Zřícenina hradu Himlštejn na vrchu Nebesa nedaleko Pekla

Turistické cíle • Památky a muzea • Zřícenina

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (13 fotografií)

Hrad Himlštejn stával na strmém a zalesněném vrcholku čedičového kužele, vysoko nad údolím Pekelského potoka, který ústí pod Stráží nad Ohří do řeky Ohře. Toto území patřilo před tím, než byl hrad postaven klášteru benediktinů z Postoloprt se správou řádového proboštství v Boči. Následně náleželo ke statku Hornímu Hradu (Haunštejn).

První zmínka o hradu pochází z roku 1434. a tak se předpokládá, že někdy před tímto datem jej nechal postavit Vilém z Illburka, syn bývalého loketského purkrabího Půty z Illburka. Hrad byl pojmenovaný Himmelstein (Nebesa) jako protějšek k názvu nedaleké vsi Peklo (německy Hell). V letech následujících se zde vystřídalo několik majitelů, ale již v polovině 16. stolení je uváděn jako neobývaný a zanedbaný.

A tak by někdo možná mohl říct, že velké dějiny se této stavby netýkají. Ale co jsou to malé a velké dějiny? Koho se dotýkají?

Uvádí se, že zřícenina hradu je volně přístupná, ale dle mého názoru návštěvník zaplatí za prohlídku potem a krví. Cesta na Himlštejn je skutečně očistec. Při výstupu jsem si vzpomněl na výšlap na hrad Bezděz a to je proti Himlštejnu procházka po kolonádě. Místní názvy „Peklo“ a „Nebesa“ to říkají jasně.

Vozidlo možno zanechat ve Stráži nad Ohří nebo ještě kousek popojet dle ukazatele patrně k dřívějšímu hospodářskému dvoru. Zde se od asfaltové silničky odpojuje napravo zeleně značená turistická cesta. Vlak i autobus zastavuje též v obci. Trochu alternativní možností je připlout na lodi po řece Ohři.

Již od začátku pěší chůze po zelené, dává Himlštejn jasně najevo, že to bude náročnější procházka. Na kočárek, vozíček či boty na podpatcích není zdejší kamenitá i hliněná lesní cesta určená. Kilometrážně ne dlouhý, ale terénně celkem dost náročný výstup. Na délce asi 2,5 kilometru tady číhá na nepřipraveného turistu převýšení necelých 300 metrů, a to říká vše.

Po čase přijde člověk na louku, odkud pokračuje, pro změnu opět prudce do kopce, lesní pěšinka. Navíc je tato značně zarostlá a poutník se musí prodírat hustým porostem, převážně mladého bukového lesa. Naštěstí sem občas někdo zavítá, tudíž je pěšina vyšlapaná a zabloudit by se nemělo podařit. Cesta se občas zužuje, až to vypadá, že brzo skončí. Chvílemi je cestička tak úzká, že se sotva může prorvat zelení.

A za odměnu se člověk po tvrdé námaze ocitne na Nebesích, kopečku v nadmořské výšce 638 metrů, který je opatřen zříceninou, pro někoho jenom hromadou kamení nebo něčím takovým, co z hradu ještě zbylo. První náznaky kdysi mohutného hradu lze pozorovat necelých padesát metrů před vlastní stavbou.

Ze zříceniny se však zachovalo opravdu málo, patrně hlavní brána, vedle níž je ještě jeden menší klenbový otvor, dále propadnutý prostor sklepa, který je na jihovýchodě otevřen průlomem ve zdi a skoro do poloviny zasypaný. Nejvíc kromě brány asi zaujme část výrazné zdi tyčící se k nebi. O kousek výš, na vrcholu kopce je možno ještě objevit základy zřícené části stavby, patrně paláce či věže.

Místo je to, alespoň pro mne, trochu tajemné a patrně navždy zůstane. Každý hrad, hrádek i hrádeček má určitě ve svých zdech skrytou nějakou tu pověst nebo tajemství. Ale opravdová tajemství odhalit nejdou. A to je dobře.

Četl jsem, že výhled má být úžasný. Já jsem tento kopeček navštívil po letních deštích, kdy bylo vše krásně zelené a rozrostlé. Je pravda, že jsem se trochu rozhlédl, i když jsem ty pohledy po namáhavém výstupu asi moc nevnímal, jak klepalo mé srdce na nebeskou bránu.

Ale každopádně se jedná o skutečně nádherné místo tyčící se nad údolím řeky Ohře nedaleko Stráže nad Ohří. Za výhledy bych doporučoval výstup brzo na jaře nebo na podzim. Krásno je sice záležitostí vkusu, ale za úžasným zážitkem se na Himlštejn lze vydat kdykoliv.

V okolí jsem navštívil například tato zajímavá místa:

- zřícenina hradu Perštejn:https://www.turistika.cz/mista/zricenina-hradu-perstejn-na-severozapade-cech