29. 21. Tajná podzemní chodba a jiné záhadností Helštýna.

21. Tajná podzemní chodba a jiné záhadností Helštýna.

Středověké hrady mívaly namnoze tajnou podzemní chodbu jakožto poslední útočiště obyvatelů, nemohli-li hradu udržeti, nebo z jiných-li příčin tajně ho chtěli opustiti. Doklad toho máme na blízkých zříceninách hradu Drahotuš, který stával na homolovitém vrchu nad Podhořím. Jistému střelci namanul se tu před lety lišák, který vklouzl do doupěte. Pes za ním. Střelec očekával co se stane. Jak ale byl udiven, když uslyšel za chvíli štěkot na dosti vzdáleném místě. Chvátaje tam spatřil psa již venku a při důkladnějším pátraní shledáno, že lišák vklouzl do staré, místy sesuté, tajné chodby Hradu Drahotuše, vedoucí do známého údolí „Pekla“.

Byla-li podobná tajná chodba na Helštýně? V písemných pramenech nám přístupných nenalezli jsme o ní bohužel nikde ani nejmenší zmínky. Avšak vesničané v okolí věří nezvratně, že stávala a končila prý v Krásnici, kteráž hora leží na východě zrovna oproti Helštýnu. Novější historikové nepohlížejí na taková obecná přesvědčení více tak s patra jak dělo se to dříve; neboť nejednou dokázalo se, že obsahují jádro skutečných událostí.

Lidové podaní vykládá dále, že při jednom obležení Helštýna jistý sedlák touto podzemní chodbou dodával obleženým potraviny, začeš po šťastně přestálém nebezpečenství povýšen byl pánem hradu za svobodníka a darován mu pozemek, který hezký rytířský stateček representuje. Statek ten stává dosud. Jestli to nepatrná pouze 4 selská čísla čítající dědinka Symře, o níž již od roku 1386. máme první písemnou paměť, kdy Zdeněk ze Symře uvádí se jako majetník dvora zde.

Všeobecně rozšířená jest též pověsť, že jistá žena, která na Krásnici houby sbírala, narazila najednou na díru do země vedoucí, východ to snad tajné chodby Helštýnské. Uděšená spěchala domu, avšak když vrátila se s jinými, nebylo lze díru více naleztí.

Též místo, kde tajná chodba z hradu vychází, ukazuje tradice zcela určitě. Jest to onen kout v slepém dvoře za třetí bránou, kde stojí bašta se střílnami, až v cimbuří položenými. Na procházce kolem hradu viděli jsme, že zde kopáním, odkryto jest jakési klenutí v základech bašty, jehož otvor ale je zazděn. Též vidíme tu zdivo, které v pravém úhlu směrem horského svahu zahýbá. Kopaní to začal v roce 1879, princ z H., nechal ho ale bohužel, tak že neobjasněno nim vlastně nic. Přece ale dojista je nápadným, proč bašta ta ve svých základech má klenutí, které ani výpadem ani střílnou býti nemohlo a co znamenají ony zdi v svahu Hory s klenutím tím souvisící, jichž směr dokazuje, že ku zamezení sklouzání se země nesloužily. Zda se tedy, že stojíme skutečně na kritickém místě, k jehož objasnění potřebí by bylo povolení ku kopání a nákladu k provedení.

Odkrytá čásť připouští toto vysvětlení: Tajná chodba z hradu stávala již za Kravařů. Když pak Vilém z Pernštýna hrad rozšiřoval, narazili dělnici základy kopající na tomto místě na chodbu, do níž vchod byl někde v hradě. Nebyla-li již chodba tenkrát překlenuta, tedy si ji k případnému použití překlenutím pojistili a stavěli nad klenutím dále. Že by zde byl zároveň vstup do země býval, není možno, poněvadž za Kravařů partie ta ležela nepochybně za hradbami a vstup do takových chodeb dojista někde ve vnitřní části hradu se nalézal a ne na obvodu.

Jiná verse vykládá, že vstup do oné tajné chodby byl v bezedné studni. Když jistý odvážný zvědavec (pokud studna ještě zasypána nebyla) dal se se světlem v okově spustiti dolů, ulekl se nemálo, když v jisté hloubce spatřil ve stěně otvor, u něhož jako na stráži stálo železné rytířské brnění. Tato verse nedá se ovšem dnes více kontrolovati, ale něco nemožného neobsahuje. Jednu výhodu byla by poskytovala, že totiž kopání podzemní štoly mohlo zůstati úplně utajeno; neboť hlína a kamení z ní pocházející mohlo nezasvěceným jako ze studně vybrané označeno býti. Že by ale též ve studni vchod byl býval, jest málo pravděpodobno. Bylo by prchajícím málo pohodlným, usednoutí do okovu a dáti se někým spustiti, kdo uprchnouti nemohl a v hradě zůstati musel, kdo tedy v okamžiku tak kritickém lehce státí se mohl nespolehlivým. Možno ale je, že štola kopána skutečně ze studny, že ale ze zámku do studny vedl průchod. Pisatel těchto řádku pevně je přesvědčen, že vchod do tajné chodby hledati dlužno v kratším křídle zámku, v kapli neb blízko ní. Kopání zde podniknuté náhled ten silně potvrzuje, avšak ku konečnému určeni třeba značného nákladu a povolení ku kopání. Kéž řádky tyto jsou pobídkou k vyšetření momentu zajisté z nejzajímavějších v hradě.

Druhé záhadné místo nalézá se v prvém dvoře. Zeď táhnoucí se od veliké bašty v jižním koutě k „široké“ jest totiž z počátku neobvykle slabá, asi 1 m tlustá; za to běží 1.20 m od ní rovnoběžně zeď druhá v délce 8 m, takže celek podobá se velikému vyzděnému hrobu, v němž směle bují křoví. K čemu sloužil hrob ten? Nápadno je též, že do tohoto hrobu míří jedna ze střílen Velké bašty. Venkovní z těchto dvou zdí jest na jednom místě hluboko podkopána, jako by se někdo zde do hradu byl lámal. Poněvadž ale půda v hradě leží na tomto místě alespoň 2 m výše než před hrade, musel by dobyvatel i tuto vrstvu země prokopati, než octl by se uvnitř.

Při obchůzce hradu zvenčí nalezneme v lese za hladomornou zvláštní útvary země, podobající se hradebním valům a příkopům. Jest to hra přírody či máme skutečně lidskou práci před sebou, konanou rukou přátelskou či nepřátelskou?

K záhadným místům hradu počítáme též kdysi dvojitě zamřížovanou místnost na severním tarasu, o níž jsme v 19 kapitole soudili, že sloužila za psinec.

V průjezdu čtvrté a poslední brány nalézáme v pískovcových kvádrech rýhy svislé, dosti hluboké, jako by násilně mečem neb něčím Ostrým byly vysekány. Jaký jest jejích původ a účel?

Jaký účel měl o samotě stojící pilíř u hlubokého jezera?

Fotogalerie