446 Janu Malovcovi z Pacova. Při dělení pozůstalosti, k němuž došlo po smrti Pavla Malovce z Pacova (1488), získala hrad s polovinou městečka Borotína a některé vsi jeho dcera Kateřina. V r. 1556 zemřela a v r. 1557 zdědil část borotínského panství její syn Oldřich. Jeho dědicem se stal v r. 1602 syn Pavel, poslední držitel Borotína z rodu Malovců. Před r. 1613 získal Borotín Kryštof Vojkovský z Milhostic. Jeho tři snové se zúčastnili stavovského povstání v l. 1618 až 1620. Císařští vojáci jim proto vyplenili a vypálili hrad a dvůr. Adam Šťastný byl vyšetřující komisí osvobozen, prodal svůj díl v r. 1623 Polyxeně z Lobkovic, která připojila Borotín ke svému jistebnickému panství. Vypálený hrad byl ponechán svému osudu.
R. 1829 koupil borotínské panství od Ferdinanda Lobkovice baron Jan Nádherný z Prahy. Kolem r. 1840 byla část hradní zříceniny zbourána a kamene bylo použito ke stavebním účelům.