Autem po Bulharsku

Sice poměrně málo romantické cestování, ale nejjistější pro přesun. V Bulharsku jsou dálnice (značka s mosty, 2x dva pruhy, oddělené směry jízdy, stejné jako u nás, kvalita podobná české D1 - koleje, jízda po panelech, zácpy v opravovaných místech, dálnice je málo a styl jízdy Bulharů na ní jiný - nelogické jednání, o nervy) a ostatní komunikace. V mapách červené silnice jsou obvykle dobře sjízdné, některé úseky s kvalitním asfaltem i v horách. Žluté silnice bývají s výtluky, zborcenou krajnicí, ale sjízdné. U bílých silnic se setkáte i s polňačkami sotva k nalezení, které by se u nás do automapy nikdy nedostaly jako silnice. Kvalitu silnice podle její kategorie berte orientačně, někdy nižší kategorie překvapí lepším stavem než hlavní tah. Vjezd do Sofie je pro opravdu bystré řidiče - poskakuje se po žulových kostkách (např. ve směru od Řecka přes Blagoevgrad), na křižovatkách nejsou pruhy, auta se vedle sebe řadí odhadem. Udržet se v jednom pruhu při jízdě rovně přes několik křižovatek se nedá, na následující křižovatce se "pruh" rovně s velkou pravděpodobností změní ve výhradně odbočovací, při špatném zařazení a váhání, kam dál, jsou ostatní řidiči dost agresivní. Rychlosti kolem velkých měst jsou předepisovány snad pro povoz - problém v okolí Sofie. Na tzv. okruhu (severní objezd E80) se střídá 40km/h se 60km/h. Padesátky, v lepším případě šedesátky jsou na rovných mimoměstských úsecích před kdejakou odbočkou "do pole". Policejních hlídek kolem Sofie je jako nikde jinde, stojí u silnic do tmy, nejraději na nejnesmyslnějších sníženích rychlosti, a když vás zastaví, nedá se mluvit o přívětivém chování. Osobně jsem jednu dlouhou arogantní silniční kontrolu po smyšleném překročení padesátky bez měření vnímal jako čekání na úplatek, ale bez konfliktu jsem vydržel cosi jako zkoušení silničních pravidel, hloupé a dost osobní otázky a hlídka to nakonec vzdala. První, po čem policie jde, je zaplacení poplatku za použití silnic. Viněta se lepí na čelní sklo. Prodává se hned za hranicemi ve speciálním kiosku a na vybraných poštách. Je dobré ji koupit okamžitě po vjezdu do Bulharska. Je potřebná na dálnice a na silnice označené značkou s modrým autem (u nás rychlostní komunikace), ty jsou skoro všude, i na silnicích v ubohém stavu, a objet zpoplatněné silnice je takřka nemožné. Zvláštnůstka jsou kontrolní místa, která jsem míjel v horách - označené dřevěné přístřešky u cest, ve kterých náhodně číhá hlídka, zastavuje a kontroluje projíždějící auta. Spokojí se s českou ID kartou a řidičákem. S těmito doklady se naopak nespokojili na hranicích a chtěli kromě techničáku dokumenty od auta tzn. pokud jedete s autem, jehož nejste majitelem, chtějí potvrzení o zapůjčení. Má být v angličtině nebo bulharštině a notářsky ověřeno. V praxi jde spíš o náhodný rozmar celníka.

Fotogalerie