Adoptujme svého lososa

Vypouštění lososů do říčky Kamenice. Foto Václav Sojka  •  Fotografie (1)  • Foto: TondaK

Losos, ač se to zdá neuvěřitelné je v našich tocích domácí ryba. Dokonce v roce 1432 stálo v hradecké kronice, že byl tak velký tah lososů, že místní chodili kolem vody s vidlemi, napichovali ty, kteří vyskákali z vody a odnášeli si je domů pro další použití. To bohužel bylo v minulosti. Stalo se totiž, že u nás losos z řek zcela vymizel. Posledního podle záznamů odchytili v roce 1953. Pak už nic. Lidé si často myslí, že to způsobil člověk nadměrným rybolovem. Tak to ale nebylo. Člověk to sice způsobil, ovšem tím, že začal stavět rozsáhlá vodní díla a zapomněl přitom na přechody pro migrující ryby. Lososi se tak nemohli dostat na svá dosavadní po staletí oblíbená trdliště.

První iniciativa na reintrodukci lososa v našich vodách se objevila v roce 1998. Byla to iniciativa Českého, ale hlavně Německého rybářského svazu. Prvním předpokladem se stalo vybudování tzv. rybích přechodů přes vodní díla, takže losos může táhnout u nás, v České republice, až do spodního toku řeky Labe. V roce 2008 díky partě nadšenců a podpory Správy Národního parku České Švýcarsko vznikl projekt „Návrat lososů“. Projekt má za cíl nejen vysazovat plůdek lososa, jak to dělali rybáři i dříve, ale především větší rybky, které mají pět až deset centimetrů. Plůdku se totiž musí vysazovat mnohem více, protože má díky ptačím, rybím i hmyzím predátorům vysokou úmrtnost. Protože se tu už zapomnělo, jaký byl vlastně český losos, museli organizátoři vzít zavděk lososem ze Švédska, který má prý podobné vlastnosti. Je totiž velice důležité, aby vznikla nika, kde losos může spokojeně dospívat před tím, než se vydá na dlouhou cestu do oceánu. Je zajímavé, že někteří z nich se ale rozhodnou zůstat tam, kde byli vysazeni. Stává se to i v jiných řekách, kde se rodí lososi a nikdo zatím neví proč. Ryby zato platí vzrůstem. Dorostou zhruba jenom do velikosti pstruha. Potom matou rybáře, kteří si myslí, že chytli tuto rybu, a ouha, on to losos. První mořští navrátilci se objevili v roce 2009. Nejdříve jich byly desítky, dnes už je snad můžeme počítat na stovky kusů, které se do Kamenice vrátily.

Součástí projektu se stala i myšlenka zapojit do celé akce i veřejnost. „Vymysleli jsme někdy v roce 2009 projekt adopce lososa,“ říká jeden z organizátorů, Ivo Půr. „ Každý v naší republice může adoptovat jednoho malého lososa pomocí DMS, což činí něco kolem třiceti korun. Stal se z toho poměrně populární projekt. V současné době zaznamenáváme již více než 7000 adopčních rodičů. A toto úterý, dne 22. října budeme tyto ryby slavnostně vypouštět do říčky Kamenice. Akci začneme zhruba v 10.00 hodin. Místem srazu bude odbočka u Starého mlýna v Jetřichovicích, kde si také převezmeme pytle s rybami. Odtud pojedeme dále k Dolskému mlýnu, kde ryby vypustíme. Konec předpokládáme zhruba v 12.00 hodin. Pro ty, kteří by se o této akci chtěli dozvědět více, doporučuji naše stránky na www.navratlososu.cz.“ Postupně se ze slavnostního vypouštění stala poměrně známá atrakce, které se zúčastňují nejen přispěvatelé, ale i celé školní třídy. Organizátoři jim na místě také vysvětlí, jak losos žije a co potřebuje, aby se mohl zase po několika letech vrátit z moře do své říčky. Vzhledem k tomu, že se vypouštění provádí ve stejné době, kdy lososi táhnou zpět z moře do Kamenice, mohou návštěvníci této akce, pokud bude pěkné počasí, pozorovat majestátní ryby, jak za kameny v hluchých místech proudu odpočívají. Je to velmi zajímavý pohled, zvláště pro ty, kteří mají polarizační brýle. Navrátilí lososi totiž měří kolem 60 až 70 centimetrů. Po vytření jich však bohužel většina uhyne. Jen některé ryby mají tu sílu, že se po nakladení jiker nebo jejich oplození vrací zpět do moře. Že lososům zřejmě u nás svítá na lepší časy, svědčí i fakt, že se jedním z hlavních sponzorů této akce stal i známý řetězec Makro, který také mimochodem čerstvé lososy, ovšem pro gastronomické účely, dováží. Místní rybáři si totiž na stále více se objevující krásné ryby musejí nechat zajít chuť, protože losos je u nás celoročně hájený.

Antonín Karoch