Intenzivní rychlokurz Českého Ráje
Moje dovolená • Léto • Méně než 1 týden (do 6 dní) • Pobyt • Aktivní dovolená • Poznávací dovolená • Za zábavou a poznáním • Do přírody • Na hory • Za kulturou • Gastronomie • Autobusem • Jinak • Apartmán • Vlastní
Kdy jsme jeli | Léto |
Délka dovolené | Méně než 1 týden (do 6 dní) |
Typ | Pobyt, Aktivní dovolená, Poznávací dovolená |
Zaměření | Za zábavou a poznáním, Do přírody, Na hory, Za kulturou, Gastronomie |
Jak jsme jeli |
Autobusem,
Vlakem s částečnou náhradní autobusovou dopravou + pěšky. Jinak |
Jak a kde jsme bydleli |
Apartmán
Ubytování hledám téměř výhradně přes portál Booking.com, cena za 4 noci byla ca 2500,- |
Stravování na dovolené | Vlastní |
Cena za dopravu, stravu a ubytovaní | 4000 Kč |
Kolik je dobré si vzít s sebou na útratu | 500 Kč |
Svou dovolenou v Českém Ráji jsem sice z plánovaného týdne musela nakonec kvůli jiným radovánkám o něco zkrátit, ale o to intenzivnější program jsem během 5 zbylých dnů absolvovala. Již cestu do Turnova coby ubytovací základny jsem si zpestřila (po náročné výlukové cestě vlakem) výstupem již v Malé Skále, tedy u rychlíku o zastávku dřív, abych do nepříliš vzdáleného cíle došla aspoň kousek pěšky. Bylo už bohužel k polednímu, než jsem se tam z Brna "dokodrcala", takže mne přivítalo pořádné vedro a čilý sobotní turisticko-vodácký ruch, který mne na úvod trochu vyděsil a přiměl bez dalšího zdržování vyrazit na cestu. Od kapličky v centru obce jsem se tedy vydala po modré turistické značce k rozcestí Nad Malou Skálou (2 km), kde už mne čekaly první pískovcové skály. Přes odbočku k pravěkému sídlišti Drábovna (0,5 km) a vyhlídce na řeku Jizeru (0,5 km) jsem po červené značce dospěla k autobusové zastávce Záborčí (1,5 km) a posléze na Bukovinu (1 km) k pěkné vyhlídce na Hrubý Rohozec a Turnov s lavičkou u sochy sv. Jana Nepomuckého. Nyní mne čekal sestup do Dolánek k Dlaskovu statku (1,5 km), kde bylo ovšem na můj vkus také příliš živo, takže jsem se návštěvy vzdala ve prospěch nedalekého zámku. Již o kilometr dál se totiž nachází rozcestí Pod Hrubým Rohozcem, odkud zbývá jen vyběhnout schody a jste u zámku. I přes obvyklý sobotní svatební ruch jsem měla štěstí na prohlídku jen o několika málo lidech, po níž jsem si dopřála ještě kafíčko se skvělým dortem v zámecké kavárně. Nyní už mi zbýval pouhý kilometr na turnovské rozcestí U Mostu, od něhož na dohled se nacházelo i mé ubytování - v totálně rozkopané Palackého ulici. K večeru jsem si ještě důkladně prošla město.
Druhý den ráno jsem vyrazila na výlet přímo z Turnova, po červené značce přes železniční zastávku (1,5 km) a místní část Mašov (1 km) na skalní vyhlídku Hlavatici (0,5 km), kde jsem byla dokonce v onu poměrně časnou hodinu úplně sama, a rozhled si tak perfektně užila. Odtud to bylo už jen 1,5 km ke hradu Valdštejnu, přes rozcestí U Konic. Na hradě jsem byla také jedním z prvních návštěvníků, což mělo sice za následek nemožnost kompletní prohlídky včetně interiérů, ale o to více člověk zase ocenil hrad bez davů lidí. Po prohlídce jsem pokračovala ještě 0,5 km na rozcestí U Kavčin, odkud jsem si udělala menší odbočku po modré značce přes Jižní sedlo ke Kopicovu statku (1,3 km). Od statku vede sice jen místní, trochu svérázné značení, ale po něm je možno absolvovat velmi zajímavý skalní okruh s vytesanými reliéfy z českých dějin od místního naivního umělce Vojtěcha Kopice, který ústí zase zpátky na značku. Po návratu na červenou na sebe další odbočka nedala dlouho čekat, tentokrát ke kapličce a hájence v místech někdejší vsi Radeč (1 km), 0,5 km na rozcestí Pod Radčí a 0,5 km po modré k Arboretu Bukovina. Odtud už to byl jen 1 km přes Adamovo lože na Hrubou Skálu. Zámek a jeho nejbližší okolí na mne ovšem působilo spíš jako jedno velké parkoviště, přičemž na prohlídku interiérů se mi hodinu taky čekal nechtělo. Doufala jsem, že v nedalekých Sedmihorkách bude klidněji, a tak jsem se vydala opět skalními průrvami po zelené kolem sochy sv. Prokopa a přes rozcestí Osudová (0,5 km) dolů k lázním (1 km). Nicméně lázeňská idylka se nekonala, znavený turista zde musel vzít zavděk nepříliš vábným stánkem na parkovišti, jediným to ještě provozuschopným zařízením v tomto kdysi nepochybně idylickém místečku. Naštěstí aspoň některé z nedalekých lesních studánek ještě v provozu byly, takže jsem se cestou zpátky do skal přece jen osvěžila. Přes Antonínův pramen (0,5 km) a Smíchousův rybník (0,5 km) jsem dospěla Pod Čertovu ruku (0,5 km) a vyšplhala na nádhernou Janovu vyhlídku (1 km). Nyní už jsem se přes rozcestí U Kavčin (0,5 km) vrátila na Valdštejn a nechala se zlákat aspoň jablkovým závinem v hradní hospůdce, překvapivě neumožňující posezení uvnitř ve stínu. Zpáteční cestu do Turnova jsem ovšem zvolila také variantní, tentokrát po zelené značce přes Pelešany (4 km). Zastavila jsem se ještě na okraji města na židovském hřbitově, ukrytém dnes potupně pod silničním mostem.
I 3. den jsem se vydala na výlet přímo z Turnova, opět po červené značce, ale na opačnou stranu než předchozí den, s cílem v podobě nejvyššího vrcholu oblasti, Kozákova (744 m n. m.). Od Metelkových sadů (1 km) to bylo 2,5 km do nejbližší vesnice Záholice, přes park a lesopark s vyhlídkovým altánem a pramenem. Za zmíněnou obcí už jsem se opět ponořila do skal, tentokrát Klokočských. Po 3 km jsem na rozcestí Klokočské průchody odbočila po žluté značce ke zřícenině hrádku Rotštejna (1 km), který jsem si ovšem také prohlédla, i když upřímně za probíhajících oprav nebylo k vidění mnoho. Po prohlídce jsem sešla po modré na rozcestí Fialník (1,5 km), kde už mne opět čekala původní červená značka, aby mne - přes obec Vesec a další Drábovnu - dovedla na Kozákov (3 km). Výstup byl v tom vedru z této strany docela výživný, nepotkala jsem ani človíčka, na vrcholu to pak ještě po víkendové sportovní megaakci vypadalo dosti neutěšeně, ještě se uklízelo a o zážitcích s četnými opilci také živě diskutovalo u stánku s občerstvením. Rozhledna naštěstí otevřená byla, takže jsem se podívala i dále než na okolní odpadky zaneřáděné louky. Po krátkém odpočinku jsem se pustila po zelené dolů k Semilům, přes vesničku Komárov (1,5 km), autobusovou zastávku Na Rovném (3,5 km) a okolo vlakového nádraží (2 km), kam jsem se po prohlídce města ovšem musela vrátit. Semily na mne zapůsobily půvabným, lehce retro dojmem, nechybí pár zajímavých památek a i nějaké to občerstvení se našlo, ač třeba na muzeum už čas nezbyl.
Předposlední den dovolené jsem naplnila také více než bohatě, tentokrát bylo třeba vyrazit ranním vlakem do nedaleké obce Březina. Tu jsem zvolila jako logický start na Drábské světničky (po žluté a poté červené značce 2,5 km přes Kurovodice, Olšinu a Studený průchod), jež jsem si díky tomu užila jako snad první turista toho dne zcela nerušeně. Nedaleko odtud mne lákal také Valečov (4 km přes Klamornu a Skalku), kam jsem tedy po důkladném prolezení prvního skalního hradu pokračovala. Zde už se sice zase vybíralo vstupné a návštěvníků nebylo zrovna málo, ale za další krásné výhledy to stálo. Dalším bodem programu byl pak do třetice Hrad Kost, kam jsem se vydala po zelené a posléze opět červené značce přes rozcestí Boseň (0,5 km), Branžež (2 km), Novou Ves (1 km), Chrby (3 km) a Pomníky (1,5 km), tedy naštěstí opět převážně lesem s tentokrát už spíše menšími skalkami. Okolo Komárovského rybníku s velkým kempem byla však cesta místy tak písčitá, že připomínala spíše pláž, takže schůdnost byla značně zhoršená. Kost, jak známo, není odnikud z dálky vidět, takže alespoň z této strany se člověk s překvapením vyloupne doslova pod hradem. Na "normální" prohlídku jsem si sice při různých mučírnách a princeznách musela počkat přes hodinu, ale hradní restaurace nabízí docela příjemné posezení se slušným sortimentem, takže to uteklo. Řekla bych, že i na průvodce jsem měla tentokrát docela štěstí, mluvil dosti zasvěceně a prohlídka byla rozhodně zajímavá. Nyní už zbývalo jen dojít do nedaleké Sobotky na autobus, k čemuž jsem zvolila nejkratší žlutou značku (5 km přes železniční zastávku Libošovice a vesnici Nepříveč). Zámek Humprecht sice už zdálky lákal k návštěvě, ale tady už opravdu nezbýval čas. Místo toho jsem si aspoň obešla sobotecké náměstí a kostel a dala si zmrzlinu v místní cukrárně.
Poslední den jsem samozřejmě také ještě využila k výletu, i když nakonec kratšímu, než jsem měla v úmyslu. Nějak mě už asi zmohla únava či co, takže už ráno jsem měla trochu potíž se zorientovat ve vesnici Frýdštejn, kam jsem dojela autobusem, neboť u zastávky bohužel rozcestník ani značka není, nýbrž prochází vlastně jen okrajem obce kolem kapličky, odkud už je to ke stejnojmenné hradní zřícenině jen 0,5 km. Hrad ale stejně otevíral až v 10 hodin, takže jsem dorazila právě včas, lidí už tu čekalo dost. Po prohlídce jsem se vydala po červené značce k Pantheonu (1,5 km) a hradu Vranov, jehož návštěvu jsem si samozřejmě také nenechala ujít, jak mne lákal už od příjezdu. Nicméně zdejší výživná prohlídka mne - s přece jen docela velkým batohem a v předpoledním vedru, už docela udolala, takže jsem raději zvolila z Malé Skály "potupnou" vlakovou variantu, než bych se do Železného Brodu coby poslední zastávky mého programu trmácela pěšky. Naštěstí tu rychlíky jezdí každé 2 hodiny, takže mi zbyl akorát tento dostatečný interval na krátkou prohlídku města a samozřejmě i kafíčko v rozkošné retro cukrárně u náměstí, kde jsem se vychlazeným větrníkem naladila na komplikovanou zpáteční cestu plnou výluk, díky nimž jsem však paradoxně v Pardubicích stihla jakési zpožděné ECčko, ve které jsem vůbec nedoufala.