24. 16. Hradní palác.

16. Hradní palác.

Já v prázdné okno used v zadumání,

té samoty a ticha snivý host,

a cítím, jak se zvolna ke mně sklání

zdi těchto smutná družka --- minulost.

O, všecko vůkol jak tu změněno!

O, kdyby kouzlem sily

děd ožit mohl tu chvíli,

u hradních stanout vrat:

Jak udivený těžký hled

by trpce kolem nesl

a s uspěním zpět klesl:

Ach to můj není hrad!

Palác čili zámek hradu Helštýna byl jednopatrová pevně stavěná budova a čítal kromě vchodu 13 světnic, dva veliké sály, Kapli se sakristii a dvoje schodiště. Vchod, jediná ještě zaklenutá místnost paláce, děli jej na 2 nestejné části. V pravo od vchodu bylo schodiště vedoucí do ponebí a 4 komnaty, v levo od vchodu vše ostatní.

Na jiných hradech, velice nápadně ku př. na hradě Pernštýně, jest celá stavba velmi nepravidelná. Nalézáme tu množství přestávku a přístavku bez jednotného plánu a v různých dobách provedených, jak toho kdy potřeba kázala. Tak musíme často z jedné světnice do sousední po schodech stoupatí a ze 40 světnic na Pernštýně nejsou ani dvě stejné.

Zcela jinak na Helštýně. Vše nasvědčuje tomu, že zde palác dle určitého plánu, jedním stavitelem, jednou dobou byl vystavěn. Poschodí paláce bylo co do počtu komnat, oken, výklenků, dveří, záchodů atd. pouhou kopii přizemní. Zdivo paláce, ač samo o sobě nadbytek pevně, bylo ještě kříž na kříž železnými sponami staženo. V některých komnatách spatříme totiž ve výšce stropu díry ve zdi v jediné čáře ležící. Prohlédneme-li je pomoci žebře, shledáme že ve zdi běžel dřínový tuším trám, v němž železné spony byly zapuštěný. Když na počátku tohoto století vše, co jen nějakou mělo cenu, bylo na hrdě drancováno, neušetřila brutální ruka plenitelů ani těchto železných tyči ve zdi zapuštěných. Perná a místy nanejvýš nebezpečná práce s vytahováním spojená přesahovala ovšem daleko cenu železa tak nabytého; ale k čemu byla by robota? Robotníky bylo též krásné pískovcové pažení oken a dveří vytrháno, jen kde to naprosto nešlo, jako ku př. v rohu, kde obě Křídla paláce se stýkají, vidíme spony i pažení podnes.

Nemusel-li by se za stavbou paláce jinak žádný moderní stavitel styděti, tož nad jednou věci přece pokrčil by rameny a to jest způsob umístěni záchodů. Palác měl celkem 2 záchody a sice v druhé komnatě v pravo od vchodů a v třetí po levé straně vchodu. Záchody ty byly přímo ze světnice přístupny a kanál záchodů běžel kolmo ve zdi z poschodí až na taras. Zde nebylo ani žumpy, ani hnojiště, nýbrž nádoby, které služebnictvo neb robotnici v čas uklizetí museli.

Ku konci 15. století, kdy palác dnešní svou podobu obdržel, nevytápěly se komnaty více po starém způsobu otevřenými ohništi, na nichž plamen zjevně plápolal, nýbrž již kachlovými kamny. Tomu svědčí též několik listin z pozdějších dob, kde o opravě kamen těch děje se zmínka. Podivno ale jest, že dvě komnaty a tudíž též topení neměly.

Dveře z jedné komnaty do sousední šly vždy prostředkem dělicí stěny. Dnes spatřujeme sice i v pravo i v levo od těchto dveře, avšak to byly dřivé jen výklenky, jichž cihly při hledaní staviva ve hradě vybraný byly; souběžné výklenky v ponebí jsou netknuty.

Dlážděny byly všecky komnaty šestihrannými cihlami, jak to posuď místy spatřujeme. Všecky místností přizemní byly klenuty a to až do našeho století. Sníh, déšť, bouře a větry krutě hospodařily od těch dob v hradě, ač doznati dlužno, že v čele těchto škůdců postupoval člověk, který kvůli několika mizerným cihlám a kusům železa brutálně zničil jednu z nejpěknějších historických i stavitelských památek vlasti naší.

Zbytků nástěnných maleb, o nichž ve starších spisech zmínka se činí, nikde vice nenalezneme. Sem tam zachovala se v rozích omítka a struktura, ale pozlacené pásy, nástěnné malby rytířů a jiné okrasy trvají pouze v upomínkách tradice, ve skutečnosti zub času dávno vše vyhlodal. O vazbě paláce tvrdí tradice, že trámoví vesměs bylo hoblováno. Střecha pokryta byla původně taškami; teprv pozdějši opravy děly se šindelem.

Přistupme nyní k popisu jednotlivých části zámku. Jelikož poschodí a přízemi úplně jsou si podobny, stačí všimnouti si pouze posledního.

1. 1. Vchod. Udržel jediný své pěkné Vysoké klenutí. V pravo byly dvéře do tmavé komory pod schodištěm, v levo komín, v předu východ na taras.
2. 2. Schodiště do ponebí vedlo v pravo od vchodu, druha polovice nad vchodem. Schody byly kamenné a zmizely dávno v kterémsi panském dvoře neb pivovaře.
3. 3. Dvě komnaty v pravo od vchodu. Každá měla po čtyřech oknech. Čtvrté okno druhé světnice je nově zazděno. Druhou světnici nebylo lze vytápět, za to měla záchod. První z obou světnic je větší a měla ve stěnách 3 výklenky, z nichž jeden prolomen je na způsob dveří.
4. 4. Komnaty v levo od předsíně leží čtyři v řadě za sebou. Nejsou stejně Velké. První rovna se do podrobná komnatě v pravo od předsíně. Druhá měla 3 okna a byla bez topení, v třetí byl záchod, poslední je nárožní.
5. 5. Rytířská síň. Leží v kratším křídle paláce a byla 13,6 m dlouhá a 6 m široká. Místo oken měla dvoje veliké dvéře skleněné vedoucí na taras a mohla dvojími kamny se vytápěti.
6. 6. Okrouhlá věž. Sousedí s rytířskou síní. Jest dojista zbytek starého hradu Kravařů. Jaký tenkrát měla účel, těžce uhodnouti; v novém hradě sloužila za schodiště na půdu a měla hlavní vchod ze zámeckého dvora, který je dnes téměř úplně zasypán. Vedle kaple a sakristie jest to jediná část paláce nesoucí známky přestavby. Zdá se dle všeho, jakoby starý palác Kravařů hlavně toto kratší Křídlo dnešního paláce byl zaujímal.

Fotogalerie