Zřícenina tvrze v Zavlekově
Při průjezdu obcí Zavlekov si nelze nevšimnout romantické zříceniny, která se vypíná na skále nad frekventovanou silnicí. Bohužel hlavní silnice protínající obec je velice hlučná, tak romantiku a k ní patřící klid v okolí zříceniny ruší. Dříve v dobách, kdy doprava nebyla hustá, se kráse zřícenině zdejší tvrze nedalo nic vytknout.
Obec Zavlekov leží zhruba na polovině cesty mezi Klatovy a Horažďovicemi.
Neví se přesně, kdo a kdy tvrz založil. Snad to byl Dluhomil z Velhartic a první zmínka o ní je z roku 1334. Poté se v držení vystřídalo více majitelů. Důležitý je rok 1544, kdy Zavlekov koupil Jan Chanovský Dlouhoveský z Dlouhé Vsi. Ten postavil dole pod starou tvrzí novou tvrz. Současně se stará tvrz uvádí v roce 1544 již jako pustá.
Další důležitý moment je, když panství Nalžovy v roce 1769 koupili hrabata Taaffe. Ludvík Taaffe (1791-1855) již zřícenou tvrz nechal upravit v romantickém duchu. Zborcené zdi navýšil a v jednom rohu nově upravené tvrze postavil okrouhlou baštu.
Ludvík nechal v romantickém duchu upravit les na vrchu Prašivec (les Prašivice) u Nalžovských Hor. Postavil tam umělou zříceninu hradu Ballymotte. Ten původní hrad Ballymotte se nachází v Irsku a byl starým rodinným sídlem rodiny hrabat Taaffe. V lese Prašivici byly upraveny balvany do podoby draka a želvy. Přibyly i další romantické objekty jako altánek a jezírko. Les Prašivice je dodnes vděčným cílem k pohádkové procházce. Kamenná zvířátka se dodnes líbí hlavně dětem.
Přístup ke zřícenině by byl od hlavní silnice obtížný, proto je třeba obejít ves a dostat se k ní ze směru severovýchodního. Vede k ní zelená turistická značka. To je jediný pohodlný přístup. Posledních více než 100 metrů půjdeme po rovině a po pravé straně budeme mít skalnatý hřbet. Sice je nevysoký a porostlý vegetací, ale můžeme si všimnout barvy skalek. Stejnou barvu má i bývalá tvrz, která stojí na konci hřbetu, na ostrohu příkře spadajícím k silnici procházející obcí Zavlekov. Barva je to světlá, narůžovělá, světle okrová a i šedá. Skalnatý hřbet je úzkou, na povrch vystupující žilou tzv. porfyrického mikrogranitu nebo-li žulového (granitového) porfyru. Stejně i tvrz na ostrohu je postavena z mikrogranitu, tedy je barvy narůžovělé, okrové i šedé. Její rohy jsou zpevněny kvádry z horniny, která je tou hlavní v širokém okolí Zavlekova, a tou je granodiorit. Granodiorit je hornina podobná žule. Je šedá, zrnitá, má na svém povrchu rozeznatelná zrna, ze kterých se skládá. Oproti tomu mikrogranit má jinou strukturu. Je velice drobně zrnitý, jednotlivá zrna tam pouhým okem nejsou téměř rozeznatelná. A samozřejmě má jinou barvu než granodiorit. Žíly granitového porfyru jsou běžné ve všech granitoidních tělesech. Tak je tomu i tady, další porfyrové žíly se táhnou směrem k nedalekým Plichticím. Tam byly v letech 1934 – 1937 těženy ke stavbě silnice ze Zavlekova do Plichtic.
Nacházíme se tady v oblasti tzv. středočeského plutonu nebo-li středočeského plutonického komplexu, který je tvořen hlubinnými vyvřelinami. Zde jsou to granodiority, tedy horniny na přechodu mezi granity (žulami) a dioritem. Jsou to horniny, které vznikly cca před 330 miliony lety.
Půdorys zříceniny kopíruje tvar ostrohu, na kterém stojí. Užší část bývalé tvrze směřuje k jihu, okrouhlá věž je v jejím severozápadním nároží. Před vchodem, v severní části je patrný bývalý obranný příkop, který zde byl vysekán ve skále. Před příkopem stojí na skalce pěkný litinový kříž.
Romantická zřícenina mě zaujala svoji barvou neobvyklou pro tento kraj. Je to vždy pěkné zastavení na cestě mezi Klatovy a Horažďovicemi. Ze skalky je pěkný, i když částečný výhled do kraje.
Zdroje : Brožura Kamenictví v Pošumaví – Zavlekov a okolí, https://beloch.webnode.cz/ - těžba porfyru, https://zavlekov.ic.cz/historie/