12. Z předhradí – do hradu

5. Z předhradí – do hradu

Hrdy hrade, tvrdý hrade

jak se mocně zvedá

v lůně drsných skal a borů

plná sily, plná vzdoru

tvoje lebka seda !

První a druhý dvůr jsou novější částí Helštýna, přistavené k starému hradu Kravařů Vilémem z Pernštýna okolo roku 1480. Tento nejbohatší pán své doby rozšířil svůj „milý Helštýn“ nejen o první a druhý dvůr --- předhradí --- on přestavěl i ostatní částí zejména též zámek od základů tak., že vším právem druhým zakladatelem hradu nazván býti může.

Na konci druhého dvoru staneme před novým příkopem, třetího v pořadí, do něhož z druhého dvora za skupinou smrčku pohodlně sejití lze. V příkopu tom vystavená v druhé polovici našeho století (19. stol.) pumpa, jejíž vodu ale ani dobrým žaludkům odporučiti nemůžeme. Příkop ten býval až do Viléma z Pernštýna prvním hradním příkopem, a nalezneme jej, při obchůzce hradu zvenčí na straně severní za hradní zeď prodloužený.

Z předhradí do hradu dostaneme se po mostě, k němuž vede cesta podél jižní zdí druhého dvoru. Zastavme na mostě chvíli. Před námi vidíme lehký gotický oblouk, který by zdvihací most sotva unesl. Ten byl upraven dříve v pravo od nynějšího a posud lze ve zdi spatřiti zazděnou starou bránu. K obraně brány té --- jak soudíme první brány starého hradu --- sloužila nejmohutnější, kruhovitá bašta celého hradu, které ale zde nespatříme, leda malou čásť, vystoupíme li na Ochoz vedlejší hradební zdi. V celé mohutnosti své objeví se nám teprv při obchůzce hradu zvenčí. Původně byla asi upravená k obraně s hůry podsebitím, neboť nemá na rozdíl od ostatních bašt ani jediného otvoru. (Podsebití byla dřevěná pavlač věž korunující a ven vyčnívající. Otvory v podlaze házely obránci věže kameny, lili vařící vodu, smůlu a p. na útočníky).

Když Vilém z pernštýna sesilil hrad předhradím, nebylo zde více potřebí tak silné brány, zdvihací most zrušen a nový přeložen na levo asi proto, poněvadž při původní poloze vozy v těsném průjezdu jen s velkou obtíži v pravém úhlu obraceti se mohly.

Když dnešní most překročíme, není o zmíněné kruhovité baště ani památky. Průjezd proměněn totiž v klenutou světnici a za tím účelem vystavěna průměrem kruhovité bašty zeď ve směru přímé čáry písmeny D čímž bašta úplně maskována a téměř bezúčelnou se stala. Vystoupíme-li po žebři na tuto zeď, spatříme, že otvor písmeny D jest zcela nepatrný, neboť mohutné zdivo zaujímá veškerý vnitřní prostor. Místo podsebitím, korunována dnes bašta lískovým křovím a angreštem, na jejíchž ovoce z pravidla jen veverky a ptáci činí nároky. Světnice z bývalého průjezdu zbudovaná byla klenutá; ulomený námětek klenutí dobře lze spatřiti. Za to celá přední zeď rozebrána na stavivo k různým potřebám vně i vnitř hradu.

Obraťme kroky své dále. Stojíme v přihrádce podobné ulici. Před námi nová mohutná brána, čtvrtá v pořadí, v pravo i v levo zdi střílnami opatřené. Po pravé straně jest kus zdi vybourán, kteréž místo poskytuje pohled do hlubokého slepého dvora, který navštívíme později.

Brána před námi ---soudíme, že za Kravářů druhá brána hradu --- má nahoře malý výklenek, v němž asi soška nebo obraz nějakého svatého neb patrona hradu býval. Po pravé ruce měla branku pro pěší a byla očividně pro zdvíhací most zařízena. Zřetelně vidíme díry, kterými probíhaly vytahovací řetězy. V jedné z nich ukryla se před několika léty postřelená kuna lesní a nebylo ji možno odtud jinak vypuditi než zapálenou sírou. Ve zdivu spatřujeme dále podélný rám z pískovce, kam klade se zdvíhací most; vykřesaná proň ložiska v patních kamenech, šikmo zděné výstupky po obou stranách brány (na pravý přiléhá zeď), které vidíme u všech zdvíhacích mostů a které most před poškozením z boku chraniti měly, jen hlavní schází: most sám a příkop.

Stojíme patrně opět u značné přestavby: soudíme, že příkop po levé ruce a slepý dvůr po pravé byly kdysi spojeny, že to byl hlavní příkop vedoucí kol hradu. Po přestavbě Vilémem z Pernštýna příkop na tomto místě přepažen dvojí zdí, mezi nimiž mezera snad teprv později zasypána, aby nemusel udržován býti most. Zdi přikop napřič přepažující jsou patrně novějšího původů než brána, na jejíž výstupky očividně později byly přistavěny.

Ještě jednu nápadnou změnu vidíme před sebou: cesta v přihrádku i v bráně samé ležela kdysi mnohem výše než dnes. To prozrazují nejen patní kameny čtvrté brány, které by žádný stavitel nebyl nechal obnažené, jak je vidíme, ale i patníky v třetí bráně svědčí, že zde cesta ležela kdysi výše než dnes. Nezvratný však toho důkaz vidíme v průjezdu čtvrté brány. Projiždějici vozy nejednou osou zavadily o pískovcové boky a vytřeli během doby značné rýhy, v stěnách průjezdu podnes zřetelně viditelné zejména po straně levé, dle nichž nejlépe určití můžeme, o kolik dnešní cesta oproti dřívějšku je prohloubena.

Kde jest příčina tohoto prohloubení? Byl by se násyp v přihrádku o tolik sesedl, byly by dešťové přívaly jej vymlely? Oboje proto jest málo pravděpodobné, že schody, které v pravo z přihrádku do slepého dvora vedou, jiné by nabyly tvářností než ukazují. Spíše soudíme, že ve výší patníkům brány odpovídající běžel celým příhradkem dřevěný most, čemuž nasvědčují pravidelně proti sobě ležící díry v bočních zdech, které jistě bývalými ložisky mostních trámů jsou. Ke schodům pak do slepého dvoru vedly v mostě tom upravené padací dvéře, jaké často u naších sklepů vídáme. Ve vrchním kamenu těchto schodů nalezneme jakési díry, které snad k upevněni pohyblivých dřevěných schůdku sloužily.

Sestoupíme-li po zmíněných pěti schodech do slepého dvora, octneme se ve dveřích majících velmi opotřebené pískovcové pažení a vidíme před sebou příkop věžovitými zdmi obehnaný, plný sutin a křovím divoce zarostlý. Sem tam prohlašuje se dvůr ten za bývalý hřbitov, jinde, a to s pravděpodobností mnohem větší za lehčí vězení v dobách, kdy šlechta zároveň soudnictví na panstvích svých vykonávala. Náhled ten podporuje i tradice rodiny, která ve třech pokoleních úřad vrátného na hradě zastávala.

Jižní zeď dvoru tohoto má cimbuří se střílnami, k nimž scházelo se bezpochyby dřevěnými schůdkami ze sousední bašty. Celý dvůr nemá kromě dveří, jimiž jsme vešli, otvorů více. Jedině ve zdí čelící našemu vchodu nalezneme zazděnou výpadní branku, která však, jak při obchůzce hradu se přesvědčíme, zvenčí nebyla téměř k spatření, ani zde zemí skoro byla úplně zakryta. Nejzajímavějším místem tohoto dvoru jest však polookrouhlá bašta v jednom rohu se střílnami velmi vysoko položenými, do které klade tradice východ tajné podzemní chodby z hradu, o čemž v kapitole „Záhadností Helštýna“.

Fotogalerie