Dojmy z dnešního Kosova, bezpečnost a reálie

Kosovo budí mnoho emocí. Pro některé lidi představuje mafiánský stát, pro jiné je výsledkem národního sebeurčení a pro jiné přestavuje výsledek bezostyšného porušení všech mezinárodních závazků a pravidel. Ať tak či onak, jedno je jisté. Kosovo existuje a musíme s ním počítat, v dobrém i špatném.

Dnešní Kosovo je napovrch zdánlivě klidné, lidé si žijí svůj život, chodí do práce, do školy, nakupovat, bavit se. Kosovo na mě zapůsobilo jako provinční balkánský, velmi venkovský stát. Idylická krajina je posetá obdělávanými poli, Mezi kterými jsou rozesety vesnice a městečka. Právě názvy místních sídel nás nenechají na pochybách, že původně bylo Kosovo zemí se slovanským obyvatelstvem. Dnešní Albánské názvy jsou často odvozeny od těch slovanských, jen několik sídel má i neslovanský ekvivalent (např. Ferizaj/Uroševac). V dnešním Kosovu (mimochodem také navýsost slovanský název..) už srbštinu skoro neuslyšíme. Slovanskému uchu nesrozumitelná a tajemná albánština zní všude. Ovšem pokud máte štěstí, můžete se domluvit i srbsky. Starší, původní albánské obyvatelsko srbštinu ovládá velmi dobře a kupodivu se neostýchá mluvit. Mladá generace už srbsky nemluví a nově příchozí z Albánie také ne. I když se najdou výjimky. V Prištině jsme se seznámili s mladou etnickou Albánkou, lékařkou pracující v Záhřebu. Většina venkovského obyvatelstva však jiným jazykem než albánštinou nemluví. Nanejvýš znají trošku anglicky nebo německy. Vnitrozemí Kosova jednes prakticky etnicky jednotné, albánské, v jižní části kolem Prizrenu žijí mimo Albánců, také etničtí Turci a v jižních horských oblastech tzv. bosňáci - srbsky mluvící muslimové. Ti bývají také často terči etnického násilí, bohužel i dnes. V severní části země, na sever od Kosovské Mitrovice žije téměř výhradně srbské obyvatelstvo a je nutno dodat, že je to oblast docela svérázná.

Kosovci Českou republiku znají a mají nás rádi, váží si zejména Václava Havla. Na rozdíl od nás Čechů o jeho roli při vzniku samostatného Kosova nepochybují. Na místních silnicích s neobvykle slušným povrchem uvidíme i auta s českou spz s evidentně nečeskou posádkou. Spousta místích pracuje v zahraničí a tak je v létě Kosovo plné aut s německými, belgickými, anglickými i americkými značkami. Místní neváhají svého plechového miláčka na lodi převést z Ameriky a doma se s ním náležitě pochlubit. V létě se tedy v Kosovu s autem s českou značkou snadno ztratíte. Země je pro turistiku bezpečná, stejně ne-li více než západní evropské státy. Místní Albánci turisty rády vidí, vždyť nesou do země tolik potřebné peníze. Co se týká turistického zázemí je Kosovo typickou balkánskou zemí. Na rozdíl od okolních zemí jsou všechny pravoslavné a srbské památky hlídány kosovskou polici (vojáci z mírových jednotek jsou nahrazeni místní policií).

Pokud se chcete podívat do Kosova, nemusíte se ničeho bát. Pro průměrného turistu je to bezpečná a klidná země. Je tam docela levno, snadno si obstaráte všechno co potřebujete, služby cestovní kanceláře nejsou vůbec potřeba. Jen je třeba vědět kam chcete jet a co chcete vidět. Mě osobně se v Kosovu líbilo a byla jsem mile překvapená. Jen je otázkou jak dlouho ten zdánlivý klid vydrží.

Fotogalerie