18. 10. V hladomorně.

10. V hladomorně.

Jak hrdlo láhve nahoře tvar měla,

Jimž pouze okov prošel, polokruhem

se šířila: kdo hrdlo spjaté kruhem,

tam vpuštěn byl, víc neuviděl světla.

Tma s hrůzou chytly v náruč a ji strhly

na kosti hromadu, pak chřtán ji zdrhly,

by nevolala, přišel hlad, co začne,

to dodělá pak noc a krysy lačné

a příkrovem to skryje zapomnění.

Vrchlický, Bligger bič.

Hladomorný v oné hrůzyplné formě, jak ji tuto básník popisuje a jak na četných středověkých hradech skutečně stávala, na Helštýně nebylo. Lidumilná povaha velikého přestavitele Viléma z Pernštýna nepřála „ na svém milém Helštýně“ místu, pro něž platí Danteho strašný verš z nadpisu nad peklem:

„Zbav všech se nadějí, kdo vstupuješ v ta místa.“

Co lid „hladomornou“ na Helštýně pokřtil, bylo pouhým vězením, u něhož asi 40 kroku od bezedné studně se octneme. Nízký průlom ve hradební zdi uvádí do okrouhlého přistávku s dvěma okny a zdmi 6 m silnými. Hromady sutin umožňuji nám výlezti do výklenků oken, v nichž prý kdysi železné kruhy a řetězy k ukováni nešťastníků upevněny byly. Na zdi, po široké“ v celém hradě nejmohutnější, šumí dnes malý hájek borovic a i po zdi zejména zvenčí zapustilo křoví kořeny.

Málo vlídný tento přístavek, jemuž slunečného jasu nikdy nenadbývá, zdá se býti později stavěn než hradební zeď, na Kterou přiléhá, čemuž zejména zvenčí svědčí okolnost, že obě zdí nejsou svázány, nýbrž, na sebe pouze přilepeny, místy s patrnou mezerou. Přístavek ten plnil snad vedle svého účelu co těžší vězení též úkol přední hradby, neboť jest postaven uprostřed dlouhého oblouku hradební zdí.

Čtyři až pět kroků v levo od vchodu nalezneme zvýši muže ve zdi kámen, který různými písmeny a kresbami pokreslen, nezasloužené došel pozornosti, Příliš bujná fantasie kteréhosi pisatele prohlásila škrabaniny za počáteční písmena rytíře řádu templářského, který prý zde byl uvězněn. Uvážíme-li, že řád templářů r. 1312. zrušen byl, netřeba tuším tento smělý výklad příliš potirati, který, podivno dosti, z jednoho popisu do druhého přecházel. Při důkladnější prohlídce spatříme vyškrabané písmeny J P T, pod tím v rámku srdce šípem proklané, v pravo letopočet 1816, obdélník s nečitelnými písmeny a slovo rébus. --- Druhý menší kamen něco níže jest podobně počmárán. Vše nasvědčuje, že domnělý náš templář nebyl nikdo jiný než jeden z oněch nesčíslných čmáralu, kteří zvěčňují svá jména po zdech hradu dle pravzoru výtečnika, který ozdobil i na Helštýně kterousi zeď svým nesmrtelným jménem „KYSELÁK“

Můžeme-li zmíněného templáře z vězení propustiti, dá se historicky doložiti, že vězení to stávalo, a že i kterýsi vzdorovitý purkmistr neb konšel Lipnický v něm se octl. Muselo býti asi málo příjemné,neboť v listině, kterou Lipničtí na Hynku starším Bruntálském vymohli, nalézáme privilegium: „ Úřadní osoby městské,kdyby co proti vrchnosti neb jinak provinily, aby vězením zámkovým na Helštýně za to trestány nebyly, než aby kázaní v městě Lipníku obtíženy byly.“ Dáno na zámku Helštýně ve čtvrtek v den sv. tří králů léta Páně 1594.

Fotogalerie