10. 3. Na široké zdi a v prvém dvoře.

3. Na široké zdi a v prvém dvoře.

Do vysoka, do široka

v pýše strmíš chmurné

nepodajně na vše stany

nestavujíc tvrdé hrany

jako rohy vzpurné.

Co tvá síla střásla s týla

nepozvaných hostí!

Stalas jako skal tvých duby:

vždyť jsi i pro švédské zuby

tvrdcu byla kosti.

Sv. Čech.

Překročivše první most, vstoupíme do průjezdu, v němž po levé straně budí naši pozornost komora s gotickým opažením dveří bez nejmenšího okénka a tudíž úplně tmavá. V dobách válečných sloužívala snad stráži u brány za noční ležisko, kde na slámě prostřeli pacholci své houně; v dobách pokojných byla asi obydlena hlídacími psy. Že časem sloužívala za lidský útulek, o tom svědčí nyní zazděná díra nad pažením, kde vycházel kdysi kouř z komory. Na opačné straně brány byl jakýsi otvor ve zdi, kterým prohlížel si vrátný ještě jednou z blízka příchozího a doptával se ho, s jakým úmyslem přichází, nežli spustil most. Otvor ten jest nyní důkladně zazděn.

Vykročíme-li z průjezdu mile lahodí oku našemu svěží zeleň prvního dvora, který i v nejparnějších dnech příjemného skytá chladu. Vysoké zdi kolkolem téměř úplně stromovím jsou zakryty, [uprostřed dvora umístěny jsou pěkné tři skupiny smrčků]. Avšak počněme obchůzku z kraje. Hned v pravo od průjezdu zakrývá mohutný kaštan kulatou věž, která ve svém nitru ukrývá 47 z počátku tmavých, točitých schodů, kdysi „šnek“ zvaných, po nichž dostaneme se na čelní tak zv. „širokou zeď”. Klíč ku dveřím věže chová vrátný, bydlící v druhém dvoře.

„Široká zeď” patři k oněm partiím hradu, které neopomeneme navštiviti. Především upoutají zájem náš její obrovité tvary, neboť jest na nejužším místě 7, na nejširším až 9 m široká, takže by na ní 3 povozy pohodlně vyhnouti se mohly.

Z venčí táhla se po celé její délce předprsců, na jejíž patě nalezneme při bedlivějším ohledáním otvory, kterými obránci na zemí ležící obstarávali drobnou střelbu. Ze „široké” vedly schody na Ochozy zdi prvního dvoru. V jižní věži nalezneme ještě zazděné dveře, které kdysi na Ochoz vedly. Již v předešlé kapitole zmínily jsme se, že na široké zdi byly kdysi dvě věže, které r. 1656. byly zbourány a v letech padesátých našeho století (19. stol) na jich místě dvě světnice ovšem mnohem nižší a k jiným účelům zbudovány. Tenkráte zřízena na zdi i kuželna a bývalo zde často veselo a hlučno, o čemž podrobněji v poslední kapitole historického upomíná dnes pouze ohniště v jižní věži, kde tak mnohé šťavnaté sousto, tak mnohá kouřící sklenice byla připravena. Střechu přístavků těch smetla děsná vichřice r. 1857., o bývalé kuželně dávno žádné potuchy, ostatní úprava taktéž zmizela --- jen jedno zůstává nezměněno a tj. rozkošný rozhled na vzácný kout země pod námi se rozprostírající, který střízlivým popisem čtenáři kaziti nebudeme.

Jen na jednu ještě zvláštnost „široké“ chceme upozorniti, a tj. panorama, které se nám s ptačí perspektivy na severním konci zdi do Týna skytá. Dědinku tu vidíme pod sebou takřka v půdorysu. Marně vzpomínáme biblické věty „ Pane rozbijme zde své stánky“ – Avšak pohled dovnitř hradu upomíná nás, že stojíme teprv na počátku svého putováni. Přesvědčeni o pravdivosti hymny naši, že „ zemský ráj to na pohled“, opouštíme „širokou“ a sestoupíme opět do prvního dvora.

Hned vedle kulaté věže spatříme v široké zdi otevřené dva klenuté sklepy, které sloužily kdysi k umístění hrubé střelby. Kapající se stropu voda tvoří místy drobné krápníky. Podobná sklepení obsahuje „široká“ v jižní části ještě troje, ale bez střelných otvoru a dveřmi opatřená. Jsou to bývalé prachárny, zbrojnice a p. Dnes místo prachu, hákovnic oštěpů, šturmhaub a podobného válečného harampátí umístnil zde strážce hradu své pivní baterie a to velmi vhodně, neboť i za nejparnějších dnů nestoupá zde teplota nad 8-10 stupňů C.

Hradby prvého dvoru byly stejným Ochozem a střílnami opatřeny jako v dvoře druhém, pročež o nich až tam pojednáme. Při obchůzce prvého dvoru stanuli jsme v jihovýchodním koutě, kde mohutná bašta s dvojitým věncem střílen hrozivě nám čelí. Spodní střílny jsou povrchnímu pozorovateli stromovím maskovány. Od této bašty k široké zdi vede v délce 8 m dvojitá zeď, jejíž účel vysvětliti neumíme, a o níž zmiňujeme se blíže v kapitole 21 dílu.

Na opačné straně od zmíněné bašty počíná opět příkop, mělčejší než před hradem. V dřívějších letech z pravidla celý rok naplněn býval vodou a sloužil kachnám hradního za vítané rejdiště. Poslední léta bývá z pravidla suchý. Přes příkop vede 17 m dlouhý most do druhé brány, v nejednom ohledu zajímavé. Nad bránou vypíná se mohutná čtyřhranná věž, jediná v hradě k obývání způsobilá. Kdysi měla dvoje ponebí, o čemž svědčí dvoje okna nad sebou. Dnes je jen v prvém k obývání upravena. Nade bránou vidíme jakýs polovypouklý erb s nápisem, bohužel valně porouchaný. Při bližším zkoumání poznáme, že je to erb pánu z Pernštýna, totiž muž vedoucí zubra za prsten nosní stěnou provlečený. Známe-li ho odjinud, rozpoznáme, ač dosti těžce, třířádkový nápis:

Anno MCDLXXX

Wilem z Pernstayna

pán na Helfenstaynye

Pěkná tato památka složila r 1866. vojákům v Lipníku posádkou ležícím při cvičení za terč. Ještě bohudík, že nebyli to mistři ve střelbě, kteří zde stopy své surové zpupnosti zanechali, neboť zeď kolkolem nese stopy střelby, která platila vzácné starožitné památce. Slova „pan“ a „na“ jsou neporušena; slova „Anno, Wilem a staynye“ lze zřetelně čisti, nejvíce porouchán je letopočet. Známý rodák hranický, vojenský lékař a spisovatel z dob našeho probuzeni, Galaš vyslovil první domněnku, že za erbem budou spisy, k dějinám hradu se vztahující, uschovány, což při vysokém smyslu Viléma z Pernštýna pro historii a vědu vůbec není pravdě nepodobno; bez vynětí desky není ale možno o tom se přesvědčiti.

Brána sama, pěkný to gotický oblouk, měla po levé straně branku pro pěší, nyní zazděnou a každá svůj zvláštní zdvíhací most, což z pěkně zachovalých rámců poznati lze. I dvě díry pro lana, jimiž se mosty zdvihaly, zůstaly; pravá je zazděná. Pozoruhodné jsou pěkné smělé oblouky, na nichž most spočívá. Lze je spatřiti, sestoupíme-li do přikopu.

Ubíráme se přes most dále do hradu. Je-li náhodou brána zavřena, visi klíč uvnitř na šikmém trámci polovice vrat. Ne-li, zazvoňme na vrátného.

„ Poz. v dnešní době je hrad otevřen podle otvírací doby která je umístěná na první bráně hradu.“