27. 19. Na procházce kol hradu.

19. Na procházce kol hradu.

Hledím zvenčí ustrnulý

na tvé hradby z kovu,

a jak vítr krajem hučí,

v mocném, burném slovu:

V časů mdlobu volám z hrobu

sílu, starou silu.

Srdce z kovu, lebky z žuly,

spjaté tvrdou svornou vůli,

zove doba k dílu.

Sv. Čech.

Prohlednuvše si uvnitř hrad, neopomeneme obejiti jej zvenčí. Užijeme jednak rozkošné procházky s měnivými pestrými rozhledy, jednak nabudeme jasnější představy o ohromné rozloze hradu a seznáme jeho zevní tvary, místy valně od vnitřku se lišící.

Začněme obchůzku na severní straně, tam kde hora příkře dolů padá k Týnu. Cesta vede nás kolem široké zdi podél prvního dvora a kol věže, v níž nalézá se druhá brána. Na zdech zřetelně je viděti, že nebyly v jednom roce vystavěny a ukazují tuším trojí díry ve vodorovných čárách ležící, často více takových čár nad sebou. Při stavbě zdi budováno totiž lešení tím jednoduchým způsobem, že položeny na zeď trámce ze zdí vyčnívající, obtěžkány rostoucí zdi a na část trčící ze zdi položená prkna. Dostoupila-li zeď výše zedníkova pasu, opakován působ ten, čímž vysvětlují se nad sebou ležící řady těchto děr. Když staly se trámce bezúčelnými, vytažený ze zdi, a nešlo li to více, uřezány, takže je podnes ve mnohých děrách nalezneme.

V koutě věže dělicí prvý a druhý dvůr (na planě 2) spatřujeme střílnu s pěknou pískovcovou obrubou. Kus, který střílnou hrozil, umístěn byl v průjezdu druhé brány.

Jděme dále podél druhého dvoru, jehož obě bašty šklebí se na nás svými ucpanými střílnami. Nápadné jest, že zde střílny leží 1 ½ m nad zemí, kdežto v hradě byly již pod povrchem půdy. Bašty mají zde po třech střílnách v přízemi v jednom věnci, kdežto na ohroženější jižní straně spatříme bašty s dvěma věnci střílen. V levo od každé bašty byla kdysi výpadní branka, dnes zazděná.

Za druhou baštou narazíme na jakýsi příkop. Jest to pokračování třetího hradního příkopu, který dělí novější předhradí od starého hradu. Přístavbou prvých dvou dvoru byl na tomto místě přepažen.

Za příkopem neopomeňme dáti se cestou vzhůru, která uvede nás na pěkný taras s rozkošnou vyhlídkou do údolí Bečvy. Stojíme na místě, kde novější předhradí připojuje svou zeď k starému hradu. Za dob Kravařů stála zde nárožní věž k obraně shůry upravená, o níž jsme se v osmé kapitole byli zmínili. Rozkošné toto místečko bylo brankou z hradu přístupno, kterou dnes nalézáme zazděnou.

Další cesta vede nás kol zdi poměrně velmi nízké (6m), takže slezení hradu na tomto místě nezdálo by se příliš nesnadným . Vylezeme-li ale nahoru, spatříme, že uvnitř má zeď téměř dvojnásobnou výšku (11m). Hradba počíná se zatáčeti a vede nás kol bašty (na pláně čis.III.) v pravo s výpadem.

Asi100 kroků odtud octneme se u mohutného okrouhlého přístavku „hladomorny“. Že byla k sesílení dlouhého oblouku přistavěna, zřejmě spatřujeme, poněvadž její zdivo se zdivem hradby nikterak nesouvisí. Na mohutných, více než 6 m širokých zdech uhostil se směle celý borový háj, lískoví a jiné křoví, které i po zdech odvážně zapustilo kořeny. Okna, která uvnitř hladomorny ležela téměř zároveň se zemi, vidíme zde ve výši 5–6 m.

Za hladomornou přestává cesta a hradby zůstávají maskovány hustým křovím. Houština nezakrývá nic znamenitějšího, takže šaty naše velice nám budou povděčný, neopustíme-li dobrý chodník, až tento zase přivede nás k hradbám.

Staneme u jakési rozkopaniny. Jest to místo velice záhadné. Tradice klade sem východ tajné podzemní chodby z hradu, o čemž pojednáme v kapitole „ Záhadnosti Helštýna“.

Vnikneme-li odtud několik kroků do houštiny, nalezneme onu utajenou branku, o které jsme se v slepém dvoře (6. kapitola) byli zmínili. Dnes viděti jest nevyšší zazděnou čásť.

Blížíme se nejmohutnější hradební věží. Obloboký obr ten, vyšší 20 m, má průměr 11m, a jeho zdivo, jako pro věčnost určené, nemá ani jediného otvoru. Jest to ona věž, kterou jsme u třetí brány stěží byli shlédli. Několik metrů od věže nalezneme lehce v trávě stopu zdi věže rovnoběžným obloukem obkličující. Nechybíme asi, že měla ujíždění půdy zamezovati. Z místa toho pohodlně přehlédneme sedlo, Helštýn od ostatního horstva dělicí.

Další procházka vede nás opět kolem dvou bašt druhého dvoru s dvěma věnci střílen. V dolejším jsou tři, v hořejším čtyři. Za druhou z nich nalezneme při pečlivé prohlídce průlom z r. 1656., o čemž blíže v 20. kapitole historické části.

Poslední bašta ukrývá se stranou cesty v koutě. Jest to ona, do které vede vchod z bytu vrátného.

Konečně jsme zase u široké zdi, která stupňovitě pne se do závratné výše. Nahoře pozorujeme zbytky bývalé hlásky. Tím končí naše pouť kol omšeného velikána, jehož okolí chceme ještě kapitolu věnovati.

Fotogalerie